O bozích a lidech

Očividně klenot mezi klasickou současnou francouzskou festivalovou produkcí. Pečlivá gradace situace, perfektní niterné herectví a množství opravdu silných emocionálních scén vyplněných krásnými chorály a všudypřítomnými pochybami v životě mnicha postaveného do válečné situace. Nečekejte akci ani historické souvislosti, ale silně citový a hlavně neprvoplánový zážitek. (28.11.2010)

Duchovný zážitok. Obzvlášť vrcholná scéna bez slov, iba s Čajkovského hudbou. Je to scéna prijatia reality a zároveň krásna ukážka lásky a spolupatričnosti v rehoľnom spoločenstve. Presvedčivý dotyk Pravdy. Odovzdanosť, nádej, prijatie smrti a jasné zažiarenie zmyslu života. Hudba z Labutieho jazera mi v podvedomí nechtiac vyvolala spomienku na film Čierna labuť s Natalie Portman v hlavnej úlohe. Ale ako sa dá porovnať neporovnateľné?! Hudba tá istá, pocity totálne rozdielne!! (28.12.2011)

Jelikoz byla projekce tohoto filmu ve Velkem sale, jednoznacne nejlepsi "spaci" zazitek tohoto festivalu. Vadilo jen zbytecne presvetleni nekterych scen, coz me budilo ze spani. Film pojednava pouze o klasteru v Africe a nic jineho ve filmu prakticky nenajdete. Vetsinou se na platne vsak zpiva, ano, zpiva, v podani mnichu, nejake ty jejich nabozenske texty. U toho fakt neslo neusnout. (10.07.2010)

Mohli bychom tenhle film oznacit jako nabozensky. Jenze tohle oznaceni by odradilo celou radu divaku. A tak o tomto filmu muzu mluvit spis jako o filmu o hledani. O hledani viry, sebe sama a moznosti, ktere stejne nakonec vsechny konci stejne. Prave ta (ne)moznost volby je silnym motivem ve filmu Des hommes et des dieux. Mnisi v klastere L' Atlas se vlivem okolnosti museji rozhodnout, zda odejdou ze sveho domova, anebo zda zustanou. Jednim ze zlomovych okamziku je stedrovecerni vecere, kdy mnisi oslavuji prichod Syna Boziho. Misto nej prijde tak rikajic ke stolu nekdo jiny. Nekdo, kdo mnichy donuti premyslet o sile sve viry a o budoucnosti. Dej sice ubiha pomalu, ale vsechno se deje tak nejak prirozene. Proto (a z duvodu toho, ze artove filmy je treba podporovat a sledovat) davam filmu vsech pet hvezdicek. (23.07.2011)

Tak nevím. V jednu chvíli film příšerně nudí a v té druhé, i když se zdánlivě nic nemění, působí nesmírně uklidňujícím dojmem a vyzařuje z něj to nejpomenovatelné "něco". Upřímně řečeno vůbec nevím, jaké k tomu zaujmout stanovisko. Jasno mám akorát v tom, že pokud Beauvois zamýšlel složit hold zavražděným trapistům, podařilo se mu to dokonale a jsem přesvědčen, že pro křesťanskou komunitu se jedná o dost zásadní snímek. Každopádně já stále tápám, takže volím zlatou střední cestu. 50% (18.08.2017)