Přijít o rozum

Spise nez "Prijit o rozum" bych nazev po smyslu prekladal jako "Ztratit smysl". A je to hodne silne a hodne ostre. Je v tom mozne spatrovat metaforu blahosklonneho pristupu k imigrantum (jsme na vas hodni a tak se chovejte jak chceme my), ale i brilantni studii "laskave" manipulace, ktera vytvari past. A na to jeden nemusi byt cizi doktor a staci se rozhlednout kolik takovych rodicu po svete beha. Zaroven je to natocene tak, ze to odstupem evokuje Hanekeho filmy. Jenze narozdil od jeho rodinnych spekulaci tohle nepotrebuje ani falesne napeti, ani skrznaskrz vykonstruovanou umelou zapletku. Tahle totiz funguje realisticky sama a ani zaver neni prilis pritazeny za vlasy. Nejlepsi Lafosseho film zatim. (22.03.2013)

Na začiatku muž vraví žene: "Chcem s Tebou žiť navždy." No v skutočnosti chce žiť popri nej. Pretože osobu svojho života našiel dávno predtým v mužovi - lekárovi, ktorý ho kedysi vytiahol z biedy marockého vidieka. Výchova potomkov a seba presadenie matky štyroch detí sa postupne stráca v jej psychickom trápení, zatiaľčo jej muž spokojne sedí, pozerá telku a pritom obdivuje adoptívneho tatka, u ktorého a z ktorého peňazí všetci žijú. Zviazanosť ženy domovom, ktorý jej nepatrí a manželom, ktorý sa príliš nestará z nej postupne robia strhanú trosku. Príbehom ukázaný rozklad osobnosti vo vzťahu, oslabenom nielen rozdielnosťou kultúr (arabsko-európska), ale celkovým izolacionizmom ženy, ktorá sa stáva tou poslednou v dome. Pôsobivá dráma o osamelosti napriek vzťahu, o strádaní, rozdielnosti kultúr a prílišnej pripútanosti k rodičovským autoritám, ktorá ale sa pri založení vlastnej rodiny vždy nevypláca. (15.11.2012)

Trýznivé drama ženy, matky a manželky, která se vzdá sama sebe a nenajde již vnitřní sílu potřebnou k rozhodnutí vzepřít se svému okolí. Film by potřeboval zastřihnout svoji délku, aby dal vyniknout důležitým pilířům filmu, které jsou příliš zahlcené vycpávkou v podobě plytkých a nic neříkajících scén. (FFKV) (30.06.2012)

Spoilery: Podle popisu jsem čekala trošku něco jiného, on Mounir byl na svém adoptivním taťkovi závislý hlavně materiálně, než citově řekla bych. André byl odporný citový vyděrač, ale alespoň pomáhal s dětmi a staral se. Mounir udělal své ženě čtyři děti, o které se nestaral, když byl problém odjel raději pryč a nechal jí samotnou, i když věděl, že je absolutně vyčerpaná a když se vrátil, seřval jí a děti, že se ani nemůže v klidu podívat na gauči na fotbal. Totální sobec, který ji ještě vrazil facku, když vyčerpáním usnula. Celá tato situace spěla k tragédii a z mého pohledu z ní viním jednoznačně Mounira, který věděl že je jeho žena nemocná a potřebuje se léčit (viděla to i jeho matka na letišti) a stejně jí nechal doma samotnou se čtyřmi malými dětmi. (05.02.2019)

Stažená, upocená atmosféra, která graduje s každou minutou a neúprosně míří do nikam, ve spojení s nesympatičností většiny postav a trochu těžkou uvěřitelností jejich chování, však podmanivě viří krev většiny diváků. Svůj podíl viny má každý a divák také většinu postav nenávidí. Už dlouhou dobu jsem neodcházel z kina tak plný emocí jako z tohoto filmu. (08.07.2012)