Ajami

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč mají izraelské filmy takový úspěch na Oscarech? Někdo by řekl, že nad Izrael prostě není i pokud jde o filmy, jiný by mohl podezřívat z nadržování židovskou kliku v Hollywoodu, ale osobně si myslím, že tento blízkovýchodní stát prostě produkuje snímky západnímu divákovi blízké (což už se o mnoha východních kinematografiích říct nedá) a zároveň často obsahující oblíbená "festivalová" témata - tu válka, tu etnické spory, tu konflikt sekularismu a nábožentví... Ajami jako by byl pro festivaly na zakázku vyrobený. Scénáristicko-režisérské duo je složeno z Žida a izraelského Araba, vypráví se o životě arabské menšiny na předměstí Jaffy (de facto Tel Avivu, jímž byla Jaffa anexována), je v tom spousta náboženské, rasové i jiné nesnášenlivosti, je to točené polo-dokumentárním stylem, je to rozsekané do kapitol a vyprávěné nechronologicky - to by v tom byl čert, aby domu nepřistály do klína nějaké ceny! Ajami má ale kliku, že proházené vyprávění nepoužívá jen tak na efekt, ale s jistým účelem - demostruje takto provázanost omylů, předsudků a bezdůvodné nenávisti, jimiž si obyvatelé Ajami ztěžují (a ničí) životy. Však celé to klubko příběhů ani nemá jasně ohraničený začátek a konec. Ajami tedy není úplný prefabrikát, ale jiné izraelské želízko v ohni, Lebanon, pro mě představuje zajímavější a poutavější film, proto se přikláním spíše k těm třem hvězdičkám. 70% (15.06.2010)

Velmi zmatené po celou dobu prakticky nesrozumitelné klubko násilí, které v až v samotném závěru nabídne možnost pochopit. Dvě hodiny však vás nechá tápat kdo z těch všech tmavovlasých, nabušených, nakrátko střižených nepříliš dobrých herců hraje Araba a kdo Žida, kdo je čí bratr, a proč tam vlastně je. Příjemný zážitek to rozhodně nebyl. (14.07.2011)

Tak ako je láska neuchopiteľnou a rozumom ťažko ovplyvniteľnou emóciou, dovolím si trvdiť, že s nenávisťou je to ešte horšie. Tá totiž býva veľakrát hlboko zakorenená v dušiach ľudí, napriek tomu, že si už niekedy mnohí ani nepamätajú čo bolo jej príčinou. Ľudia na blízkom východe a nielen tam, vedia o tom svoje a niet divu, že väčšina ich tvorby sa týka práve týchto tém. Mám rada tzv. puzzle filmy, ktoré sa potom v závere spoja do jedného celku, ktorý spojí životy všetkých zúčastnených do jedného príbehu. Miestami to možno bolo neprehľadné, ale nie natoľko, aby som to mala problém vstrebať. Celkovo mám izraelské filmy rada a tento rozhodne patrí určite k tým, ktorý si zaslúži pozornosť. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (22.03.2016)

Minimální orientace a zmatek, přiznávám, že to je celý můj dojem z Ajami. Myslím si, že námět byl velmi dobrý, styl natočení, který působil polodokumentárně, byl také výborný. Jen jsem se nebyla schopná ničeho chytit a tak mi to celé proklouzlo mezi prsty a vcelku působivý závěr to už nezachránil, strašná škoda, ale já víc jak dvojku nedám. (02.10.2014)

,,STRACH JE NEJVĚTŠÍ OSTUDOU A JEN ZBABĚLCI UTÍKAJÍ“...... /// Film o tragický potřebě peněz v odlišným světě, kde RODINA je pro všechny STÁLE to nejdůležitější. Občas to připomíná reality show s jediným podtextem – jak zaplatit, kde vzít na ochranu, na nemocnici.... Sonda do životů rozdělená na (lehce rozházený) kapitoly, takže až postupně se dozvídám, proč umřel ..... a že .... je hajzl. Čekal jsem víc. Tohle je film o věcech, který se můžou stát (téměř) kdekoliv a nenabízí zase až takový kulturní a životní odlišnosti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych dělat v Palestině policajta. 2.) Nevím, jak ,,říznout sníh“. 3.) Nechápu, na co můžou lidi v Ajami potřebovat prachy. 4.) Thx za titule ,,xbobicekx“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (15.08.2011)