Nazí v sauně

Zobrazení tklivých osudů skutečných lidí je zde znásobeno skutečnou nahotou sešlého lidského těla. Je chvályhodné, že se dokument snaží ukazovat opravdovou skutečnost a přenášet skutečné emoce na diváky, přesto mi ale chybí něco dalšího, nějaký posun, náznak řešení či změna perspektivy. Podlehnout emocím a krutému osudu se mi nezdá být tou úplně nejlepší radou... (08.03.2011)

Teprve druhý, ale doufám, že ne poslední komentář k tomuto kouzelnému filmu...je to film, který jsem ještě nikdy neviděla..má neuvěřitelnou atmosféru, náboj, něco, čím člověka dostane, i když by si na první pohled řekl, co je tak zvláštního na saunách...ale v tom je to kouzlo tohoto filmu...mým osobním hodnocením nebo spíše doporučením je, že tenhle film, by měla vidět každá žena, která chce porozumět mužům.... (13.02.2011)

Okouzlující dokument o Finech a jejich saunách. Finští muži sedí nazí v sauně a mluví - ne všichni, jenom někteří - o svém životě, o svých problémech, o vzpomínkách. Smutek a stesk se střídají se smíchem a pocitem podivnosti. Je tu muž, kterému rodina zakázala stýkat se s dcerou, dalšího zase opustila žena. Je tu otec rodiny, kterému zemřelo dítě. A je tu taky párek bezdomovců, kteří vysedávají v sauně, ačkoliv nemají, kam by šli. Je tu chlapík, který si postavil saunu v autě zaparkovaném uprostřed pole. A jakýsi kutil, který si saunu udělal z veřejné telefonní budky u silnice. To všechno je ještě jaksi únosné. Co si ale počnout, když na scénu vpochoduje muž, který se rád saunuje se svým nejlepším přítelem - a jeho nejlepší přítel je medvěd? Medvěd je navíc nešika, protože je přece jenom medvěd, a na co sáhne, to rozbije. Scéna, kdy zrovna demoluje plastový zahradní stolek a jeho nejlepší kámoš vedle něj v županu konstatuje, že "tohle je tenhle měsíc už několikátý" je jakýmsi nepopsatelným způsobem povznášející. (05.12.2010)

Na finský dokument o saunařích plný sál? Je to možné:-) Někteří Finové jsou zvláštní už sami o sobě, což teprve potom když jsou v sauně? Saunařská výpověď mužů z různých koutů Finska - osudy, příběhy, trápení. Sauna je prostě jistá forma terapie, někdo jde do hospody, jiný do lesa a třetí do sauny. A ta sauna je třeba ve starém karavanu, v telefonní budce nebo v práci. Trápení se ženami, trápení s životem...témata se po čase opakují, tlustí Finové pláčou...film krásně pomalý a seversky melancholický. (05.03.2011)

(CINEMA MUNDI 2011) Festivalový název - NAZÍ V SAUNĚ - splňuje svůj účel, protože je lákavý, ale ono se není na co dívat. To ovšem neznamená, že by nebylo co poslouchat, protože anglický název - znamenající PÁRA ŽIVOTA - vystihuje, proč se ti staří a oškliví muži (a jedna žena, pro kterou platí to stejné, co jsem napsal o mužích) scházejí v sauně, která jim slouží jako určitá forma terapeutického sezení, kde se mohou také vypovídat ze svých trápení. Jednotliví protagonisté se zde obnažují nejenom fyzicky, ale i psychicky, což je dostačující jako reprezentativní vzorek respondentů národa s tak vysokými statistickými výsledky co do počtu sebevražd. Horší to je s tím, že se povídání pánů po nějaké době divákovi unaví, protože "ty řeči jsou na jedno brdo". Dokument v poslední třetině pouze únavně naplňuje koncept (lidé v sauně mluví o svých tragických osudech), který již nemá čím ozvláštnit, protože to zajímavé a zábavné bylo vyplýtváno ze začátku (směšnost toho, kde se saunuje - v autě či telefonní budce, směšnost toho, kdo se saunuje - medvěd, Santové). V úplném závěru se z konceptu uhne společnou písní protagonistů, ale ta dává až příliš najevo podobnost osudů zůčastněných, tedy věc, kterou si divák dokázal z předcházejících desítek minut vyabstrahovat i bez tohoto "přídavku". (06.03.2011)