X-27

Žena (a zvláště typu Marie Kolverer / Mata Hari) je ve válce něco nepatřičného (citace z filmu). Ale nejen válka je světem mužů, světem mužů je i tenhle svět. Pokud jím přestává být, nebo pokud jím již není, neznamená to, že se stává nebo stal světem žen. Stává se světem "nikoho". Stává se kostýmovou tragikomedií. Jan Werich říká, že člověk, když už jednou je, tak má být to, co je..., Marie Kolverer v tom měla krátkou (špionážní) přetržku. Možná Jan Werich nemá pravdu, možná stačí, když člověk skončí takový, jakým je. Možná je to pozdní návrat, ale... Marie Kolverer si ze všech kostýmů, které kdy nosila, aby zmátla muže a dostala z nich co potřebovala, vybrala na poslední cestu ten, který "nosila, když sloužila svým krajanům, a ne své krajině." Pozn: Marlene Dietrichová je sice značně přeceňovanou herečkou, moderní (přirozený, uvolněný) přístup ke svým rolím, ji však nelze nepřiznat. (14.07.2017)

Nemám nic proti. Marlene Dietrich, hrála jak hrála, tvářila se jak se tvářila, byla čím byla. Nadšený jsem z toho nebyl. Mohla být i něčím zcela jiným. Ale mory mě braly z neustálého úsměvu Victora McLaglena. Nejednou jsem si říkal - Bože, on má snad tetanus v akutní fázi, kdy už prostě nejde z tváře vyhnat tu křeč. Závěr filmu byl roztomile patetický. (06.09.2011)

"Tomu říkáte válka? Já tomu říkám jatka." Pravděpodobně nejmladší hoch z celé (filmové) rakouské armády a pronesl taková pravdivá slova. Marlene Dietrich jako obvykle dělá z filmu něco víc a upřímně, kdyby nehrála X 27 ona, nevím nevím, jak by to dopadlo. Ale abyste si zase nemysleli, že dávám vysoké hodnocení pouze kvůli ní, to zas ne. Kostra filmu jako takového vůbec není špatná, jen kdyby se McLaglen ustavičně neculil (to dokáže jednoho nasírat), nebylo tam pár takových podivných chyb (například jak by se mohlo podařit uniknout ze základny plné Rakušanů?) a Marleine mluvila trochu plynuleji anglicky. Ovšem jako příběh o jedné rakouské agentce, která si nic nedělala z nadřízených, nepřátel, lásky, strachu, života a smrti to funguje. A to je asi to hlavní, co k tomu napíšu. Mimochodem, proč na té oslavě hráli Německou hymnu, když šlo o Rakousko? (31.12.2010)

Josef von Sternberg se pomalu stává mým favoritem. A to pro skvělé filmařské oko - žádný jeho záběr není nudný, každý je promyšlený do detailu, každý je rafinovaně nasvícený. A také si čím dál víc cením von Stenberga pro jeho jedinečnou schopnost organicky spojovat groteskní s romantickým. Jeho filmy vnímám jako vysoce stylizovanou "hru", jež je záměrně, programově vzdálená jakékoli nudné realitě. Je to asi stejný rozdíl jako mezi extravagantními modely na předváděcím molu a běžnou konfekcí na ulicích. Marlene Dietrich nemůže obyčejný smrtelník potkat na ulici. Tu může potkat jedině na filmovém plátně. (17.09.2011)

podla tej ukecanej buzny Wernera Fassbindera ide o jeden z najvyznamnejsich filmov vobec. No, silne pochybujem, respektive rovno znevazujem jeho slova - medzi najvyznamnejsie a najslavnejsie filmy urcite davam Yasujiro OZu- a a jeho film Tokyo Monogatari + Wellesov Obcan Kane. Takze to, co tvrdila tato ukecana bukvica mam uprimne vprdeli, teda zase pardon, to mi uslo a chcel som napisat, ze zasadne nesuhlasim, lebo mam 2. kandidatov na najvyznamnejsie filmy. 50 % (29.03.2020)