Šťastní to lidé: rok v tajze

Nezískal jsem dojem, že by ti lidé byli nějak zvlášť šťastní. Spíše mi přijde, že to divákovi podsouvají tvůrci (v názvu i ve filmu). V dokumentu je celkem detailně popsáno spoustu věcí (hlavně fungování pastí, výroba lyží nebo kánoí), ale některé zásadní věci tam nezazní, což je škoda. Nedozvěděl jsem se např., jak lovci žijí, když jsou doma. Jaké mají rodiny, jestli jejich děti mají vůbec nějaké vzdělání, jestli je v životě naplňuje i něco jiného než práce, tj. lov... Štěstí si zkrátka představuju ještě trochu jinak. U dokumentu jsem postrádal také nějaké emoce. (21.06.2016)

Chtěla jsem jen "nakouknout", co je to za film. A zůstala jsem jako přikovaná k obrazovce... mohu psát jen v superlativech: Úsporný, stručný a plnohodnotný komentář, úchvatná příroda, neuvěřitelně odolní, otužilí, odvážní a krásní lidé (i psi!)! Fascinující způsob života; místa, kam se nikdy nepodívám a kde jsem díky Herzogově dokumentu strávila s lovci celý rok! - - - Mám pocit, že si musím vytřepat sníh, který mi zapadal za límec a ohřát si promrzlé ruce nad ohněm... a když vzhlédnu, nechce se mi ani věřit, že venku není mráz a led, ale začínající středoevropské jaro! https://www.youtube.com/watch?v=1GXR5sSVftc (13.04.2015)

„Odkázáni sami na sebe, lovci cítí samu podstatu. Jsou to šťastní lidé.“ Když jsem v půli snímku obdržel tuto informaci, tak jsem konečně pochopil, že se dívám na špatný film. Z tváří lidí, kteří musí celý život makat nebo chlastat, do této chvíle totiž žádné štěstí nezářilo. Já jsem však toužil po pozitivním souznění člověka s přírodou uprostřed divočiny a dostal jsem jen portrét lidí, kteří co vidí, to zabijí. Snad půl filmu zabral technologický rozbor nástrah a to mne také nebavilo. Jediné pozitivum vidím v přírodě, v probouzejícím se Jeniseji a lidové tvořivosti při výrobě kanoe nebo lyží. Všechny další informace o Tajze mám v sobě ještě z dob, kdy se o ní psalo víc, než o ceně ropy za barel. A když ve mně konečně dokument vzbudil zvědavost otázkou, odkud berou pohonné hmoty pro sněžné skútry, motorové čluny, motorky či motorové pily, když nikde nevidím žádný Shell ani ropný vrt, tak jsem se to nedozvěděl. (19.09.2013)

Bylo to pěkné, nicméně jsem si položil (pro mě) záludnou otázku: Co přinesl Vasjukov a Herzog sibiřským traperům, a co oni přinesli jim? Je to samozřejmě řečnická otázka, nejspíš nikomu nic nepřinesl. Tak kdo co přinesl nám? Obávám se, že také nic moc. Sotva se poučíme, jak se staví pasti, tesá kanoe, loví ryby nebo vychovávají psi, a sotva si řekneme: Hele, oni to dělají lépe! Takže, když jsem ani já nic nepřinesl, tak alespoň malý příběh: V době, kdy jsem učil ruské inženýry, jak se staví tiskové stroje, byl jsem v rámci spolupráce na 10 dní v Jejsku (kosa v Azovském moři) a oni stejnou dobu v Adamově. Moravský kras se jim moc líbil, ale když jsem jim navrhnul, aby sem přijeli na dovolenou, odpověděli: "Ne, ne, to my zase vyjedeme na horní Jenisej a dva měsíce poplaveme na jih. Dobře střílíme, umíme chytat ryby...." (17.12.2015)

Mrazivá dokumentární lahůdka. Sdílím s Herzogem nadšení z života lovců a jejich doslova bezmezné improvizace a vynalézavosti v těch nejtěžších podmínkách. Bonusem je zjištění, že údajný příbuzný slavného režiséra Tarkovského si tam někde v Tajze místo filmařiny loví ryby puškou. Jedna výmluvná "Za všechno mohou Rusové. S nima přišla vodka." (12.09.2013)