The Organist at St. Vitus' Cathedral
Obsahy(1)
Starý varhaník se bezděky stal svědkem sebevraždy neznámého muže. Ten mu před smrtí odevzdal obálku s penězi pro svou dceru Kláru, žijící v klášteře. Varhaník případ úřadům neoznámil, ale ukryl sebevrahovu mrtvolu ve sklepě. Netušil, že byl přitom sledován bezcharakterním sousedem, cidičem bot, který jej potom vydíral hrozbou obvinění vraždy. Varhaník pojal hluboký otcovský cit k nešťastníkově dceři. Dívka se zamilovala do mladého malíře a z kláštera uprchla. Varhaník to považoval za nevděk a zradu. Ze zármutku ochrnul a nemohl vykonávat své povolání. Nakonec si však dívka uvědomila svou chybu, vrátila se k němu, a šťastný varhaník se uzdravil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Druhý a patreně umělecky nejvýznamnější němý film Martina Friče. Film byl navíc poznamenán i jednu nešťastnou příhodou. Snímek vypráví dramatický příběh nešťastného muže, jenž je tak trochu ne právem podezříván z toho že dohnal k sebevraždě nevinného člověka. Tady ta zajímavost. Je krutým paradoxem, že výrobce filmu Vladimír Stráský s obav před finančním krachem-bankrotem spáchal ještě před nedokončením filmu sebevraždu. Film má opravdu dobrou režii, výbornou Blažkovu kameru, i přes svoje stáří velice ostrou a výraznou, výborný scénář od pánů Václava Wassermana, Martina Fiče a od básníka Vítězlava Nezvala (pův. námět), a krásné reálné prostředí, kde se natáčelo. Jen tak náhodou co jsem poznal bych se zmínil o barokním portálu kostela Panny Marie Vítězné na Bílé hoře, Nové zámecké schody atd. Nebo např. věrohodnou a působivou kulisu Zlaté uličky pro noční záběry postavil architekt Hanuš Gödert, pochopitelně v ateliéru. Jeden z nejlepších českých němých snímků co jsem doposavad viděl, ale myslím si že i vůbec. Po právu byl odměněn zlatou medailí časopisu Filmový kurýr, za nejlepší český film roku. ()
Vadí mi zde několik hluchých míst ve třetině a pak ve dvou třetinách příběhu, vadí mi melodramatické zakončení, které jde trochu proti dosavadní linii vyprávění a charakterům postav (lump se náhle změní v andílka, stane se zázrak u varhan), ale jinak mne příjemně překvapilo, jak kamera kouzlí se světlem, jak si vyhrála s uličkami, vilami a zákoutími Prahy (i když ten kousek Zlaté uličky, kde se odehrává děj, je dělaný v ateliéru), dobré jsou pokusy vyjádřit obrazem i zvuk (!), protože zvuk právě zde hodně chybí, a je škoda, že film nevznikl o dva tři roky později. A vynikající jsou i hrátky s prolínačkami, symbolickými prostřihy, hrou se stíny... Taková škola filmařiny, kterou by si povinně měli pouštět současní čeští filmoví "umělci". ()
Učebnicový příklad melodramatu s velkým M. Hudbou doprovodila Maud Nelissenová, která obratně střídala klavírní pasáže s varhanními a jako celek dokonale k filmu ladila. Někdy svými tóny vytvořila naprosto hororovou atmosféru, zejména v domě varhaníka, který ve sklepě ukrýval děsivé tajemství (úplně stejný poklop, kde bydlela i Henrietta z Evil Dead 😀). LFŠ UH 2022. ()
Že dav ruozným eksistencím przednosť dává.¬ Že dav ruozným eksistencím pochybnejm przed jasností a myszlitelností Excelentnosti przednosť dává, naučenej jak mysz na szpeck skocziti falesznejm rzezcem líbivejm, vyhlíží scaena nasze politická jak maňáskový dívadlo, plný maszkar podivnejch. Stejný duovody vedou ke stavu, že mistrnýmu hodnocení Pursuluse nedá se hlas, zatímco na vjejičku douglasuov a golfistuov skoczí každej vuol a hlúpá jalovice. Po marnotratným ouvodu, kerý hlupce neprzesvjedczí a chytrýho nepouczí, hle, vydávám tekst pro ty nemnohý, dychtivý pravýho nazíru a schopný strzebati jej.