Atentát na kulturu

Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému. (11.04.2013)

Netvrdím, že dnes žijeme v ráji. To ani omylem, ale tahle propagandistická sračka dává jasně na srozuměnou, že  předešlé dekády zapáchaly daleko intenzivnějším odérem. Pravé peklo má především lidskou podobu, což manipulativní pseudo dokument „Atentát na kulturu“ dokazuje každou vteřinou. Opravdová rarita, která má především nedocenitelnou výpovědní hodnotu. George Orwell v praxi, s nadsázkou řečeno. Autentická a zároveň děsivá příručka demonstrující pokřivené machinace státního aparátu, které z party mladých hudebníků udělaly veřejného nepřítele číslo 1. Objektivně asi nehodnotitelné, přesto nesmírně poučné. Ostatně. (10.04.2024)

S tímto úděsným komunistickým dokumentem mám velký problém. Je to samozřejmě myšleno jako denunciační svinstvo, nicméně úplně přesně si vybavuji večer, kdy jsem viděl TV "premiéru". A jak mě to "hudebně" nebo chcete-li "kulturně" nadchlo - přesně naopak, než ti propagandističtí pitomci zamýšleli. A druhý den toho byla plná škola i hospoda a zůstalo mi to na celý život, od 17 let....takže si to asi pár hvězd zaslouží, ne? Tak to se jim tedy povedlo stejně jako o pár let později text "Nová vlna se starým obsahem"... (17.05.2013)

K tomuto mám veľmi zvláštny vzťah. Prvýkrát videné v telke kedysi pred rokom 1989. Okamžite zaujalo, na základe videného som sa snažil dostať sa k nejakým výtlačkom, kópiám časopisu VOKNO. Snaha síce viedla k úspechu, no len čiastočnému: do rúk sa mi dostali akési katolícke disidentské letáky z Ríma a slovenského exilu. Tam však namiesto undergroundu dominovalo velebenie Slovenského štátu a tak. Chválenie hnedej totality v červenej namiesto Plastikov: ach, jaj. Film ako taký mal osobne účinok úplne opačný ako zamýšľaný, také texty (o pálení kníh a ničení kultúry režimu) som chcel čítať, také koncerty navštevovať. Dnes, po opakovanom pozretí počujem dramatický komentár ako z programu "Federálna kriminálna ústredňa pátra a informuje" hlásajúci spústu umne namiešaných dezinformácií, ktoré neznalcovi neodhalia oveľa viac ako vtedy. Počuť hudbu, ktorá mnohých odradzuje dnes, ako odradzovala "slušných ľudí" v čase vzniku. Šikovná propaganda. Len by ma zaujímalo, koľko z divákov vtedy získalo presvedčenie o asociálnych výtržnických vlasatcoch, tvoriacich nepočúvateľné bľakoty a u koľkých to pozitívne zarezonovalo - presne opačne ako zarezonovať malo. Dodatok (október 2013) - Ivan Martin Jirous alias Magor si v čase odysielania filmu v Československej televízii sedel v base. Vo svojich listov z väzenia dokument veľmi chváli a vyzdvihuje práve preto, že napriek ostro kritickému sprievodnému slovu podáva pomerne verný obraz akcií undergroundovej dobovej kultúry aj s tamojšou atmosférou. (02.04.2013)

S tímto "dokumentem" je jeden velikánský problém, a sice jak jej hodnotit? Buď, jak tu mnozí dělají, onu propagandistickou nechutnost odsoudit a poslat do odpadu, nebo naopak posoudit její historický přínos pro ty, kteří nemají potuchy o tom, jak dokázal komunistický režim otrávit mysl lidem. Dodnes od mnohých pamětníků (ale bohužel i mladších) uslyšíte o tom, jak ti muzikanti tehdá byli jen "zfetovaní chuligáni", kteří nevědí, co roupama dělat. To ale není z hlavy těch, kteří to říkají. To jim do hlav nacpal komunistický režim a měli by se stydět, že se takto nechali ovlivnit. Podobně se zlehčovala i upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, mimochodem o posledním dodnes v Jihlavě uslyšíte, že to byl jen ochlasta, apod. Přitom to není pravda a Plocek dobře věděl, proč udělal, co udělal. Ale v případě posledních třech jde o silné kafe. Nicméně pokud uslyšíte, že nějaký disident nebo muzikant je jen feťák a kořala, je to odkaz tehdejší propagandy, která v nás bohužel žije dodnes. Právě proto jsem se rozhodl dát dokumentu 100% = 5/5, neboť v tomto výjimečném případě je třeba vytvořit určitý morální imperativ. Žádám i ostatní, kteří vidí věc stejně, aby hodnocení pozměnili, protože pokud bude mít dokument vysoké hodnocení, spíše se na něj někdo podívá a uvidí ... je to neustále potřeba, bohužel ... (14.12.2013)