Domov

Dom přináší zajímavý kontrast. Jednak nicneříkající mrtvou step, jednak skomírající ale početnou rodinku, která uprostřed ní přežívá desítky let, a v neposlední řadě nestabilní prvek mafie, který přitáhne syn - zločinec. Na pár místech pobaví lehkými a nevtíravými situačními gagy, jinde zase zaujme střetem osobností. V každém případě, konec stojí za to, a ačkoliv je Dom v tomto ohledu trochu zvláštní, mně se líbí. [KVIFF 2012] (01.07.2012)

Zajímavý nápad, který na první pohled působí hodně drsně, je ve skutečnosti místy dost trapně natočen. Trapně, nevěrohodně a divně. Jak kdyby si herci během natáčení šlehli nějakej moskevskej koks a místo thrilleru točili nějaký psychadelický nesmysle. Prostě jsem jim nerozuměl a spolu s divnými, nudnými postavami, jsem ve výsledku nic závratnýho ani nedostal. (14.08.2017)

Neúspěšný pokus o kombinaci rodinného dramatu a gangsterky. Vypjaté vztahy mezi nudnými postavami nebyly schopné udržet mou pozornost a klíčové scény působily směšně a vynuceně. Logické kiksy by se daly ještě v rámci žánru odpustit, ale vyústění konečné přestřelky prostě nedává smysl (amatérismus lidí, co jsou "více než gangsteři" je neodpustitelný). Dom je založený na postavách a "stylu", ale jeho postavy jsou nudné a opravdový styl je nepřítomný. (06.07.2012)

"Dům" je v druhé řadě filmem o věčném tématu otců a dětí, v třetí řadě o rozkladu patriarchální rodiny v podmínkách postmoderního světa a teprve kdesi na konci filmem s akčními a kriminálními prvky. V první řadě je to však film-podobenství, kde velký dům uprostřed široké stepi symbolizuje dnešní Rusko, rozsáhlá vícegenerační a různorodá rodina představuje společenství národů Ruské federace a konec filmu ztvárňuje režisérskou vizi o východisku ze současného marasmu balancování mezi sebeničením a vůlí k životu, mezi nesnášenlivostí a svorností, mezi duševním úpadkem.a duchovní obrodou. Příslušníci velké rodiny představují skoro všechny archetypy obyvatelstva Ruska počínaje otci a veterány revoluce a různých válek, přes matky i domácí puťky, bloudícího inteligenta a jeho obětující se manželku zcela podle vzoru Raskolnikova a Soni Marmeladové z Dostojevského Zločinu a trestu, Žida věčně na rozcestí mezi Ruskem a Izraelem, změšťanštělou intelektuálku, dělníky, rolníky, establishment a kriminál a konče novou neznámou generací. Rozklad vždy začíná uvnitř oslabením jednotlivých článků a spojů. I ten největší dům přestane být pevností, pokud se rodina nedokáže semknout a zaměřit se na nepřítele. ___ Ruská Rodinná oslava v rodinném sídle Skyfall lehce říznutá Kill Billem s "wagnerovskou" hudbou Melancholie. (29.08.2013)

Domov má takový menší problémeček - místy chytá parodický, až cynicky vtipný tón (a s největší pravděpodobností to nebyl režisérský záměr). Rodina se hádá, hraje nám tuc-tuc hudba, mafiáni střílí. - on to byl hezký nápad, ale ta rodinná hádka namísto tíživosti chytá rysy rodinné komedie (čemuž odpovídal i smích v obecenstvu). Takže ačkoliv poslední půl hodina ukázala všem, zač je toho loket, a doopravdy dokázala pesimisticko-negativně naladit (aneb každé Vary mají správnou depresárnu), nedokázalo to smazat chuť rodinných skečů. A hlavní postava a její dokumentaristický "hlas boží" a otcovské, úžasně správňácké chování mě lehce iritovalo. (01.07.2012)