Ocelový oř

Dlouhý, dosti nudný film, který má jednoduché postavy, příběh i myšlenku a navíc je nezdravě patetický. Asi bych měl přihlédnout k době, kdy dílo vzniklo a nebýt nelogicky přísný, že? Dobrá, před 4 roky byl natočen Kabinet doktora Caligariho, za rok tu bude křižník Potěmkin a za další dva Metropolis, vpředu vzadu další spousta zajímavých filmů. Příhlížím tedy k době a dávám **. Za dobře odvedené řemeslo. (05.03.2007)

Rozhodně je to zábavný snímek a co je podle mě nejdůležitější, z hudby mě nebolela hlava. Hudba nijak neřvala ani přílišně nepodtrhovala co se děje na obrazovce, spíš dobře doplňovala děj a chvílemi byla jako dnešní. Líbilo se mi taky, že si nehráli na žádný moc nesmrtelný lidi (kromě hlavních hrdinů samozřejmě). Málokde ve westernu člověk vidí jak pohřbívají opilce nebo oběti útoku indiánů (pokud to není kvůli komické figurce havrana). Ale příběh mi přišel strašlivě naivní a přímočarej a vlastně ani nijak nápaditej, i když tehdy to musela být bomba. Ani herci s tou mimikou němých filmů nepřeháněli a valili oči a pohazovali hlavama v mezích zákona, za což jim plyne můj vřelý dík. Objevilo se tam i několik vtípků a komických postaviček, který mi přišly opravdu vtipný a to spíš svýma hláškama, než čím jiným (a u němýho filmu je to docela s podivem). A co je zajímavý, na výsledném skoro realistickém vzezření snímku měl pravděpodobně svůj podíl i legendární tombstonský šerif Wyatt Earp (zemřel 1929), protože jsem četl, že ke konci života radil filmařům v Hollywoodu, jak západ vypadal. Tedy pouze v létě, kdy jezdil se ženou do LA a přes zimu v Mojave Desert prospektorovali. (11.04.2006)

Ty čtyři hvězdičky jsou jen s přimhouřenýma očima. Přece jen je tam moc patosu a všechno vypadá tak idylicky, až je to skoro k smíchu. Američani si prostě odjakživa potřebovali dokazovat, jaký jsou skvělý národ – k tomu je film, chlubící se tím, že přesně zachycuje historické události, jako stvořený. (21.04.2006)

Výpravný velkofilm své doby lze vykládat různým způsobem. Můj pocit - dále věcně obtížně doložitelný - je, že se jedná o dílo žánrově průsečíkové. Určitě je v něm obsažena základní optika klasického amerického westernu, ale historického a dobrodružného žánru. Ve hře je ale také film sociální. Na úrovni je i režie a valná většina hereckých výkonů v rolích protagonistů; jako pozoruhodné cítím i komparsové, relativně početné scény a řada krajinných kamerových záběrů. Tento hold i filmový portrét jedné důležité historické události novodobých amerických dějin vysoce přesahuje dobový tvůrčí standard a je nesporně srovnatelný s řadou obsahově i žánrově navazujících mnohem pozdějších děl největší filmové produkce světa. Zmínku zaslouží i dvojbarevné tónování filmu. Ačkoliv se při bližším pohledu zdá, že v některých částech OŘE by méně mohlo být více, máme co do činění s dílem silným a nadčasovým. (11.10.2008)

Scénář: Charles Kenyon .. D-O-N-E-! neslo se 10.5.1869 všemi telegrafními dráty po celých Spojených státech amerických. Transkontinentální stavba železnice, budovaná z obou stran oceánu se o sedm let dříve setkala a to byl určitě důvod k pořádné oslavě, neboť šlo o historickou událost. John Ford (do dnešního dne jsem jeho tvorbu znal jen z několika tématických dokumentů), guru westernového žánru, zpracoval téma velmi zajímavě. Samotnou stavbu železnice a všechny problémy s tím spojené ukazuje až dokumentárně. Obchodní intriky, indiáni komplikující stavbu nebo samotné soupeření dvou proti sobě stavících společností. Mezi tím vším nezapomněl ani na příběh několika postav linoucí se dějem. Mnohem zajímavější je ovšem zpracování. Výprava je velkolepá, velké množství komparsistů staví železnici doslova přímo před očima. K tomu kamera úžasně zabírající rozmanitou scenerii divokého západu, plnou potyček a soubojů. Ford tímto filmem složil velkou poklonu tisícům mužů, v jejichž potu, dřině, nezdolném úsilí a námaze tato železnice vznikla. (11.04.2006)