Bellflower

Netradiční artové romantické drama v brakových kulisách a s nezávisláckým make-upem. Nechť si z toho každý odnese co chce, pro mě je posledních asi patnáct minut esencí toho, co mám na filmech rád, a Bellflower považuju za jeden z nejlepších, nejstylovějších a nejzajímavějších filmů roku. Glodella hlídat. (20.11.2011)

Na kapitoly rozdělený Bellflower je osobitým filmem o lásce, o (ne)stálosti lásky, o nevěře, o nemožnosti smazání vzpomínek, o tom, zda vůbec něco znamená fráze I love you, o mladické nerozvážnosti nebo třeba o tragických důsledcích chování v prostředí sexu a citové frustrace. Ale určitě i o dalších tématech, o všem nebo taky o ničem. ~ Film můžeme rozdělit na dvě téměř stejně dlouhé poloviny, které jsou jako den a noc nejen z hlediska posloupnosti narace, ale i díky žánrové proměně. První půlka je víceméně ve znamení harmonického poznávání se Woodrowa a Milly a pěkně ztvárněného milostného vzplanutí mezi nimi, dává však tušit temnou druhou část filmu. Ta se nese v depresivním duchu, romanci střídá až hororová atmosféra, lineární vyprávění zas časově zpřeházená mozaika vypjatých scén. Krvavý, až skoro apokalyptický závěr, kdy se Woodrowovy představy mísí se skutečností, je na můj vkus krapet zmatený. Co vše způsobí jedno okouzlení druhým pohlavím!? ~ Při výborně zvoleném soundtracku nabíhají asociace s nedávno natočeným Drive), v jiných místech zase s Vanishing Point. Za zmínku stojí i vynikající kamera, barevné filtry, vlastně celá výtvarná složka. ~ Velmi efektní, nezávislý počin Evana Glodella, jenž si Bellflower sám napsal, zaplatil, zrežíroval i ztvárnil jednu z hlavních rolí. Na debut více než slušný! (28.12.2011)

Ten film byl úplně jinačí, než jsem očekával. Asi jsem ho trochu podcenil. Byla to pecka. Myslím, že vymezení pouze na romantické drama je poněkud ploché. Bellflower má hloubku a to mu nikdo nemůže upřít. Vlastně jsem takhle upřímný a výmluvný snímek dlouho neviděl. To, co tvůrci dokázali s malým rozpočtem a milionovými myšlenkami je nádhera. Výsledkem je prvotřídní filmové dílo. V žádném případě nelituji toho, že se mi Bellflower stal prvním filmem viděným v roce 2012. Tak lidi, jestli přijde ta plánovaná apokalypsa, víte, co si máte postavit. (02.01.2012)

Docela dost silné a syrové nekonvenční drama, kde se Evan Glodell nebál experimentovat a ani jít před kameru zahrát si hlavní roli Woodrova, silně rozporuplnou osobnost. Film o lásce, zklamání, snad hledání sebe sama a rozhodně nečekejte žádné klišé, potažmo snad nějaké patetické scény. Střídaly se tam momenty emotivně silně vyhrocené, které se mnou docela zacloumaly s malinko, ale opravdu jen malinko romantičtějšími, tudíž uvolněnějšími. Pro mě je docela těžké ten film nějak posuzovat, on se musí jednoduše vidět. Ale přiznám se, že na konci jsem trochu tápala jak v mlze, nic to ale neubírá na mém zvláštně intenzivním zážitku z této debutní prvotiny. A málem bych zapomněla i na nádherný soundtrack. (09.08.2013)

"Fucking hipsters" už mají i svůj film. Sochoking poznamenal, že ty "chujové" tam nechodí do roboty. Chodit do práce? "Too much mainstream!" Jasně hipsteři nepracují a dělají jenom samý COOL věci, tak schválně není hustý vyrobit si vlastní plamenomet? Nebo se zamilovat do potvory, která je vynikající v pojídání cvrčků? Co na tom, že se hipsteři neumějí prát, když přijde na konflikt rozbijou vám o hlavu flašku. To už je undergroš jako hovado. Scénář je prostě slabý (jestli jsem se o tom ještě nezmínil). Absence scénáře však nemusí nutně znamenat, že se mi film nebude líbit... Tady jde především o vizuál a hned na první pohled to je na filmu znát. Je evidentní jak se režisér Evan Glodell snažil být za každou cenu děsně "kůl", a ta okatost mi na tom vadí. Jednotlivé záběry jsou jako nezávislé části zajímavé, ale jako celek u mě nezabraly, tento film prostě nemá atmosféru. Má to jenom styl, což je vnější charakteristika, ta nejdůležitější vnitřní charakteristika tomu jaksi chybí - je to film, který nemá duši - což je v této kategorii filmů neodpustitelné. Někdo z toho možná bude hotový, ale já jsem na to neskočil. Velkým kladem je vyobrazení přátelství mezi hlavními protagonisty, to se mi dost líbilo. Dívky totiž přicházejí a odcházejí, ale přátelé s Tebou zůstanou. Je děsně sympatický, že si svůj režisěrský debut zacáloval režisér sám, ale co jako?! (22.01.2012)