Milý strýčku Hitlere
Dear Uncle Hitler
Obsahy(1)
Více než kterékoli jiné historické dokumenty jsou to právě osobní dopisy psané lidmi "jejich" diktátorovi, jež nabízejí nejintimnější pohled na dějiny Třetí říše. Nedávno byl nalezen poklad obsahující na sto tisíc takových dopisů. Byl ukryt v jednom moskevském archivu a dopisy psané Vůdci tak zůstaly zapomenuty dlouhých šedesát let. Do Moskvy je ze soukromých prostor Hitlerova kancléřství přivezla v roce 1945 tzv. trofejní komise a od té doby ležely bez povšimnutí ve sklepení budovy archivu. Necenzurovaný obsah těchto dopisů odhaluje skutečné pocity lidí v období nacismu: jedná se osobní zpověď jejich pisatelů, v níž zvěčnili své naděje, touhy, obavy, v níž slibovali lásku a věrnost Vůdci, blahopřáli mu k jeho narozeninám, v níž se k němu obraceli s prosbami, ale i s protesty. Tyto dopisy odrážejí jako seismograf změnu nálad v nacistickém Německu a poskytují obraz německého ducha v období od roku 1933 do roku 1945. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Výborné téma, nenápadité zpracování. 1) 49letý specialista na dokumenty o nacistech (aktuálně přes 20 filmů vč. známých filmů Třetí říše v barvě nebo Televize pod hákovým křížem) Michael Kloft nabízí v tomto ilustrovaném výběru z dopisů Hitlerovi přesně to, co lze očekávat - směs bezbřehé naivity (například dopisy Židů) a fanatismu (žena nabízející se jako matka Hitlerova dítěte nebo muž, který nabízí své oko Ducemu). Až posud je vše v pořádku. 2) Pocit jisté vypočítavosti až falešnosti vyplývá z předčítání dopisů, které je vhodné spíš pro rozhlas (film vznikl na základě knihy Henrika Eberleho "Dopisy Hitlerovi"), než pro film. Z výběru je příliš cítit záměr. Zcela chybí kontrast mezi mluvenou (čtenou) složkou filmu a dokumentárními záběry (filmové šoty, mnohé chronicky známé, slouží jako nepříliš výmluvné ilustrace). Z celého díla na dálku čpí snaha o pedagogické působení, která svou prvoplánovostí a primitivismem znevěrohodňuje vyznění snímku, z něhož tak vznikla jakási pedagogicky průhledná a dosti nudná výpověď. 3) V této souvislosti si vzpomínám na fantastický krátký film o židovských transportech z Terezína (bohužel nevím, jestli se stále v památníku promítá, ani si nepamatuji autory). Film byl vlastně nekomentovaný nacistický propagační snímek o spokojeném životě Židů v terezínském ghettu několikrát proložený čteným seznamem lidí, odeslaných do transportu příslušného čísla s počtem odchozích a počtem přeživších. K tématu jsem dosud neviděl nic působivějšího. ()
Střípky drobných osobních historií na pozadí té velké, strašlivé, kterou známe ze školy. Jenomže právě proto, že je vnímáná jako dějinný fakt, nejsou zřetelné osudy jednotlivých lidí. Tady několik z nich vystoupilo do popředí, v krátkých emocionálních úryvcích. Divák se o nich nedozví víc, než je v jediném kousku jejich dopisu. Což někdy zamrzí, na druhou stranu to ale vystihuje pocit zmaru z války, kdy jednotliví lidé splývají v masu, ať už nekriticky nadšenou, zoufalou nebo obětovanou. _____ Posun ve vyznění vybraných dopisů - od adorace až po zatracení - odpovídá průběhu historických událostí vnímaných zpětně. Zajímalo by mne, jestli by z těch dopisů šlo sestavit i pásmo, které by se emocionálně rozcházelo s postupem Hitlerova triumfu i pádu, jak ho vidíme dnes. ()
Tak trochu jiný dokument na velmi žádané téma Adolf Hitler a 2. světová válka. Dokument zaměřený na dopisy oddaných ctitelů a zejména ctitelek, které říšský Vůdce ve velkém množství dostával počínaje rokem 1933. Odtajnění ruských archívů nám přináší pravdivé svědectví o tom, jak blud nacismu zcela dokázal ovládnout myšlení jednotlivců. Víra, že se člověk účastní něčeho velkého, co od základu může posunout jeho život k lepšímu a zapomenout na roky strádání, bídy a útlaku, byla tak silná, že veškerá negativa byla přehlížena a Hitler se místy dostával až do pozice mesiáše, kterého je nutno vždy a za jakýchkoli okolnosí následovat. Člověk věří tomu, čemu věřit chce. Tomu, co si přeje. A kdo by si nepřál pořádek v chaosu meziválečného období, lepší společnost postavenou na národním sjednocení a hrdosti? Předčítané dopisy plné naděje v život jsou konfrontovány se záběry mrtvých na bojištích a obětí genocidy. Stále znovu nám ukazují, jak snadno se člověk může zmýlit. ()
Souhlasím s Akym - konečně něco originálního. Dopisy dětí s vymytými hlavičkami, fanatických matek z Krušných hor, které pletou Vůdci ponožky za „osvobození“ Sudet, nebo Židů, kteří obdivují Vůdcovu politiku, až na ten „malý problém“ se vztahem k nim, jsou mnohem působivější než donekonečna omílané výčty událostí typu „1. září - napadení Polska“ anebo fetišistické rozbory válečných operací v Ardenách nebo Tichomoří. ()
Autentické dopisy vášnivých vyznávačov nacistického režimu, ktoré neboli smerované nikomu inému, ako drahému strýkovi Hitlerovi. Ten sa najmä vo svojich počiatkoch ríšskeho kancelárstva velebil vo veľkej obľube nemeckého národa. Prevažne kladná odozva ale upadávala s vývojom druhej svetovej vojny, ktorej výsledok všetci poznáme. Vzhľadom na to, že dokument je zložený viac menej iba z vyššie spomínaných dopisov, bavil som sa slušne. A musím povedať, že "bavil" často krát v pravom slova zmysle, pretože texty venované dnes už nebohému Adolfovi boli neraz viac než úsmevné. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama