Scény z předměstí

Když se minulý rok objevilo video k The Suburbs od Arcade Fire (byl to vlastně trailer k tomuhle filmu), moc jsem ho nepochopila a doufala jsem, že až se podívám na celý krátký film Scenes from the Suburbs, budu mít jasnější představu. V tomto ohledu mě Spike Jonze trochu zklamal, protože divák si toho musí hodně domyslet, ale nakonec to není vůbec špatně. Konečně vím, jak si Arcade Fire představují Suburban War. (28.07.2011)

Spike Jonze je rozhodně zajímavý režisér a tady vytvořil dobrý rámec pro hudbu skupiny Arcade Fire, kterou nijak neposlouchám. Popravdě, je to pro film naprosto jedno, jde spíše o to, jestli vás zaujme jako celek. To se v mém případě úplně nepodařilo, i když zde jsou náznaky toho, že by to mohlo být skvělé. (30.09.2014)

Krásne natočené, ale celá tá naliehavosť, poetickosť a hlavne úchvatnosť albumu sa kamsi vytratila. Film je zaujímavý, pohráva sa s utopickou myšlienkou, zakrýva viac ako by chcel vypovedať a pritom prvý plán je spracovaný veľmi silne a trefne. Spike Jonze koniec koncov dokáže natočiť veľmi emotívny film z nezvyčajným námetom naozaj profesionálne, ale tohto som chcel viacej. Chcel som celý príbeh, niečo epické, niečo bolestné, niečo nádherné. Dostal som pol hodinový príbeh, ktorý práve vo svojej neukotvenosti pôsobí len ako útržok zo života hlavného hrdinu, ktorému sa chystali stať ďalšie, podstatne horšie veci. A prišiel som si o to ukrátený. (04.04.2012)

Krátký film "Scenes from the Suburbs" představuje nápaditý audiovizuální doplněk k albu The Suburbs od kapely Arcade Fire. Vlastně můžeme říci, že spolu s albem a videoklipem k jeho ústřední písni, jenž obsahuje řadu záběrů navíc oproti filmu, ale i plakátem k filmu dohromady utváří multimediální projekt, který divákům a posluchačům přináší strhující melancholický otisk světa, který má tolik společného s tím naším, ale především do diváky zaplavuje různorodými zjitřenými pocity spojenými s dospíváním a jeho nostalgickou reflexí z pozice dospělosti. Premisa filmu doslovně realizuje expresivní texty alba, takže přináší jakousi alternativní realitu současnosti, kde jednotlivé předměstské čtvrtě fungují jako samostatné vojenské státy od sebe dělené střeženými hranicemi. Do tohoto prostředí, kde odstěhovat se do jiné čtvrti vskutku znamená konec dosavadních přátelství a vztahů, je zasazeno retrospektivní vyprávění, jež nám v záblescích ukazuje zážitky skupiny dospívajících přátel během jednoho osudového léta. Monolog vypravěče v úvodu, jenž říká, že si pamatuje jen určité věci a jiné bohužel ne, předznamenává, že i diváci neuvidí celý příběh, ale pouze jeho záblesky, z nichž se sice nedozvíme, co se přesně stalo, ale zato plně pocítíme emocionální dopad událostí a proměn na postavy. V rukou Spika Jonzeho se pak tento koncept přetavil v uhrančivé a omamné dílo, které bravurně vyjadřuje bezstarostnost i zjitřenou emocionalitu mládí, ale i tíhu a bolest z nevyhnutelného konce přicházejícího s dospíváním. To vše je navíc zasazeno do bravurně melancholického světa, jenž je stejnou mírou současný, fantaskní i retro - tvůrci přiznávají cílenou inspiraci filmy Terryho Gilliama, osmdesátkovými snímky pro děti jako "E.T." či "Rošťáci", ale i generačním kultem/guilty pleasure "Rudý úsvit". (04.05.2014)

Může to být sebepoetičtější a sebekouzelnější, ale pořád to bude jen postmoderní slepenec nesouvisejících scén. Ano, může to mít význam jeden, ale stejně tak druhý, třetí, či jakýkoliv jiný. Pokud je videoklip k Suburbs sestříhanou verzí tohohle filmu, který dává smysl o něco větší než videoklip, ukažte nám nesestříhanou verzi tohohle, možná pochopíme. Film sice má jakýsi emoční podtext ve stylu "když jsme byli mladí, bylo to cool a free", ale to nestačí; ani v kombinaci s Arcade Fire. Film bez scénáře zkrátka není film. 60% (24.06.2012)