Tmavý chléb

Každého člověka formuje prostředí, ve kterém se denně pohybuje a žije. Mám ráda filmy, kde je příběh viděn očima malého dítěte, protože mi to dává jedinečnou možnost se nad vším tím okolo sebe pořádně zamyslet. Děti prostě tenhle svět vidí jinak než my dospělí, i když se kolikrát stane, že nějakou shodou osudových okolností příjdou o své iluze. Tenhle španělský film mě hodně překvapil, proto dávám pět hvězd, které si zaslouží po právu. (06.10.2011)

Líbilo se mi to, to rozhodně, i když mně to přišlo místy trošku nepřehledné, přesto zase jeden zajímavý film s nádhernými ukázkami tehdejšího Katalánska a jedním příběhem dospívajícího chlapce, který je nucen vstoupit do světa dospělých, kde často vládne lež a přetvářka. Lepší 3 hvězdy hlavně s přihlédnutím k výkonu malého Francesca Colomera. (13.07.2014)

Opravdu hodně tmavý syrový chléb. Svět dětskýma očima, ale tentokráte trochu jinak. Obyčejně totiž tvůrce sáhne k této formě vyprávění, když se chce na určitý, obvykle traumatizující dějinný úsek podívat smířlivěji či když chce podat divácky snesitelnější zprávu o velmi drsné době. Příběh vypravovaný z perspektivy dítěte je vlastně umělecký eufemismus, tentokráte je to ovšem jinak. Španělský režisér Agustí Villaronga naservíroval divákům až naturalisticky laděný příběh a svého diváka opravdu nešetří, byť je ona nesmírná míra násilí a podprahového zla explicitně obsažena většinou ne ve vrstvě obrazu, ale pouze ve vrstvě verbální, rozpuštěna do pásma postav. Silně rurální ukotvení a nezvyklý dějinný pesimismus staví tak Tmavý chléb po bok takovým legendárním filmům, jako je třeba Plechový bubínek. I tam je svět nazíraný nedospělýma očima vcelku nehostinné místo pro nerušený dětský život. Agustí Villaronga ale narozdíl od Volkera Schlöndorffa nepoužívá téměř žádnou míru stylizace a poetizace svého vypravování, naopak se snaží otevírat všechny bolestivé rány španělské minulosti a misí přitom hned několik rovin - politickou (fašistický režim, popravy coby justiční vraždy, role starosty, angažování otce hlavního dětského hrdiny...), katolickou (kněz odmítne udělat mši čerstvě popravenému), systémovou (učitel pohlavně zneužívá své žačky), sociologickou (zdegenerovaná vesnická společnost, obecně zdroj pozitivních hodnot národa, mírou explicitního násilí sama v sobě nosí fašismus, což může opisovat premisu, že každý člověk si v sobě nosí svého malého fašistu, záleží jen na okolnostech, dostane-li příležitost...) a nakonec osobní (odmítnutí hodnotového vzorce rodičů coby výsostné volní jednání hlavního hrdiny, motiv útěku...). Vzdáleně mi tenhle film připomněl Henekeho podprahovou Bílou stuhu, to postupné rozkrývání přítomnosti zla a generační revolta, vesnický život z perspektivy dětí... Silný film... ,,Tmavý chléb a červený cukr... Chléb bez duše a cti. Mrtvý..." (18.01.2012)

Temný vidiecky triler sa rozbehne naozaj zostra: brutálnou scénou zavraždenia maskovaným vrahom, ktorého identita je síce zrejmá od začiatku, ale Villaronga ju predsa zahmieva démona Pitorliua, ktorý sa ponad nasledujúcimi udalosťami znáša ako prízrak pochmúrnej atmosféry povojnového Španielska. V mozaike osudov rodín porazenej strany v občianskej vojne nie je núdza ani o ďalšie drsné scény: kastrácia homosexuála, odpratávanie mŕtvych z garoty atď. Sú o to drsnejšie, lebo ich vnímame detskými očami, Ale nie sú natoľko exponované a početné ako napríklad v predchádzajúcom Villarongovom filme Tras el Cristal (1987). Tentoraz sa režisér zameriava viacej na psychológiu dospievania a vytriezvenia z ideálov. Spáchaný zločin je nekompromisne analyzovaný asi 12 ročným hrdinom, ktorý odmieta ospravedlnenia a výhovorky matky a postupne demýtizuje svoj vzor, zmení pohľad na otca. Pa negre ponúka zaujímavý príbeh a prekvapivé rozuzlenie. Som rád, že som narazil na tento film - dostal som viac než som čakal. (19.11.2011)

,,...TMAVÝ CHLÉB A ČERVENÝ CUKR, ... PŘÍDĚLOVÁ KNÍŽKA A STÁNÍ VE FRONTĚ. TO JEDINÉ JSTE NÁM DALI. CHLÉB BEZ DUŠE A CTI. MRTVÝ ... JAKO MY VŠICHNI. KVŮLI TÉ ZPROPADENÉ VÁLCE, KTERÁ NÁS ZABIJE VŠECHNY“....... /// Andreui je normální (statečnej) kluk. Občas strká nos kam nemá a neustále se kolem něj dějí věci, kterým ještě nemůže rozumět. Dětská představivost v zajetí nemravných hříchů (proti přírodě), politiky, chudoby, strašidla ,,Pitorliui“, ale hlavně tíživý situace, ve který se ocitla ,,jeho“ rodina. MÍT SE DOBŘE by měla bejt jediná povinnost dětí, ale on nesmí zklamat a brzy bude stát před důležitým rozhodnutím, který nepatří do dětskýho světa.... Film se snaží toho říct tak moc, ale místy to nefunguje. Nekouká se na to špatně, to ne, je to skvělá filmařina, ale přestože je tu tolik dramatických situací, tak mě to nedokázalo ,,emočně“ uspokojit. (Ale třeba Španělé budou mít stejnej problém u Lidic) 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět drsnou vraždu koně. 2.) Vidět (drsnou) vraždu koně mi nestačí, chci vidět vykleštění (chlapa). 3.) Potřebuji se znovu ujistit, že poctivou prací se maximálně udřu k smrti. 4.) Thx za titule ,,Tygroid“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.10.2011)