Tajemné síly

Jak už jsem naznačil v některých svých předcházejících komentářích, ztrácím svou důvěru ke kapitalismu a vlastně k celému demokratickému systému. Takže si myslím, že se dá mé mé hodnocení snadno vysvětlit. Upřímně je mi jedno, zda svět takhle chodí nebo chodil, já ho tak v tuto chvílí vidím (možná to je ale jen nerozvážnost mladí a rádoby revolta) a proto hodnotím, tak jak hodnotím. ___ Poznámka k celospolečenské situaci: Nechci se pouštět do nějakých hlubokých analýz rozebírající otázku moci Svobodných zednářů či dokonce možnou latentní mezinárodně židovskou diktaturu, přece jenom nemám toto téma dostatečně nastudované, ale byl bych rád, kdyby někteří z Vás, jenž tento komentář přečtou, začali o tomto tabu tématu trochu více přemýšlet. Ono je na každém šprochu pravdy trochu. A tady na tohle téma jsem našel docela pěknou řádku dokumentu, jenž jsi zastánci pro-izraelské politiky (Izrael dle mého hýbe světem) a vůbec politiky dnešního světa za rámeček nedají - a co je důležitější tyto dokumenty nepocházejí od radikálních nacistů, jenž chtějí každého žida upálit (uplynovat, pověsit a nevím co ještě), ale od vzdělaných pánů humanitních oborů typu politologie, historie, atd (01.11.2012)

Výborné, snímek dostatečně výmluvný a srozumitelný i beze slov!!! Názorná ukázka toho jak v praxi vypadá a funguje takzvaná demo-kracie a parlamentarismus! Že je to jen prachsprostý podvod páchaný na národech! Skoro bych řekl, že známé zednářské heslo "Ordo ab Chao" (Řád z chaosu) je dnes ještě více aktuální než tenkrát! (22.10.2012)

Woody to vystihl naprosto přesně. Film je až nablbý ve své přímočaré nelogičnosti. Demokracie je předvedena neplodnými hádkami v Národním shromáždění, zednáři kují pikle kdesi v zákulisí a mladý ideály nacionalismu zatížený poslanec je po svém vstupu k zednářům neustále žádán o protislužbu. Legrační je naprostá nelogičnost. Úvodní mapka světa předvede celý svět lapený do sítí židozednářských spiknutí, jen Německo a jeho satelité jsou zářivě bílé ostrovy. Válka je podána tak, že zednáři ji vyprovokovali, přestože věděli, že nemají proti Německu šanci. Jenže v dlouhodobém měřítku zřejmě Německo porazí a vydělají na tom. Upřímně, film na mně působil v tomto ohledu spíše jako podvratná protiněmecká propaganda, to ale nebylo jistě jeho úmyslem. Tvůrci tohoto veledíla se ani příliš nesnažili nějak jej filmově pozvednout. S výjimkou několika hrátek se světlem jde o naprostou rutinu. Jen snad: režisér Jean Mamy byl popraven, scénárista Jean Marquès-Rivière byl odsouzen k smrti, ale uprchl z Francie ještě před koncem války a producent dostal tři roky v pevnosti. Ale kdoví, jestli tyto údaje jsou správné. (08.03.2011)

Inteligentní a výřečný poslanec francouzského parlamentu je naverbován svobodnými zednáři (sedícími v tomtéž parlamentu). Jejich cílem je, aby své schopnosti využil ve prospěch této tajné (diskrétní) společnosti. Tento hraný dokument o rituálu zasvěcení a chapadlech, které zednáři rozvíjejí, je částečně seriózní, částečně karikaturou. Ve zkratce asi tolik: Mezi zednáře může vstoupit jen svobodný člověk dobrých mravů, aby se z něho stal otrok a sluha pochybných existencí a zločinců. Okultní síly nebo jen bezohledná honba za mocí, kariérou a penězi? (16.02.2014)

Výjimečný film. Rozhodně to není žádný filmařský skvost; a politicko-propagandistická objednávka, na kterou dílo vzniklo, je také neoddiskutovatelná. Hlavní poselství filmu je vyšinuté, avšak vystavěné na skutečných zednářských pohnutkách a reáliích. Obraz politického kolbiště je s jistou dávkou naivity a zjednodušení obrazem skutečných principů, které ovlivnily řadu událostí (nejen) evropské historie. Odporné zednářské rituály jsou pravdivě ztvárněné. V tomto ohledu je film unikátní a jedinečný. V tom je jeho obrovská přidaná hodnota, jako takový je však bezpečně označen spikleneckými, nacistickými, paranoidními a jinými nálepkami, což jej činí lépe uklizeným než kdyby byl někde zavřený v trezoru. (30.03.2011)