Nefes: Vatan Sağolsun

Ak turecky vojnovy film, tak potom jednoznacne az "otravne" agitacny, alebo Kurdov v tych najhorsich "zlodusskych" intenciach opisujuci. Pri vsetkych tych patetickych, vlasteneckych nahladoch, podhladoch, ci nabehoch kamery na hrdo plapolajucu turecku vlajku, som s usmevom na tvari cakal, kedy z rohu vybehne Bayov Optimus Prime s jeho prednesom :D. Niekolko scen neprijemne mrazivych (doslovne zasnesene skalnate vrchy) ci pekne melancholickych. V kontexte svetovej tvorby ale lahko zabudnutelna vec. (17.05.2021)

Četa vojáků slouží na odlehlé stanici v horách, všude kolem pouze bílá oblaka a občas modrá obloha. Tureckou vlajku tu vždy vítr úplně roztrhá. Důležité je neusnout na hlídce, protože nějaký ten ozbrojený Kurd neustále slídí kolem. Jediné rozptýlení jsou občasné telefonáty s rodinami. A závěrečný masakr. Problém tohoto snímku je zejména jeho nesnesitelná zdlouhavost, navíc podpořená studeným, na emoce skoupým pojetím, kdy vojáky vidí jako šedou masu bez individualit. Bylo to záměrem tvůrců, ale pro diváka je to příliš velká výzva, a proto musím hodnotit tak přísně tento jinak jistě záslužný film - hlavně pro Turky. A doufat, že snad jednou uvidí nesmyslnost válečného konfliktu na obou stranách stejně. Pohov. (28.02.2020)

Odvážil bych se to nazvat tureckou verzí Full Metal Jacket až na to, že tento film je více syrovější. Cesta do hlubin vojákovy mysli. Na válečné bitvy nečekejte. Nic takového tu nenajdete, tedy až na posledních 30 minut filmu. Ale i tak spíše nahlédnete do duší vojáků, kteří se právě ocitnou pod palbou a uvědomují si některé věci. Každý začne na pokraji smrti přemýšlet o životě. A vy s nima. Vřele doporučuji z hlediska psychologického. A nejen to, každý si z toho něco odnese. Záleží jen na Vás, co to bude. (28.02.2010)

Takže, kdybych měl tento film nějak okomentovat, bude to asi takto: Určitě se nejedná o film dobrodružný, drama v tom také moc nevidím, válečný je trochu, ale opravdu jen trochu. Nejvíce by mu slušel přídomek psychologický. Co mě drželo v pozornosti, byly rozhovory velitele Turků s velitelem kurdských povstalců řečeného Doktor. V nich bylo totiž obsaženo vše z podstaty konfliktu, vyjádřená oboutranná nenávist a odhodlání neustoupit. Ovšem závěrečná dlouhá scéna přepadení posádky Kurdy byla filmaři pojata skoro bezchybně, bylo v ní krásně vidět, kterak jsou na tom vojáci s psychikou a charakterem. Majitelé verze s AC3 5.1 zvukem si museli chrochtat, neboť kulky létaly všude okola nich. Film je pro evropského diváka poněkud rozvláčnější, tak nějak bez příběhu, jde vlastně jen o sondu do hlav osazenstva posádky a jejich velitele. Snímku by jistě prospělo tak půlhodinové zkrácení. Ale i tak nadprůměrný počin, natočený snaživými a zručnými tureckými filmaři. Řekněme asi 3,5*, zaokrouhleno nahoru. (31.08.2010)

Nejsem odbornice na turecký film jako tady kolega Niktorius, takže nemůžu říci, v jakých tendencích se film pohybuje v kontextu této kinematografie. Orientuji se spíš na kazachstánskou a uruguayskou tvorbu. /// Film má jeden základní problém a docela závažný. Nedokáže vyprávět příběh. Ani po hodině pořádně nevíte, koho vidíte, proč tam je, co tam dělá, co je za rok... Nefes se umí místy dobře ponořit do hlav vojáků a zprostředkovat nám jejich vnitřní stavy. Ovšem týden po filmu si nevybavíte ani jeden obličej, ani jedno jméno postavy. Všichni jsou příliš anonymní a jaksi nevýrazní. Byť je tento turecko-kurdský incident poměrně nedávný (1993) a pro spoustu Turků velice bolestivou událostí, mně to nevtáhlo. Poměrně nezvyklé množství komentářů je na imdb, z nich se lze dozvědět o problému více. Doporučuju je ale proto, že většina jich je velmi inspirativních a zajímavých, protože jsou těměř všechny do jednoho reakcí samotných Turků, poté co zhlédli film v kině./// Závěrečná bitva je ovšem zvládnuta excelentně. Syrovost, chlad, nenávist, drsnost a beznaděj z ní čiší tolik, že leckterá americká produkce může stáhnout ocas mezi nohy a jít se vycpat, proto 75%. (10.01.2010)