Režie:
RafaniScénář:
RafaniHrají:
Hynek Chmelař, Roman Zach, Petr Bosák, Mark Ther, Michal Viewegh, Vladimir 518, Martin KohoutVOD (1)
Obsahy(1)
Rafani se po čtyřleté pauze, kdy nepoužívali text, vrací k psanému projevu, a to filmovým traktátem. Ten je logickým vyústěním dlouhodobé práce s médiem videa. Formálním základem díla se stalo mapování pražské převážně alternativní kultury. Tento rámec slouží jako odrazový můstek k dalším významovým liniím, jako jsou pohyb z vnějšku města do jeho středu či směřování k moci a vědomí. U tohoto díla nelze mluvit přímo o naraci, ale spíše o pohybu vyjádřeném číselným řazením nesourodých fragmentů. Každý z fragmentů má své téma a představitele - například Kaspar von Urbach - satelit, Ondřej Slačálek - periferie, Vladimir 518 - střed, Michal Viewegh - moc, Mark Ther - negace. Ve filmu vystupuje 21 osobností především z oblasti současného umění, literatury či politického aktivismu. Autorství filmu je stejně jako u jiných rafanských akcí kolektivní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Rok 1921 bol míľnikom pre vznik novej odrody dokumentárneho filmu, žánru nazvaného „mestská symfónia“. Prvým reprezentantom populárnych „filmov o meste“ bol Manhatta (1921). Mestská symfónia by sa dala definovať ako filmová báseň oslavujúca mesto, čomu zodpovedala aj forma spracovania. O niečo podobné sa snaží aj český film 31 konců/31 natočený umeleckou skupinou Rafani, ktorá pracuje ako kolektívny autor. Ak sa Manhatta snažil o zachytenie mesta ako celku plného budov a ľudí, tak jeho český súputnik rozkladá a odkrýva jednotlivé umelecké a iné alternatívne (rozumej v umení či inde v kultúre pôsobiace) existencie. Bez titulkov oboznamujúcich diváka s menami respondentov, predkladá filozofické úvahy, politické postoje či konštatovania o vývoji pražskej umeleckej sféry. Fragmentárna forma a s ňou spojená číselná symbolika, ktorú Rafani zvolili vystihuje rôznorodosť a množstvo ponúkaných názorov týchto menšín, zároveň tým kontrastuje s jednoliatosťou väčšiny. Nonkoformnosť, s ktorou reflektujú transformácie pražskej enklávy, názorová pluralita a tomu zodpovedajúca naratívna interesantnosť robia z tohto filmu neobyčajný undergroudovo-intelektuálny zážitok. .Anotácia z katalogu AFO. ()
rafani vytvořili nový druh filmu - jakýsi splácanec mezi pseudodokumentem a filmovou esejí. výsledkem je jakési tušení, co tím asi chtěli říct, nicméně k nadšení nebo potěšení to má daleko. první polovinu se díváme na lidi, jejichž výběr nechápeme, nechápeme, proč je výpovědí právě 31 a ani se to myslím nedovíme. také nevíme, na co ti lidé odpovídají, irituje nás, proč jsou jejich výpovědi nepochopitelně usekávány. to je prokládáno tuctovými záběry z Prahy z různých lokalit. v další polovině posloucháme popis Prahy, jakýby dokázal napsat asi každý druhý a který nic nového nesděluje. rovněž záběry nejsou nijak zajímavé. zcela kontraproduktivně jsou do tét druhé části vkládána čísla a jména lidí z první poloviny. film (?) má asi dvě vrcholy: odpovědi Milana Saláka, který je neskutečně zábavný svou nechtěnou karikaturností sběratele, který už ani neví, proč to sbírá a už z toho ani nemá radost. jinak je nutné ocenit vysokou obrazovou kvalitu, která asi většinu přesvědčí o tom, že to není amatérský film. bohužel je. jeden z možných poznatků toho filmu je, že výtvarníci jsou retardovaní pošuci. )) ()
Užívateľ paanka tu o umeleckej skupine Rafani napísal: "Proslavila se například vykálením v Národní galerii na protest proti jejímu vedení či přemalováním Lennonovy zdi na militantně zelenou. Rafani mají drápky, pevně se drží a škrábou." Súhlasím. Sú to výtvarníci, ich akcie sú silné, zapamätateľné performancie, no do podoby, keď by mali niečo zmysluplné povedať slovom, zatiaľ nedorástli. Slovná vata z úvodu i konca je za hranicou znesiteľného patetizmu, ide o poetizujúco bľabotajúci monológ o periférii z pohľadu vizualistu, ktorý sa rozhodol prehovoriť. Au! Presahy umelcov z druhého brehu bolia temer vždy a tento film mi len potvrdil tézu, že výtvarníci stoja vo väčšine prípadov kvalitatívne i výpoveďou o stupienok nižšie za umelcami, ktorých hlavnou devízou je slovo (spisovatelia, básnici, scénaristi...). Os tvoria monológy balancujúce na hrane nudy a egomaniactva vyššej kategórie. S výnimkou Slačálka a Viewegha nič zaznamenaniahodné, len otrepané frázy. Kde aké filozofujúce myšlienky? Užívateľ mi_X_o o filme napísal, že ide o "neobyčajný undergroudovo-intelektuálny zážitok." No, ak je zvyšných 29, či koľko naozaj intelektuálny underground dnešných dní, tak ja dlhodobo, hrdo a rád kráčam v masovom strednom prúde. ()
Film se snaží říct mnoho, ale neřekne nic. Tvůrčí záměr formální stránky, ač jsem o ní přemýšlel sebevíc, mi zůstal skryt. Určitě v tom bude mnoho lidí hledat něco, co v tom vůbec neni. Spíš bych pánům doporučil, aby si někde dali pár lekcí o stříhání a filmové skladbě. Pseudoumělecká agitka s všeobecným podtoném "hele co kdyby jsme udělali film". ()
Co je to umění? Co šťastný život? Máme potřebu ovlivňovat druhé, mít vztah (k městu, zemi, identitě)? (...) - Pokud vás takovéto otázky zajímají, má smysl si tento film pustit. Trochu jsem se bál, že to bude podáno nesrozumitelně jako v Socialismu, ale naštěstí se to blížilo spíš vynikajícímu a myšlenkově / vizuálně plnému filmu Sním či bdím? (tady má ale divák díky předělům i čas na vstřebání). Formu má film neobvyklou, ale rozhodně ne nestravitelnou. ()
Galerie (10)
Photo ©
Zajímavosti (1)
- Film získal zvláštní uznání poroty na MFDF Jihlava. (ČSFD)
Reklama