Podivný flám

Lidský strach ze smrti pochází z nevědomosti, ke které patří mimo nevědění toho, co je po smrti, i nepochopení povahy času. Dnes lidé čas velmi přeceňují, což odráží i moderní mantra "čas jsou peníze". Děje se to proto, že čas hraje v dnešním světě důležitou roli jako faktor synchronizace obrovského množství dějů a činností, podobně jako peníze hrají roli ekvivalentů věcí a činností. Nicméně sám čas má jinou povahu než synchronizace. Čas je dlení, nikoliv směr. Dá se vydělit asi čtyři-pět takzvaných šípek času (směrů ukazujících posloupnost či návaznost pozorovaných procesů) – termodynamickou, kosmologickou, elektromagnetickou, biologickou, psychologickou. Ze všech je však nejdůležitější a nejzákladnější ta psychologická – subjektivní, protože právě z lidského subjektivního vnímání vycházejí všechny lidské představy o vesmíru, všechny teorie a pojmy, všechny kauzální souvislosti. Nicméně čas jako plynutí nebo střídání něčeho je iluze, stejně jako prostor. V souboru lidského vědění již dávno existuje odpověď na otázky, co je prostor, čas, vědomí a život, ale málokdo chce vnímat a hlavně uplatňovat v životě opravdový obsah a význam těchto informací, protože za prvé tyto informace odporují subjektivním dojmům a za druhé nikdo by si nechtěl připustit, že žádný vývoj ani změny neexistují, protože by tak přišel o naději na něco lepšího nebo aspoň jiného. Svět je soustava současně existujících věčných a neměnných stavů celku – Jsoucna, relativně nebo spíše subjektivně rozloženého na vzájemně propojené součásti, kde prostor a čas jsou orientační faktory souvztažnosti těchto součástí a vědomí je síť, spojující součásti do různých dílčích celků a zrcadlící tyto stavy součástí Jsoucna. Existence celku i každé vymezené součásti je věčná a neměnná. Vše je pouze tady a teď. "Ve věčnosti není žádný čas, jen okamžik." Stejně tak ani v okamžiku není žádný čas, jen věčnost. Jediná existující iluze, která neměnnou věčnost stavů zastírá, je iluze střídání stavů vědomí a jejích spojení v jeden život. Jeden stav omezeného vědomí je však vlastní pouze jednomu stavu omezeného jsoucna a globální Vědomí je vlastní pouze globálnímu Jsoucnu. Vědomí člověka vždy zrcadlí současný okamžik, minulost je zahalená zapomněním a budoucnost nevěděním. Proto řešit otázku věčného života je totéž co řešit otázku věčné smrti nebo věčného narození a věčného umírání, protože tyto stavy jsou všechny věčné a neměnné a existuji současně s okamžikem věčné přítomnosti současného já. Subjektivní dojem změny vzniká z jejich porovnání. Člověk stále řeší sebe v situacích, ve kterých není, místo toho, aby si naplno uvědomoval a prožíval ten věčný okamžik a ten věčný stav, ve kterém je. ___ Témata "nesmrtelný mezi smrtelnými" a "smrtelný vedle nesmrtelných" již byla zkoumána v dílech lidské kultury mnohokrát. Proto by skutečně tvůrčím novátorským krokem bylo prozkoumání tématu "věčný svět nesmrtelných" – jaké problémy, etické otázky nebo životní úkoly by řešila takováto společnost a její jednotliví členové? Dokáže vůbec smrtelný pochopit život a duši nesmrtelného? Čili je si lidstvo opravdu jisté, že nesmrtelnost je ráj, nebo je to zas jen pomýlená touha po změně? ____ Sám film je taková typická televizní pohádka z vysílání pro děti na ČT2 nebo ČT :D. (15.02.2014) (méně) (více)