Režie:
Pascal RabatéKamera:
Benoît ChamaillardHrají:
Daniel Prévost, Bulle Ogier, Hélène Vincent, Philippe Nahon, Julie-Marie Parmentier, Bruno Lochet, Nathalie Blanc, Sören Prévost, Cédric Vieira (více)Obsahy(1)
Ovdovělý důchodce Emile žije poklidným životem v málem ospalém městečku Angers na břehu Loiry, kde spolu se svým kamarádem Edmondem rybaří. Jeho kamarád Edmond je sice starý samotář, však mezitím nezapomněl žít naplno a tajně vede pestrý milostný život. Jednoho dne Edmond zemře a Emile se ocitne tváří v tvář svým vlastním touhám, o kterých si myslel, že už dávno vyhasly. (Aja2001)
(více)Recenze (2)
To oranžové autíčko, které vypadá jako předek náklaďáku odrtžený od zadní části, je hodně originální, ale jinak Potůčky v rámci příběhu i myšlenek nepřináší nic nového, co bych už neviděl mnohokrát jinde. Poetické drama s postavou starého milého dědouše o tom, že užívat si jde v každém věku, je pojato tradiční formou a dobrou polovinu mě svou poezií i hlavní postavou dost bavilo. Pak mi už ale začínalo být plně jasné, jakým způsobem se bude děj ubírat a postupně i moje dojmy upadaly z lehkého nadprůměru do průměru. Asi má pravdu Enšpígl, že tenhle film je spíše určený více starší generaci, zatímco ve svém věku ho asi nemohu v některých aspektech plně docenit, třeba ta napůl seniorská erotika mi připadala spíše lehce bizarní. :o) Alespoň jsem tu poprvé viděl Daniela Prévosta přímo v hlavní roli – svými kreacemi zamlada mi sice skoro nikdy neseděl, ale když jsem ho spatřil jako staršího v jeho dvou nezapomenutelných vedlejších rolích z 90. let (fetující policista v Domě na prodej a daňový kontrolor v Blbci k večeři), musel jsem uznat, že se mu časem podařilo vypracovat na osobitého komika. Asi se tedy ještě zkusím s ním podívat na něco jiného, zde je jako už dědeček roztomilý a párkrát mě pobavil, ale měl jsem ten pocit, že by Prévostovi (stejně jako možná i celému filmu) slušelo určitě víc, kdyby z Potůčků byla vyloženě zábavná komedie, než takhle rozjímavé drama. [60%] ()
Je to nádherný film, který doporučuju především starším lidem, který od mladších generací slyší neustále "ale vždyť vy už jste na to starý" , ale sami se tak necítí. Příběh o tom, že nezáleží na věku, ale jen na tobě, zda se svým životem něco uděláš a vydáš se na cestu, něco prožiješ a třeba poznáš někoho, kdo ti rozbuší srdce, zapálí lýtka a probudí touhu milovat, věk nevěk. Přirozeně plynoucí film, který sází na pohodu, jedinečnost života na francouzským venkově a mazlí se s každým záběrem. Ve filmu je vidět, že pan režisér se rozhodně nestydí ukazovat nahé lidské těla, ze kteréch však nedělá laciný prostředek k sebeukájení. Ve filmu se vyskytuje auto, který jsem v životě neviděl, ale je děsně super a vlastně tak trošku vyjadřuje podstatu filmu. Není potřeba povrchní okázalosti, protože to krásné je uvnitř. ()