poster

Varhaník u sv. Víta

Drama / Romantický

Československo, 1929, 80 min

  • zette
    ****

    Kdyz opomenu fakt, jak by asi mrtvola byla citit a ze by Klara po zavreni ve sklepe nevolala cetniky, tak se mi scenar libil. Na tu dobu vyborna kamera, ani ne tak svou napaditosti, jako kvalitou a ostrosti obrazu (pokud se to tedy neretusovalo ci jinak digitalne neupravovalo). Atmosfera stare Prahy je paradni, predevsim obydlena Zlata ulicka (kdyz vezmu v potaz, ze minimalne pred lety byla ulicka oplocena a vybiralo se vstupne za pruchod). Hercum dominuje Karel Hasler, bezkonkurencne nejlepsi herecky vykon. Skoda, ze film nema alespon hudebni doprovod. Fric naplno ukazal svuj velky potencial, ktery v budoucnu plne vyuzil.(27.4.2015)

  • honajz
    ****

    Vadí mi zde několik hluchých míst ve třetině a pak ve dvou třetinách příběhu, vadí mi melodramatické zakončení, které jde trochu proti dosavadní linii vyprávění a charakterům postav (lump se náhle změní v andílka, stane se zázrak u varhan), ale jinak mne příjemně překvapilo, jak kamera kouzlí se světlem, jak si vyhrála s uličkami, vilami a zákoutími Prahy (i když ten kousek Zlaté uličky, kde se odehrává děj, je dělaný v ateliéru), dobré jsou pokusy vyjádřit obrazem i zvuk (!), protože zvuk právě zde hodně chybí, a je škoda, že film nevznikl o dva tři roky později. A vynikající jsou i hrátky s prolínačkami, symbolickými prostřihy, hrou se stíny... Taková škola filmařiny, kterou by si povinně měli pouštět současní čeští filmoví "umělci".(27.5.2016)

  • Radko
    ****

    Náladu navodzujúce prelínačky obrazu. Atmosféra asketicky strohého obydlia v Zlatej uličke ako protipólu vznešenosti chrámu, ktorému jeho obyvateľ - organista - verne slúži. To sú hlavné devízy filmu o rozvrate pracovného i vzťahového šťastia, spôsobeného zištnými úmyslami neprajníka. Strohé medzitiulky trefne dokresľujú miestami jemne sa vlečúci dej. Celkove ale ide o príjemné popozeranie s rozprávkovo vyznievajúcim dvojakým morálnym ponaučením v podobe zázraku a sebauvedomenia si hriešnika vyrovnávajúceho sa s hryzením vlastného svedomia. Sebavedomý film, smelo konkurujúci dobovým nemým filmom americkej továrne na sny.(5.1.2014)

  • Karlos80
    ****

    Druhý a patreně umělecky nejvýznamnější němý film Martina Friče. Film byl navíc poznamenán i jednu nešťastnou příhodou. Snímek vypráví dramatický příběh nešťastného muže, jenž je tak trochu ne právem podezříván z toho že dohnal k sebevraždě nevinného člověka. Tady ta zajímavost. Je krutým paradoxem, že výrobce filmu Vladimír Stráský s obav před finančním krachem-bankrotem spáchal ještě před nedokončením filmu sebevraždu. Film má opravdu dobrou režii, výbornou Blažkovu kameru, i přes svoje stáří velice ostrou a výraznou, výborný scénář od pánů Václava Wassermana, Martina Fiče a od básníka Vítězlava Nezvala (pův. námět), a krásné reálné prostředí, kde se natáčelo. Jen tak náhodou co jsem poznal bych se zmínil o barokním portálu kostela Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, Nové zámecké schody atd. Nebo např. věrohodnou a působivou kulisu Zlaté uličky pro noční záběry postavil architekt Hanuš Gödert, pochopitelně v ateliéru. Jeden z nejlepších českých němých snímků co jsem doposavad viděl, ale myslím si že i vůbec. Po právu byl odměněn zlatou medailí časopisu Filmový kurýr, za nejlepší český film roku.(18.10.2007)

  • Marthos
    *****

    K několika pozoruhodným snímkům, k nimž dospěla domácí kinematografie krátce před příchodem zvuku, patří bezesporu i toto dílo režiséra Martina Friče. Umělecký úspěch filmu byl výsledkem spolupráce skupiny lidí, kteří neměli k filmu pouze obchodní vztah, ale kteří se naopak snažili vytvořit dílo, jež by se mohlo směle zařadit po bok významných světových filmů. Výrobce Vladimír Stránský přizval ke spolupráci mladého člena literární avantgardy Vítězslava Nezvala, který scénáristicky upravil původní námět Václava Wassermana a režiséra Friče. Architekt Hanuš Gödert postavil v ateliéru na Kavalírce velmi působivou kulisu hradčanské Zlaté uličky, kterou dovedl s velkým smyslem pro výtvarný efekt zachytit kameraman Jaroslav Blažek. Frič pak svůj teprve druhý samostatný film obsadil největšími hereckými hvězdami. Titulní roli starého varhaníka vytvořil Karel Hašler, který tu mistrovsky navázal na své úspěšné ztělesnění tragické postavy dr. Uhra v Pražského Batalionu. Největší třpyt ovšem vyzařuje božská Suzanne Marwille, která v roli klášterní schovanky Kláry zvolna rekapituluje své výsostné postavení na poli domácí němé kinematografie. Není pak bez zajímavosti, že podobný typ si zopakovala ještě o tři roky později ve Fričově melodramatu Sestra Angelika. Neprávem upozaděný zůstává výkon Oskara Mariona, pro kterého první angažmá v českých ateliérech znamenalo rozhodný okamžik ve vývoji další kariéry (režisér Frič si ho vybral do svých dalších - zvukových - filmů). Standardní figurku bezcharakterního vyděrače ztvárnil Ladislav H. Struna. Premiérou VARHANÍKA a následným katastrofálním požárem Kavalírky se uzavřela jedna kapitola dějin české kinematografie. Pro Martina Friče film znamenal především odrazový můstek ke slávě a úspěchu a zároveň naznačil, v jak velkou osobnost tu Lamačův žák a souputník vyrůstá. Použitím varhanních koncertů Johanna Sebastiana Bacha pak dílo získává neopakovatelnou atmosféru a divákovi zajišťuje hluboký prožitek.(26.10.2009)

  • - Výrobce filmu Vladimír Stránský pro finanční těžkosti spáchal ještě před dokončením filmu sebevraždu. (Karlos80)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace