Vysoká hra

Az na priserne vedeni Petra Sisky prijemna soutez. Po Milionari se mi docela styska a tohle je vcelku dustojna nahrada se zajimavymi pravidly. Nekteri soutezici jsou sice tupi (neumet rozdelit castku na pet stejnych dilu je vrchol), ale nektere otazky jsou opravdu tezke. Perfektni byl dil se znamymi osobnostmi. Za ten samotny bych dala ctyri hvezdy, protoze syn Votky Kotka z prvniho manzelstvi nemel chybu! (15.05.2011)

Tak jsem se k tomu náhodně nachomejt a první zřetelná myšlenka, která mi při sledování tohoto televizního arcidílka vytanula na mysl, je, že ČT nemá peníze. Koncepce soutěže totiž vzdáleně připomíná trik starých kolotočářů, majitelů střelnic a falešnejch hráčů - na začátku něco "zadarmo" dostaneš, abys o to následně s veškerou nevyhnutelností přišel. Oškubaná oběť odchází z holým zadkem a navíc s pocitem, že dostala bezvadnou šanci odnést si pár tisícovek nebo plyšovýho medvěda. Stejně tak ve "Vysoké hře" dostává onen ochcaný nešťastník hned z kraje pět miliónů, které "stačí pouze pronést" přes sedm otázek. Bohužel, otázek, které vyžadují hlubokou znalost ve všech oborech lidské činnosti. Kdo neví, jak se jmenoval nizozemský ministr školství v roce 65, nezapamatoval si název v pořadí desátého filmu Chucka Norrise, nezná názvy enzymů z kategorie EC 1.15 nebo zrovna chyběl ve škole, když se bralo kolik zubů si vyrazil Thomas Alva Edison při pádu z bicyklu v roce 1892, ten... Inu ten se se zlou potáže. A tak mu nezbývá než svěřenou částku půlit, krátit, rozdělovat... Aby nakonec odešel se stejným nic, s jakým do televizního studia přijechal. Ano, pane Janečku, mezi námi podfukáři, takhle se správně dělá "soutěž o peníze". (05.07.2011)

1003. hodnocení: Pamatujete si na ten pořad, kde se holohlavý moderátor ptal lidí na nepříjemné otázky a když na sebe práskli všechno a popravdě, tak za to ještě dostali zaplaceno? Tak i tentokrát najdete v této soutěžní hře Petra Šišku, který polkádá otázky ve vědomostní soutěži lidem a ti mají zase spoustu možností, jak odpovědět či spoustu nápověd. 2* jsou maximem, které mohu dát, protože těchle variací na vědomostní soutěž už tu bylo a nikdo nedokázal vymyslet nic inovativního... 2* (31.03.2011)

Ležím takhle doma marod a říkám si, proč se nepodívat na Vysokou hru. Obeznámím se s novým herním principem a jistě sám sebe opět utvrdím v tom, jak jsem chytrý. Nu dobrá. Jsme v psychoticky blikajícím studiu, moderátor nás několikrát za kolo ujistí, že stále sledujeme Vysokou hru, diváci mu nadšeně zatleskají, jak dobře to zvládl podat a soutěžící nervózně podupávají, sedíce v nepohodlném křesílku a napjatě pozorujíce ty cifry, které za chvíli mohou být jejich. Ovšem nezdaněné. Sice se občas zdá, že soutěžící postrádají i to nejzákladnější vzdělání a menší problém by s otázkami měl i cvičený orangutan, ale hra je vymyšlená zajímavě a většinou se televizi podaří si celou částku uhájit. Hurá. (13.05.2011)

Mám rád vědomostní soutěže, ale Šiškou krátce uváděná Vysoká hra mne nijak zvlášť neuchvátila. Hodně to přičítám prapodivnému výběru soutěžících, kteří evidentně již na základní škole často chyběli ve výuce a patrně neměli nejmenší tušení, kterak se uvádějí mozkové buňky do provozu. Uznávám, že se mi to z vyhřátého křesla snadno kritizuje, ale na nejednu špatně zodpovězenou otázku by správně odpověděla i moje šestka vpravo nahoře, kdyby to mělo zabránit jejímu styku s vrtačkou. (07.01.2016)