poster

Scény z předměstí (festivalový název)

  • USA

    Scenes from the Suburbs

Krátkometrážní / Drama / Hudební

USA, 2011, 29 min

Režie:

Spike Jonze

Kamera:

Greig Fraser

Producenti:

Vincent Landay

Kostýmy:

Caroline Karlen
(další profese)
  • rowdys
    ****

    SftS má byť ovplyvnený tým, ako členovia kapely v detstve sledovali mládeži neprístupné akčné filmy a horory a väčšinou z nich videli len prvú polovicu, pretože prišli domov rodičia a bolo po premietani. Taký je i Jonzeho kraťas - chýbajúcu polovicu kontextu si musíme domyslieť, no dystopická myšlienka je jasná. Predmestia sú ozaj akési mestské štáty so svojimi neviditeľnými hranicami. Stačí však malá metafora a zhmotnia sa v stanné právo. Znepokojivá no z pochopiteľných dôvodov amplifikovaná melanchólia filmu ma zasiahla dosť nečakane, čo bolo asi i zámerom a ten sa vydaril. Hudba Arcade Fire vystupuje zväčša v úzadí, netlačí sa do pozície rozprávača a skvele dotvára celú nostalgiu. Well done.(27.6.2011)

  • MA.KI
    *****

    Dystopický (antiutopistický) krátkometrážní snímek, inspirovaný albem The Suburbs mně do dnes neznámé kapely Arcade Fire, líčí situaci na blíže nespecifikovaném předměstí a to s pomocí vypravěčových vzpomínek na dobu jeho dospívání na tomto místě. ~ Scenes from the Suburbs tvoří sled na sebe NEnavazujících scén. Jakoby střihač z celovečerního filmu vystříhal dvě třetiny materiálu a nechal jen ten zbytek. Výsledek je však o to intenzivnější, jelikož si divák musí ty mezery domyslet. Navíc přílišná konkrétnost může být někdy na škodu. Vypadá to však, že /spoiler/ jednotlivá nevelká území jsou rozparcelována na jakási znepřátelená autonomní teritoria, oddělená ploty a celnicemi, s ozbrojenými hlídkami v ulicích... Svět ovládaný násilím, z něhož se vytratila podstata lidí. Kritika násilí v televizi. ~ Spike Jonze jen naznačuje, a to i z důvodu věnování pozornosti především partě teenagerů, jejichž dialogy jsou v podstatě o úplně normálních věcech. Příjemní herci, good music a hlavně dobrý a dobře natočený nápad intenzivně nutící k zamyšlení. ~ ~ Musím vám něco říct. Všichni jste postavy ve snu, kterej se mi jenom zdá. Brzo se vzbudím a vrátím se zpátky do svýho života. Ale nevím, co se stane s váma, lidi. (16.1.2012)

  • kareen
    ****

    Tento komentář je pro Emma53 :-)) - To, co mě na tomto krátkém filmečku zaujalo především, jsou ty mrazivé přechody mezi bezstarostnými rozhovory a dováděním teenagerů a náhlým zjevením se násilí a ozbrojenců v ulicích, to vše samozřejmě umocněné atmosférickou hudbou Arcade Fire. Souhlasím, že je to zajímavý počin, který má svoji sílu, ačkoliv se nemohu zbavit dojmu, že k plnému docenění tohoto snímku by napomohlo, kdybych měla muziku této výborné kapely o dost víc naposlouchanou. Docela bych něco podobného uvítala u mých oblíbenců Elbow.(11.3.2013)

  • Gildor
    ***

    Může to být sebepoetičtější a sebekouzelnější, ale pořád to bude jen postmoderní slepenec nesouvisejících scén. Ano, může to mít význam jeden, ale stejně tak druhý, třetí, či jakýkoliv jiný. Pokud je videoklip k Suburbs sestříhanou verzí tohohle filmu, který dává smysl o něco větší než videoklip, ukažte nám nesestříhanou verzi tohohle, možná pochopíme. Film sice má jakýsi emoční podtext ve stylu "když jsme byli mladí, bylo to cool a free", ale to nestačí; ani v kombinaci s Arcade Fire. Film bez scénáře zkrátka není film. 60%(24.6.2012)

  • JFL
    *****

    Krátký film "Scenes from the Suburbs" představuje nápaditý audiovizuální doplněk k albu The Suburbs od kapely Arcade Fire. Vlastně můžeme říci, že spolu s albem a videoklipem k jeho ústřední písni, jenž obsahuje řadu záběrů navíc oproti filmu, ale i plakátem k filmu dohromady utváří multimediální projekt, který divákům a posluchačům přináší strhující melancholický otisk světa, který má tolik společného s tím naším, ale především do diváky zaplavuje různorodými zjitřenými pocity spojenými s dospíváním a jeho nostalgickou reflexí z pozice dospělosti. Premisa filmu doslovně realizuje expresivní texty alba, takže přináší jakousi alternativní realitu současnosti, kde jednotlivé předměstské čtvrtě fungují jako samostatné vojenské státy od sebe dělené střeženými hranicemi. Do tohoto prostředí, kde odstěhovat se do jiné čtvrti vskutku znamená konec dosavadních přátelství a vztahů, je zasazeno retrospektivní vyprávění, jež nám v záblescích ukazuje zážitky skupiny dospívajících přátel během jednoho osudového léta. Monolog vypravěče v úvodu, jenž říká, že si pamatuje jen určité věci a jiné bohužel ne, předznamenává, že i diváci neuvidí celý příběh, ale pouze jeho záblesky, z nichž se sice nedozvíme, co se přesně stalo, ale zato plně pocítíme emocionální dopad událostí a proměn na postavy. V rukou Spika Jonzeho se pak tento koncept přetavil v uhrančivé a omamné dílo, které bravurně vyjadřuje bezstarostnost i zjitřenou emocionalitu mládí, ale i tíhu a bolest z nevyhnutelného konce přicházejícího s dospíváním. To vše je navíc zasazeno do bravurně melancholického světa, jenž je stejnou mírou současný, fantaskní i retro - tvůrci přiznávají cílenou inspiraci filmy Terryho Gilliama, osmdesátkovými snímky pro děti jako "E.T." či "Rošťáci", ale i generačním kultem/guilty pleasure "Rudý úsvit".(4.5.2014)