Šťastní to lidé: rok v tajze

Vynikající dokument s nezaměnitelným komentářem Wernera Herzoga. Tenhle příběh o obyčejném životě má takovou sílu, že i když je to skoro proti všemu co mám rád, tak jsem na tu hodinu a půl zatoužil žít v mrazivé pustině bez elektřiny, internetu, ústředního topení, knihovny a hospody. Jen pro ten pocit svobody a pro nádhernou přírodu. (02.04.2014)

Jasně, byla za tím samozřejmě vidět ta neskutečná filmařská dřina, proti tomuhle je klasickej celovečerák procházka růžovým sadem. Ale jinak mě to nějak extra nebavilo. Chyběl mi tam nějaký silný příběh. Ten o psu roztrhaném medvědem mi nestačil. A silnější tam nebyl. Prostě ne! A pak je tu moje výhrada na adresu názvu: jací šťastní to lidé? Kdo tam kdy mluvil o štěstí? Nějaký komerční lovec, který tam jezdí jen na zimu, se zmínil o tom, že ho baví lovit. Ale to bylo všechno. Jinak se tam všichni jen klepali zimou, dřeli jak mezci a natírali se mazutem, aby je nesežrali komáři. Jestli jsou i tak šťastní, tak to pro nás páni režiséři nezaznamenali. Že pálí jednou v roce figurínu Paní zimy? Umí se bavit ještě nějak jinak? Nebylo tam o tom ani zbla. Název je návodný, ale zavádějící. (22.12.2013)

Snímek zachycuje rok z života lovců, kteří žijí ve vesnici Bakhtia u řeky Jenisej v srdci sibiřské tajgy. Jsou velice obratní při práci se dřevem, protože z něho dělají lyže, pasti, kanoe a chaty. Výroba kanoe dlabáním z jednoho kusu kmene stromu byla hodně zajímavá. Život tam mají lidé těžký, ale z dokumentu je cítit, že jsou svobodní a štastní. (07.10.2012)

Werner Herzog natočil úžasný dokument o zapomenuté krajině. To je vlastně věc, co mu jde nejlépe a tudíž první věta není úplně překvapením. Překvapení je ale pokaždé prostředí, které si zvolí. Tentokrát sibiřská tajga, kde týdny nepotkáte živoucího člověka. Jenom soby, losy, medvědy, vlky a sem tam nějaký lovce, které si tam tenkrát narval komunistický režim a oni tam prakticky žijí a fungují dodnes. Neuvěřitelný způsob života, který si dnešní konzumní člověk nedokáže ani představit. Kdo by si také dovedl představit půl rok žít uprostřed přírody sám se svým psem a lovit tam veverky. I proto má tady ten komentář tak vysoká hodnocení. Já ale do plna nepůjdu, protože se s některými názory toho lovce prostě neshodnu. Chápu, že si ten svůj život musí nějak obhájit, ale ať mi netvrdí, že ty jeho pasti, co tam straží na zvěř, jsou zcela humánní, když tam pak ty zvířata zaklíněná půl dne mrznou. I přesto ale zajímavý dokument plný těžkého pochopení z takového života a překrásné přírody, která ještě, jako jedna z mála, není tolik porušena jednáním každého z nás. (05.02.2014)

Život podľa tradícii predkov má nepochybne svoju poetiku, "slobodných" ľudí som vo filme videl mnoho, "šťastných" už pomenej. Skoro sa mi až nechce veriť, že ich práve Herzog so svojim nemeckým cynizmom, v týchto vodku-chlastajúcich lovcoch, unavených, umorených životom a prácou, videl. Pre mňa to bolo najmä o tých nekonečne verných psoch. (17.07.2018)