Rozpal mě, sakra

Upřímná jednohubka o norské pubertální mládeži trpící v naprostém zapadákově a topící se v okolním maloměšťáctví. Film mě překvapil svou sexuální otevřeností, což jsem u severského filmu naprosto nečekal. Zážitek mi kazil akorát Matias Myren jakožto "šťouchající Arthur", který byl neskutečně křečovitý a před kamerou opravdu neměl co dělat. Ale zase hlavní představitelka....ta opravdu potřebuje....ehm, chci říct, ta se tam pěkně vyjímala. (02.01.2012)

Takové šťouchnutí, jako originální vyznání lásky, vás může odsunout na konec sociálního řetězce střední školy. Alma (Helene Bergsholm) na své celodenní snění o romantických chvílích se spolužákem Arthurem doplatila a stala se neviditelnou, erotikou posedlou bytostí, která touží po uznání. Po tématické stránce film nepřináší nic nového- první láska, experiment s alkoholem, náctileté párty. Podstatný je způsob, jak režisérka klišé zobrazila a do jakého prostředí jej umístila (krásná norská krajina, kde už ani lišky nedávají dobrou noc). Alma zde prožívá své problémové dospívání, uprostřed ničeho, v zapadákově jménem Skaddeheimen - pekle, které se zdraví vztyčeným prostředníčkem. Film balanceje mezi fantazií (originálně použity zastavené záběry s vtipným komentářem) a realitou, zda jde o sen nebo skutečnost, je odhaleno až v závěru scény, díky čemuž je divák neustále překvapován. Jedinou nevýhodou filmu je minutáž, která je příliš krátká. Na sexuální flustrace, sex po telefonu, snahu o záchranu vnitřního i okolního světa, bych se vydržela dívat déle. Težké dospívání, které prožil podobně každý z nás, poskytuje velkou míru zábavy. (05.07.2011)

Toto sa dá brať ako sexistický brak, ale pre mňa je to predovšetkým citlivo, bez vulgárnosti napísaná teenage dramédia, ktorá sa bravúrne vysporiadala s diskrétnou témou, a to lepšie než naši rodičia či školský systém. Neviem ako v Nórsku, ale u nás by za taký transparent hrozilo vylúčenie zo školy. (09.02.2012)

Na téhle dědině je špatně snad úplně všechno. Alespoň pro dvě třetiny trojice kamarádek z norské ospalé vesničky Skaddeheimen, kterou pravidelně častují vztyčením prostředníčku. Takhle nějak to začíná a line se to v příjemném netriviálním duchu nástrah dospívání, jejímž hlavním motivem jsou hormony hlavní hrdinky, patnáctileté Almy. Největším vzrušením jsou tu ve stejně se tvářících chladných dnech nejisté pokusy o milostné sbližování, mezi tím vším se tu ale přeci jenom něco odehraje – aktuálně se totiž řeší, jestli šťouchnul nebo nešťouchnul. Ze sympatické Almy je tak nově neviditelný vyděděnec na konci školního řetězce, režisérka Jannicke Systadová Jacobsenová přesto nenabízí prvoplánový humor, do příběhu umně vkládá dívčiny erotické fantazie prakticky s kýmkoliv, který je zrovna k mání (blízko). Předkládá suverénní herecké výkony a místy výborné momenty (třeba ten, když se matka zeptá své patnáctileté dcery, proč volala na erotické linky a ona odpoví, že je nadržená, nebo závěr v podobě večeře ve třech). Norské dospívání trochu jinak neurazí, místy velmi potěší!! (14.04.2012)

Ona... telefon... sex... Alma, dlouho nic, Alma představuje vesničku, Alma si stěžuje, Alma a její fantazie (erotické fantazie) aáa... Pohled na dědinu a systematické rozebíraní vztahu v ni, Almě se nelibí zažívaný trend na okraji města, ehm. Opět Alma a její fantazie, pohled na ovečku v dědince. Pohled do blba, pohled na (Alma a dále už jenom jako velké A, protože se mi nechce skloňovat porad její meno a jo vím, že mi to stejně nejde) A baráček, pohled dovnitř, A mamka se zděšeně divá na účet za telefon, stylem co to kuřba Alma je? Alma mluví sprostě... "chci sex!" konec hádky, problém zjevně vyřešen. Pohled na vesničku a na domečky ve vesničce, takhle bych mohl pokračovat celých 76 min, protože přesně tak se to tady vleklo. Jak milé, jak okázale, jak nevinna sonda do nactilete holčičky, hodně vzruša, romantiky, něžnosti... Závěr? Alma je božiíi, to v skutku no ta skromná režie mé srdce natolik nedostala co Alma samozřejmě, ehm. 3-4/10 zas nevím z čeho sou tu všichni vys*áni, ach jo. (11.12.2011)