Režie:
Mélanie LaurentKamera:
Arnaud PotierHudba:
Jonathan MoraliHrají:
Marie Denarnaud, Denis Ménochet, Mélanie Laurent, Théodore Maquet-Foucher, Audrey Lamy, Morgan Perez, Nicolas Medad, Christophe Deslandes (více)Obsahy(1)
Tahle rodina je složena ze samých žen, jejichž životy se nejednou otřásly. Postupem času se jim podařilo tlumit své vášně a nalézt určitou rovnováhu. Mužům je v této rodině vyhrazen malý prostor, a proto když jedna z žen propadne lásce, ovlivní to každodenní chod rodiny. Osud všem zúčastněným přichystá ještě nejednu těžkou zkoušku... (claudel)
(více)Videa (1)
Recenze (36)
„Líbil se vám ten Carver, co jsem vám dala?“ - „Jo, moc. Opravdu. Bylo to dobrý.“ - „Ten konec, kdy umře v bitvě!“ - „Jo, ta smrt… ta bitva… všichni ti mrtví lidé…“ - „A vezmete si ho tentokrát s sebou?“ Režisérka mě svým celovečerním debutem potěšila. Líbily se mi změny pohledů, kdy se film postupně soustředí na Marine, pak Lisu, a nakonec Alexe (3 cca půlhodinové bloky). K Marine jsem si našel cestu hned (její nadšení z Šarády zapůsobilo). A bavil mě její nový vztah (zvlášť milé návštěvy věčně promoklého čtenáře). Rozesmály i Lisiny snahy najít správný sport pro syna, stejně jako Clémence a její kulometně rychlé promluvy. Dějový twist vše změní a náhle se rozvíjí něco jiného (vývoj naštěstí nepotvrdil má skeptická očekávání). Pohodová atmosféra nicméně zmizí a dostaví její melancholická příbuzná. Ta divákovi nabídne smutek, dojímání, frustraci, sdílení i pomalu skomírající naději. Osobně mi krom některých emocionálních výstupů vadil jen roztomilý synek, který mi (nepřekvapivě) lezl na nervy, jinak spokojenost, za mě slušné 4*. ()
Po celý film jsem věděla, jak to dopadne, i když jsem pořád doufala v opak. Tenhle francouzský doják má výbornou atmosféru, záběry a herce, ale bohužel se najdou i hluché momenty. Sto minut mi zabralo celé odpoledne. Každopádně obzvlášť Mélanie je výborná a na to,jak jsem byla skeptická se mi to líbilo. ()
Citlivě zpracované téma, navíc moc příjemně nasnímané. Mélanie ale vážně o dost líp hraje, než vypráví a v Les Adoptés se nechává až trochu moc unést lyrickými tendencemi. Navíc nepracuje s nijak objevnou látkou a tak body získává spíš po výtvarné a lidské stránce. Což se ale samozřejmě taky počítá. ()
Matka a dve dcéry. Každá má svoj život, svoje trápenia a radosti, ale spolu tvoria poeticky nádherný rodinný zväzok. Lásky k umeniu ich súžitie povyšujú o stupeň vyššie a pozitívne obohacujú životy. Do tohto kruhu je ťažké preniknúť, ale komu sa to podarí, bude odmenený. Mélanie Laurent nerozvíja žiadnu bergmanovskú rodinnú psychodrámu, necháva diváka plávať v bezpečných artových vodách a popri opísaných problémoch má čas aj pre láskavý jemný humor. Druhá polovica príbehu je však nadmieru melodramatická a ťažisko sa zjednodušene orientuje na divákove slzy. ()
Pár negatív by sa našlo. Decko tradične nevie hrať a občas je to až bolestivo umelecké. Ibaže čo na tom záleží, keď je príbeh jednoduchý a aj tak zaujme, herci sú výborní, kamera neskutočná a celé to má neodolateľne ľudskú atmosféru, z ktorej navyše každým záberom cítiť Paríž. Niektoré scény mi dokonca trochu pripomínali Tri farby, čo môžem povedať vážne iba o pár filmoch. A ešte k tomu ide o réžijný debut mojej najobľúbenejšej herečky - až na pár detailov vo vedení hercov (zas to decko) ako debut absolútne nepôsobiaci. Práca so strihom, s hudbou, časté snímanie celkov s dôrazom na každý detail a pritom neuberajúce pozornosť tomu dôležitému, šikovné narábanie s diváckymi očakávaniami a gradáciou deja ignorujúc zabehnuté klišé, ktoré sa miestami samé ponúkali (najradšej som asi SPOILER že sa vyhli romániku medzi Lisou a Alexom Koniec SPOILERU). To všetko hovorí o práci skúseného profesionála a nie o herečkomodelkospeváčke, na poli celovečerného filmu iba začínajúcej. Perfektné. Na jej ďalšie filmy sa teším zas o niečo viac. ()
Reklama