Mapa de los sonidos de Tokio
Map of the Sounds of Tokyo
Režie:
Isabel CoixetScénář:
Isabel CoixetKamera:
Jean-Claude LarrieuHrají:
Rinko Kikuči, Sergi López, Min Tanaka, Hideo Sakaki, Kósuke Hišinuma, Joan Potau, Takeo NakaharaObsahy(2)
Ryu je samotářská dívka, jejíž křehký vzhled je v přímém rozporu s dvojím životem, který vede. V noci pracuje na rybím trhu v Tokiu a příležitostně přijímá kšefty jako žena-zabiják. Pan Nagara je mocný impresário, jenž truchlí nad smrtí své dcery Midori, která spáchala sebevraždu. Z tohoto neštěstí viní Španěla Davida, jenž má v Tokiu vinný byznys. Zaměstnanec pana Nagary byl do jeho dcery tajně zamilován, a tak si najímá Ryu, aby Davida zabila. Ryu se blíží k Davidovu obchodu, připravená ho rychle zneškodnit, ovšem znenadání ji zaujme jeho šarm a dobrý vzhled. Ti dva spolu stráví noc, následkem čehož se Ryu snaží odvolat svůj úkol. Jenže to bude mnohem obtížnější, než si představovala… (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (16)
Film je výborný po vizuální stránce, avšak za vizualitou pomaloučku kulhá příběh a - a to především - obsazení. Minimalistický příběh by nemusel být na obtíž, je ale zaplněn nejasnostmi i velmi nepravděpodobnými prvky (např. osoba vypravěče, "nepolapitelná" vražedkyně zřejmě střílí oběti v hotelu apod.) Sergi López se na roli zamilováníhodného chlapáka jednoduše nehodí a jeho výkon film značně kazí. Abyste rozuměli: nosnou kostrou tohoto filmu mají být emoce, které ovšem López vyjadřuje jen velmi hromotlucky. Emocionalita je tak doplňována jinými způsoby, kupříkladu samoúčelnými erotickými scénami, které hlavně nudí a děj zbytečně zdržují. Z celého filmu mi tak utkvěly nikoliv zvuky, ale obrazy Tokia. Mnohé záběry jsou komponovány tak, aby evokovaly vzpomínky na fotky National Geographic a jen kvůli nim stojí za to film vidět. Velká škoda. Nebýt uvedených nedostatků, mohl film dosáhnout mnohem výše. ()
Pomalu plynoucí stylový film. Celková atmosféra není nová, je vcelku známá a osvědčená - vyprávění příběhu na pozadí děje, vysvětlování souvislostí - tentokrát jako jeden z pomocných prvků posloužil zvukař na plný úvazek. Tento styl filmů určitě můžu, ovšem tentokrát jsem se nějak do děje ne a ne ponořit, nevtáhl mě... a nepřesvědčil. ()
Páni, to bylo tak... zbytečné? Klišé, kýč, debilita. Nejen postav, ale celého jádra filmu. O logických nesmyslech ani nemluvě. Chválím kameramana za jeho odvahu, když jeho práci spálil autor kompozice a střihač. Z emocionálního hlediska jsem z hlavních rolí necítil nic, tedy přesně to, co jsem si z filmu odnesl... Nic. Ať mi nikdo neříká, že snímek byl i o něčem jiném, než **** SPOILER **** o erotických scénách. ()
Je zajímavé pozorovat, jak se evropští i američtí filmaři vždy vyrovnávají s japonskou realitou podobně, a to izolovaností svých hrdinů. Tokio se vždy stává skoro nepřátelským místem, kdy proniknout do nitra Japonců je skoro jako výprava na Sibiř. V tomto snímku už Evropan dokonce ovládá japonštinu a částečně se tu nabourávají stereotypy slovy jednoho z jeho japonských zaměstnanců. Film mě opět pohladil na duši hlavně tichem japonských hřbitovů v podzimních barvách. A hlavní myšlenka snímku mi i teď plyne myslí... jak dvě rozdílné ženské smrti mohou zasáhnout srdce jednoho muže... aby pak mohl konečně začít žít středostavovským životem... a měl na co do konce života vzpomínat... není to příliš vysoká cena za vzpomínky? ()
Audio-vizuálny zážitok. Coixet má rada kombináciu mladá žena starý muž a tento opakovaný motív je jediné, čo by som jej snáď mohla vyčítať, ale vlastne ani to mi až tak nevadí. Okrem tej estetiky obrazu ma zaujalo aj zobrazenie ženskej rozkoše, ktorá dominuje každej jednej sexuálnej scéne. Veľmi vydarený kúsok. Toto je umenie. Toto je poézia. ()
Reklama