20 dnů v Mariupolu (S42E06)

Silné emoce i záběry doprovázející dokumentární snímek 20 Days in Mariupol, natočený novináři z agentury AP (získali Hlavní Pulitzerovu cenu za novinářskou práci) mapuje prvních 20 dní od začátku obléhání ukrajinského přístavního města Mariupol a i snahy ukrajinských lékařů z místní nemocnice zachránit co nejvíce životů místních civilistů, a ukazuje i ostatní hrůzy války. Dokument není pro slabé povahy. Záběry na umírající malé děti na nemocničním sále, či k smrti vystrašené lidi, krčící se ve sklepech domů, je opravdu otřesné vidět i pro otrlé povahy. (14.05.2024)

Ti kluci jsou neskuteční borci, s kamerkou v ruce jen tak kráčet pár set metrů před rusákama, smekám. Každopádně, až tam zhruba po patnácti minutách začnou záběry s dětma v agonii, jejichž tělíčka kroutí defibrilátor pana primáře, metr vedle nich ječí jejich bezradní rodiče a v tomto duchu to nepoleví až do poslední minuty dokumentu, vzpomeňte si na mě, že sem vás varoval. Tohle není nic pro slabší povahy. Jestli si to pustíte s drahou polovičkou, do rána vám neusne.. Nejodvážnější dokument, který sem koho kdy viděl natočit. (22.02.2024)

Ta drzost tvrdit, že v Mariupolu je vše v pořádku a žádná válka tam není. Bože. Mariupol, Gaza a další místa jsou jednoznačně ukázkou toho, že peklo na zemi existuje a lidstvo je v určitých momentech prostě k smíchu a přes roky evoluce a lekcí z historie - nevyspělé. Hodnotit se mi tento dokument nějak příčí, jsem strašně rád, že vznikl, že záběry z této ukrajinské chlouby obletěli svět a ukázali co se stane, když lidskou spolupráci a tvorbu vymění válka. Na Oskara to není, ale to dost možná ani nebyl Navalny, i když jsou to všechno neskutečně silné příběhy. Oscaři jsou trochu zpolitizovaní a u mě hodnotu ztrácí každým rokem. Každopádně máme Ukrajinců plnou firmu a je to soudržná podporující a milá komunita, která je zahnaná do role utlačovaného národa, který musí do zahraničí vychovávat děti, pracovat noční, pracovat víkendy, dělat co se Čechům příčí a já tento národ obdivuji. A ano, máme tak kluka z Mariupolu, co utekl s maminkou, máme tam o měsíc starší dívku z Chersonu, co zanechala někde u babičky svoji malou holčičku a rok ji neviděla, nebo paní kuchařku ze Sevastopolu, či Krivij Rohu a Čerkas - všechno jsou to nevinné tváře války, kteří by nebýt války dnes byli úplně jinde a dělali by úplně jiné věci. Nejhorší je, že prostě roky už neprobíhají žádná vyjednávání. Chápu, že to prakticky není možné, ale je to prostě to nejvíc, co může být. Velikost a ego lídrů to ale nedovolí, a tak bude jen větší prohlubeň a ztráty. Ouzko, хватит уже пожалуйста. (23.03.2024)

Velmi dobrý dokument a jsem rád, že ukáže (byť jen krátce) i "druhou stranu mince", tj. ty Ukrajince z Mariupolu, kteří byli a jsou proti Zelenskému a věřím tomu, že uvítali i ono "ruské osvobození". Kam se totiž hrabou naši dezolátští spoluobčané, u nich lze tu náchylnost k dezinformacím tisíce kilometrů od fronty ještě pochopit, ale je fakt masakr vidět i přímo samotné Ukrajince v rozbombardovaném městě plném smrti, kteří věří tomu, že ukrajinská strana je ta zlá... A také mě v neposlední řadě při sledování podobného dokumentu velmi sere, že Putin pravděpodobně zemře až stářím podobně jako Stalin, přitom za to svinstvo co na Ukrajině rozpoutal by zasloužil ten samý osud, který potkal např. Kaddáfího či Husseina... (07.04.2024)

Človek, ktorý obhajuje Putinovo Rusko, sa vyznačuje vedomou dobrovoľnou ignoranciou, prípadne zníženými kognitívnymi schopnosťami a príčetnosťou alebo vyslovenou podvodníckou, špekulantskou a zločineckou povahou. Zároveň u svojich ideologických oponentov veľmi často automaticky a ničím nepodložene predpokladá rovnakú pätolízačskú nekritickú oddanosť jemu nepriateľským politickým štruktúram, akú on prechováva k Rusku a Putinovi. *10/10 (05.04.2024)