Dívka s pomeranči

Příběh vyprávěný skrze dopis od otce, tedy jinou generaci, sekunduje podobné milostné lince syna. Vychutnal bych si více tajemný příběh o dívce s pomeranči. Smyslné bytí na tomto světě mě neuchvacuje tolik jako dobře připravený milostný prožitek. Škoda nepostřehnuté odpovědi, proč musel mladík čekat na dívku s pomeranči půl roku. Ve filmu nakonec není stejně vůbec důležitá. (06.07.2013)

Dalo by se říct, že se uživatelé čsfd dělí na dvě části - jedni jsou zvyklí a preferují americkou tvorbu, (přídaně evropskou, asiatkou ...) a podle ní hodnotí filmy a píší komentáře. Tak je tu spíše malá skupinka lidí, co je ochotná podívat se i na něco jiného než na.... film na vrcholu žebříčku (na americký trhák, svůj žánr) a tu jinakost nestrhat odsuzujícími komentáři. Já nechci srovnávat, pro mě je důležité, co film způsobí uvnitř. Pro mne má Dívka s pomeranči poselství. (18.05.2014)

Pozměnit scénář oproti předloze nebyl vůbec špatný nápad, těm co knihu nečetli to může být jedno a ti co ano dostali něco navíc. Prolínal se tak starý známý příběh Jana Olava a poupravená linie s Georgem. Zásadní problém filmu je, že vše působí příliš uspěchaně a instantně, tedy jako pravý opak toho co nám nabídl Jostein Gaarder. Magická atmosféra se nemá čas utvořit, dívka s pomeranči (ač dobře obsazená) nepůsobí tajemně ani pohádkově. Zatímco konec knihy silně zapůsobí, tak film akorát skončí. Jako romantika slušné, jako adaptace Dívky s pomeranči průměr. 70%. (29.01.2012)

Magický, zvláštní atmosférou prodchnutý snímek s poetickým názvem, natočený v seversko-jižanské koprodukci, s existenciální tematikou a hned dvěma romantickými příběhy. Nikterak komplikovaný, ale příjemně natočený, spíše odpočinkový. ~ Dvě střídající se časové roviny, přičemž jedna se odehrává v přítomnosti a druhá v minulosti (o oné tajemné Dívce s pomeranči, a to díky dopisům adresovaným hlavnímu hrdinovi), divákovi sdělují relativně banálně relativně banální životní pravdy. Appelsinpiken je o pomíjivosti okamžiku, o nutnosti žít přítomností (a nemilou minulost hodit za hlavu), o různých podobách lásky (otec – syn, muž – žena), o (ne)existenci jedné / pravé / věčné lásky... ~ Zde diskutované režisérčino (ne)držení se stejnojmenné knižní předlohy Josteina Gaardera nemohu posoudit, jelikož jsem ji nečetl. Nebudete-li však od snímku čekat příliš, dostane mnoho. I tak trochu nadhodnocuji... ~ ~ Žijeme jenom jednou. A to právě teď. (13.06.2012)

Scéna, kde celý autobus ľudí, čo sa nepozná vystúpi von a šinie si to naprieč rozľahlou snežnou pláňou od chaty k chate, ma naozaj zaujala. ...Obyčajný, ale milý filmík. S pár momentami, pre ktoré sa Dívku s pomeranči oplatilo vzhliadnuť. Rodiaci sa, nijak nesilený vzťah. Herci pôsobili príjemne a civilne a Annie Dahr Nygaard a pomaranče boli čarovná dvojka... (09.11.2012)