X-27

Nemám nic proti. Marlene Dietrich, hrála jak hrála, tvářila se jak se tvářila, byla čím byla. Nadšený jsem z toho nebyl. Mohla být i něčím zcela jiným. Ale mory mě braly z neustálého úsměvu Victora McLaglena. Nejednou jsem si říkal - Bože, on má snad tetanus v akutní fázi, kdy už prostě nejde z tváře vyhnat tu křeč. Závěr filmu byl roztomile patetický. (06.09.2011)

Jestli se dá Dishonored i dalším spolupracím Dietrich a Sternberga něco vyčítat, tak to, že božská Marlene neslouží filmu, ale naopak film slouží jí. Vše je podřízeno tomu, abyste na ni ani po skončení závěrečného titulku nemohli zapomenout - a alespoň z mého pohledu se to daří skvěle. A závěrečná scéna je naprosto úžasná. Je jasné, o kom se mi dnes bude zdát. (27.05.2007)

Sternbergova verzia príbehu, ukazujúca kariéru jednej z najzáhadnejších špióniek dejín, rovnako chladnokrvnej ako vášnivej, ukrývajúcej tajomstvo najvnútornejších pocitov raz za maskou zvodného vampa, inokedy za naivným výzorom ruskej sedliačky (premeny Maty Hari sú neskutočné). Verzia, ktorá cez sladkobôľny príbeh nenaplnenej lásky odkrýva spôsob jej práce, no zahaľuje motívy. Dominujú obrazy prezdobených sídiel, diktovaných kánonom monarchie, ovplyvňujúce zariadenie nielen sídiel generality, ale napr. aj kuplerajov, spoľahlivo uvádzajúce príbeh do doby prvej svetovej. Všetky výjavy okázalosti, či časté použitie vrstvenia obrazu, akoby snovo odrážali osud špiónky. Premietol sa v ňom život a zbrane ženy v postavení, do ktorého bola viacmenej dotlačená - predstierané vášne, chladnokrvné fígle a potláčané city. Výkon gotickej krásky s uzulinkými perami bez kúska krvi v tele - Marlene Dietrichovej s nádhernými nohami (hrajúcimi významnú úlohu v úvode aj v jednej zo záverečných scén) - korunuje ďalší z kinematografických skvostov (podľa Fassbindera šlo o jeden z desiatich najvýznamnejších filmov vôbec). (16.01.2006)

podla tej ukecanej buzny Wernera Fassbindera ide o jeden z najvyznamnejsich filmov vobec. No, silne pochybujem, respektive rovno znevazujem jeho slova - medzi najvyznamnejsie a najslavnejsie filmy urcite davam Yasujiro OZu- a a jeho film Tokyo Monogatari + Wellesov Obcan Kane. Takze to, co tvrdila tato ukecana bukvica mam uprimne vprdeli, teda zase pardon, to mi uslo a chcel som napisat, ze zasadne nesuhlasim, lebo mam 2. kandidatov na najvyznamnejsie filmy. 50 % (29.03.2020)

Josef von Sternberg se pomalu stává mým favoritem. A to pro skvělé filmařské oko - žádný jeho záběr není nudný, každý je promyšlený do detailu, každý je rafinovaně nasvícený. A také si čím dál víc cením von Stenberga pro jeho jedinečnou schopnost organicky spojovat groteskní s romantickým. Jeho filmy vnímám jako vysoce stylizovanou "hru", jež je záměrně, programově vzdálená jakékoli nudné realitě. Je to asi stejný rozdíl jako mezi extravagantními modely na předváděcím molu a běžnou konfekcí na ulicích. Marlene Dietrich nemůže obyčejný smrtelník potkat na ulici. Tu může potkat jedině na filmovém plátně. (17.09.2011)