Mimina

Mně se tento dokument velice líbil. Časosběrný dokument o 4 miminech z různých koutů světa - od narození do 1 roku. Zcela bez komentáře, podbarveno hudbou, seskládaná mozaika záběrů jejich životů. Méně je někdy více - není tu ten "vševědoucí komentátor", který by nám vše sdělil - dívat se a přemýšlet tedy musíme sami... My jsme měli zrovna asi tak malou první dceru... Občas jsme se zasmáli, ale taky jsme přemýšleli, co je vlastně pro miminko důležité. Doporučuju všem nastávajícím či novopečeným maminkám a tatínkům! Zajímavé komentáře: Segrestor, Slarque, Janek, Chrustyn, Martinibaby. (09.01.2013)

Mimina jsou neskutečně fascinující ''projekt'' s přímo geniálním soundtrackem, úchvatnými scénickými (potažmo režijními) vyhrávkami a alespoň mně rozhodně dokázaly, že díky tomu opravdu dokážu zaujatě skoro hodinu a půl sledovat žvatlající plazící se mrňata. I když mému ryze středoevropskému já trhalo srdce koukat -SPOILER- jak se miminko láduje štěrkem a hlínou, jak ho málem ušlapou krávy či uklove kohout nebo jak mu maminka ''stříhá'' vlásky nožem. Ale jak říkám, fascinující :) (01.12.2010)

Když člověk vidí, jak malý Mongol místo dudáka cumlá kus špeku z čerstvě zabitého poníka a pak zcela bez skrupulí pomočí koberce, které jsou v jurtě jeho rodičů něco jako u nás servis po babičce a všichni z toho mají radost, i když v tom pak sami spí, anebo malého ovambského válečníka z Namibie, který ve svých šesti měsících, kdy už dokáže všude lozit, válí se psy v louži, z které se pak, zcela žíznivý z této kratochvíle, mocně napije, tak ví, že vidí něco velmi unikátního. Takový divák pak zjistí, že tahle mimina se mají docela fajn. A když vydrží déle, uvidí pak záběry na normální evropské mimino, jak leží zabalené v dupačkách od Diora v ohrádce, ke které je připevněna celá škála hudebních hraček od FisherPrice, a řve jako svině při pohledu na jateční pistoli. A vidí, že to má z toho, jak jej jeho emancipovaná matka vláčí po doktorech a různých seancích, kde se setkává s podobně založenými matkami od Diora a dlouze spolu na hřadě diskutují. Pak se záběr vrací k Ovambům v Namibii. Matka cosi malému dítěti vykusuje či ústy lape poletující mouchy, aby snad to děcko neotravovaly, a přitom jsou, matka i dítě, velmi klidní a spokojení a těší se dobrému zdraví. Dokument tak přináší jednu velkou otázku, kterou nenápadně rozvíjí na kontrastních záběrech těch nejmenších lidí z celého světa. Ta otázka je ale poměrně nepříjemná. Mají se děti z primitivních kmenů v civilizaci nedotčených koutech Země lépe, než naše děti? (02.01.2013)

Jednoduché zadání, vysoká míra roztomilosti a poměrná nadčasovost. Zdálo by se, že sledovat nekomentovaný rok života 4 dětí různého kulturního zázemí nemá v sobě dost dokumentární životnosti (ne na téměř osmdesáti minutovou délku), autorovi se ale daří vyhýbat repetitivnosti co to jen jde a navíc celá tato batolecí exhibice uteče velmi rychle. 80% (12.11.2010)

Lehce komediální konfrontace nejvyhrocenějších kontrastů prvního zhruba roku v životě dětí. Přírodní společnosti v namibijské savaně či mongolské stepi jsou srovnávány s (možná až zbytečně moc) vyspělými kulturami velkoměst Tokio a San Francisco. To vše z pohledu mimin. Dialogy rodičů jsou tedy ponechány v originále bez titulků, ony jim ostatně ty děti taky nerozumí. Komentář se naštěstí nekoná. Za zmínku stojí hudba, která je natolik hravá, že kolikrát vykouzlí smích i z docela běžných situací (např. hrdinský motiv k prvním krůčkům dítěte neměl chybu). Na dětech nijak neulítávám, ale tenhle film je prostě dobrý. (16.09.2010)