Catfish
Obsahy(1)
Příběh, který se točí kolem Arielova bratra Neva, začínajícího newyorského fotografa. Ten se po zveřejnění svých fotografií na internetu seznámil s malou holčičkou, která chtěla nakreslit balerínu podle jednoho Nevova snímku. Brzy si začali psát častěji, což vedlo k tomu, že se Nev seznámil blíž nejenom s ní, ale s celou její rodinou přes facebook. Navázal tak kontakt s její matkou, ale také sestrou Megan. A právě kvůli vztahu s Megan se Nev rozhodne za jejich rodinou odcestovat a přitom vůbec netuší, jaká pravda na něj čeká. (NGP)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Aneb na Facebook v roce 2010 trochu jinak - nefincherovsky - přesto triumfálně. Catfish obstává jako malý dokument s malými lidmi uprostřed obrovské sociální sítě. Ne vždy se totiž za falešnou identitou skrývá masturbující penis či exhibicionistický kabát... A právě tohle polidštění a zároveň šokující zjištění musí diváka přitáhnout k mladým protagonistům filmu. Spolu s Exit Through the Gift Shop vynikající námět na pekelnou dokumentovou diskusi. 85 % ()
Velmi pozoruhodný dokument, který vyústil v televizní seriál, ale který zároveň halí mlha pochybností. Protože tím, jak jsou události zobrazeny docela dost pochybuji, že autoři dokumentu šli na náhodu a všechno bylo natočeno chronologicky. Jinak se jedná o velmi zajímavý dokument o dnešním světě sociálních sítí, kde nemusí být všechno takové, jaké se zdá. Příjemná dvacetiletá slečna, co se s Vámi baví, totiž může být čtyřicetiletý řidič kamionu s pivním pupkem. Dokážu si představit, že podobných příběhů po světě nalezneme nespočet. Obsah je parádní, ale dle mého upravený do vkusu amerického publika. ()
Nezávislý, levně natočený dokument Catfish vysloužil dvojici mladých filmařů režii třetího dílu Paranormal Activity. Ne náhodou. Pátrání po skutečných lidech schovaných za profily na sociálních sítích v jednu chvíli působí vyloženě hororově. Nejdříve napínavá podívaná se mění v hodně osobní a dojemnou výpověď. Ale otázkou je, jestli Henry Joost a Ariel Schulman tak trochu s divákem nemanipulují. Těžko věřit, že by se dospělí chlapi nechali několik měsíců vodit za nos. ()
Zamyslete se nad svou historií komunikace po internetu, pěkně od začátku. S kolika lidmi, které neznáte osobně, jste tak mohli komunikovat? Možná s několika desítkami, stovkami, možná i tisíci. Čím více smyslových informací o dané osobě máte, čím více jsou tyto informace provázané, tím se stává reálnější. Vizuální podoba, jejich hlas, jakýkoliv rádoby doklad o jejich fyzické existenci. Nakonec si to dokážeme propojit sami a idealizovat. Naplňujeme tak určitou představu, která je spíš zbožným přáním, kterému chceme uvěřit, než realitou. Catfish pro mě nese jakožto dokument nezaměnitelné kvality. Zaprvé se věnuje omámenému i mámivé a sleduje jak motivace, tak následky z obou stran. Přibližuje nás k pravému důvodu toho, proč vůbec vzniká virtuální realita a proč se k ní člověk upíná častěji s větší vervou, než vlastnímu bytí. A kdo vlastně říká, že tohle jsem já a tohle už nemůžu být já? Copak utváření si vlastního obrazu sebe sama nevytváří naše pravé já, narozdíl od toho, ve kterém jsme přirozeně uvězněni? Příliš mnoho otázek. Zadruhé, je to podchycené od začátku až do konce, zodpovídá to většinu otázek, na které bych já sama chtěla znát odpověď. Příběh se přirozeně nenásilně odvíjí s každým dalším odhaleným tajemstvím. Třetí, nejvíce fascinující bod pro mě je přemýšlet nad tímto filmem jakožto fikcí. Říkám si, že by muselo působit až směšně, jak neuvěřitelné to je. Scénář k takovému filmu by byl asi označen jako přehnaný a vyhrocený. Ale... život. Teda doufám, že to není nějaký podvrh. Moc moc moc. ()
Pokud se to opravdu všechno stalo tak, jak snímek předkládá, upřímně, naživo, bez plánu a scénáře, měli tvůrci takříkajíc víc štěstí než rozumu, protože jim výborné téma pro dokument spadlo do klína vlastně samo od sebe. Tyto pochyby nicméně nezmenšují působivost celého dokumentu, ani napětí (před setkáním) a emoce (po setkání), které dokázal vyvolat . ()
Reklama