¬ (Do moderní češtiny následující text přeložil: autor.) Vezmu-li "Varhaníka" jako celek bez dalšího pitvání, potom mi ve výsledném dojmu něco skřípe. To "něco" mi zabraňuje dáti tomu známku výbornou, a proto nezbývá zas nic než následná analýza, která nás dovede k poznání, co to ono je a umožní pak i správné a objektivní hodnocení. Začnu rovnou od toho špatného, co dílo zkazilo a co způsobuje rozpačitost z výsledného dojmu. Tou věcí je scénář básníka V. Nezvala, plný podivně vyumělkovaných postav a výsledných vztahů. Nezval byl po celý život typický buržoa, opravdivost jeho příklonů jednou k avantgardě, jindy k levici je krajně nepravděpodobná a jeho konec jako básníka komunistů pějícího ódy na staliny a gottwaldy (zatímco k opravdovým levicovým básníkům jako byl F. Halas panovala nedůvěra) má kořeny už v době jeho umělého avantgardního vystupování ve dvacátých letech 20. století. Takový člověk nemohl zplodit scénář zalidněný postavami s uvěřitelnou psychikou vytvářející pravděpodobné vztahy (malíř bohatší nad úspěšného továrníka, pochybná existence s charakterem jsou příklady oněch umělých a od života té doby odtažených postav).¬ Naštěstí pro dílo je zbytek náhledů (až na malou třešničku na dortu, kterou uvedu na závěr) velice kladný: skvěle vedení herci hrají skvěle ve skvělých kulisách, celá pak režie může býti příkladem vzorného, vynikajícího režijního umění pana M. Friče, který dovedně vdechl silný výraz i slabšímu, průměrnému scénáři. Jako takovou třešničku na dortu uvádím nalíčení varhaníkovy schovanky, která i v klášteře uchovala si čerstvě nalíčené rtíky a taktéž obočí; byl Frič pravděpodobně už tenkrát ve vleku její osůbky a tak si nedovolil přemýšlet o nepatřičnosti takového nalíčení v průběhu celého snímku nezměněného.¬ Rozdělím-li pohled na snímek na tři základní jej určující oblasti, totiž na režii, scénář a ostatní (herci, kulisy, kamera atd.), potom mi vychází použiji-li svou středovou devítičlennou hodnotící stupnici (8 + 4 + 7) / 3 = 6, to je převedeno do nestředové šestičlenné stupnice ČSFD za čtyři *.¬ Poznámka k ozvučení: Možno samozřejmě litovat (jako někteří zde), že snímek nebyl v pozdější době ozvučen, např. vhodnou hudbou jak se to běžně dělá. Já ale musím k tomu říct, že téměř žádný ze snímků takto ozvučených, co jsem dřív viděl, na mě nepůsobil tak dobře a silně, jako neozvučený a zcela tichý "Varhaník". Lze z toho vyvodit, že opravdu dobrý němý film dodatečné nazvučení nepotřebuje. Předpokládá pouze pozorného, vnímajícího diváka.¬ Zajímavé, poučené opoznámkování: uživ. Marthos. () (méně) (více)
Výborné trio Hašler-Marwille-Marion tvoří nosnou klenbu skvělého filmu Mac Friče Varhaník u sv. Víta, kterým podruhé (po Páteru Vojtěchovi) Mac vstoupil na pole samostatné režie. V tu dobu ho čekaly ještě další dva němé filmy s jeho partnerkou (Chudá holka a Vše pro lásku), která po letech u WeTeBu (s neslavnou dohrou soudní pře) dělala u Friče svou druhou velkou kariéru, jež se jí stala osudnou i v soukromém životě. Suzanne vytvořila s Martinem všechny jeho němé filmy a ve zvukovém filmu mu byla oporou, včetně mezidobí, kdy se stáhl opět jen na post asistenta Karla Lamače. Tehdy se podílel nejprve na filmech, ve kterých pozvolna rostl Vlasta Burian (On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku) a dále na německých adaptacích Edgar Wallace; a teprve začátkem roku 1932 tu byl opět v samostatné Fričově režii premiérovaný Dobrý voják Švejk (přičemž první němou verzi vytvořil Lamač). A samozřejmě i další dva filmy Friče toho roku byly stále ještě ve vleku spolupráce s Lamačem, v zářijovém Kantoru Ideálovi si Lamač zahrál hlavní roli (stejně jako před lety v Páteru Vojtěchovi) a tehdy si Frič také jedinkráte samostatně dirigoval Anny Ondrákovou, svou dávnou lásku. V prosincovém Antonu Špelcovi pak poprvé převzal samostatně režii Buriana, k čemuž mu dodal odvahy první projekt, premiérovaný v říjnu, ve kterém bezprostředně navázal na svou sérii s Marwille - v jejím zvukovém debut - Sestra Angelika. Vrátíme-li se tedy oklikou k Varhaníkovi, je nám jasné, že Lamač neprohloupil, dal-li příležitost takovému žáku, který vedle něj vyrostl v režisérského giganta. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Výrobce filmu Vladimír Stránský pro finanční těžkosti spáchal ještě před dokončením filmu sebevraždu. (Karlos80)
Reklama