Křižník Potěmkin

Skvělá, a dnes už dost netradiční, podívaná. Chvílema tomu sice dochází dech, ale scéna vzpoury na Potěmkinu a hlavně vzpoura v Oděse jsou opravdu nezapomenutelné. Ten herec co hrál toho popa na Potěmkinu by měl dostat Oscara. Tak hustě rozježenýho typa (co si navíc spokojeně mne ručky před popravou nevinných námořníků) jsem dlouho neviděl. Dále mě dostalo jak prchající dav udupe toho malýho kluka. Legendární a na můj vkus dost profláknutá scéna s kočárkem je ale opravdu super. Skvělá je i kamera jak detailně zabírá ksichty lidí. Hudba je kapitola sama o sobě, v "revolučních" scénách se mi tam hodila výborně, ale někdy mi tam nepasovala, celkově ale filmu dodává tu správnou šťávu. Možná že bych tomu filmu měl dát spíše 80%, ale ten beznohej mrzák co strašně rychle jumpoval, mě přesvědčil. (22.01.2006)

Spojení hudby s obrazem jsem plně docenil až tady... Ano, u němého filmu, který mi i po letech připadá přelomový, unikátní a vlastně nepostižitelný. Když pominu spousty statí a interpretací (ideologický balast žel zabírá značnou část), které se snaží otevřít a vyložit každé okénko, stále cítím a vidím něco dosud nenapsaného (prosté pocity jdou většinou u těchto prací zkrátka stranou). Uhrančivost není jen v pohybující se kameře (Murnau v Poslední štaci o rok dříve z ní těžil více) či kulometném střihu, byť ten tvoří základ dnešní zálibě v akčních sekvencích. Možná ten pocit spočívá v hudbě, byť mám dojem, že ta ho pouze umocňuje (měl jsem čest také ze stalinistickou verzí, navzdory představitelnému zprznění zůstal geniální film). Mnozí se budou stěžovat na tendenčnost, k tomu asi jen tolik – vyznění přináší falešnou iluzi dosažení cíle (Křižník reálně dopadl velmi neslavně), ovšem vytýkat otevřeně propagandistickému filmu jeho propagandističnoost, stojí na vratkých nohách. Bavit se můžeme samozřejmě o tom, co propaguje. A toto si v sobě musí každý vyřešit sám, univerzální odpověď neexistuje. Nezbývá než říct: pokud si myslíte, že filmy zestárnou a věk se na nich nutně podepíše, tak vězte, že jeden čas určitě obelže. Onen pocit je totiž nadčasový. (22.02.2006)

O kvalitách tohoto, ve všech směrech naprosto dokonalého, snímku asi není třeba hovořit. Jednoduše nezapomenutelný zážitek. Při některých scénách jsem, stejně jako mnozí jiní, snad ani nedýchal. A stejně, jako mnozí jiní, ani já nechápu to, čeho se na tomto skvostu dopustila cenzura tehdejšího "demokratického" světa. Samozřejmě, že dějiny se v každé době interpretují trochu jiným způsobem, ale některé historické události, mezi něž také vzpoura na křižníku Kníže Potěmkin Tauridský, kterou zde Sergej Michajlovič zachytil, bezesporu patří, se prostě překroutit nedají. A proto je zážitek z jeho filmu tak silný, protože všichni v nitru tušíme, že právě takhle vždy probíhal, v některých koutech světa teprve probíhá, začátek boje za lepší život. 100% (15.11.2008)

Když jsem viděla Křižník Potěmkin poprvé, moc jsem nedokázala pochopit, proč je to tak uznávaný film. Teprve s odstupem času doceňuji jeho kvality. Když uvážím, že Ejzenštejn používal statickou kameru, musel umět předem odhadnout a vyplnit prostor, dramatičnosti dosahoval pouze sestřihem pasáží, střídáním celku, polodetailu a detailu. Pasáž na oděských schodech jsem si pouštěla několikrát po sobě. Ano, Potěmkin je přelomový film a v době vzniku patřil k tomu nejlepšímu. I dnes po letech je skvělou učebnicí montáže. S přidanou hudbou jde i dnes o strhující podívanou. (24.11.2016)

Zde asi nemá cenu nějak polemizovat. Vzhledem k tomu, že patřím k tomu úzkému okruhu podivínů, kteří mají rádi staré černobílé, popřípadě i němé filmy, není co řešit. Tento film je dnes něco jako učebnice. Počátky filmové řeči v praxi. Mě osobně se moc líbila scéna vzpoury na palubě. I přesto, že se jednalo o neherce, je zde dokonale vystižena tíha jejich rozhodování prostřednictvím pár záběrů a střihů. Asi nemá cenu se rozepisovat o velmi působivé scéně na oděsských schodech, v této geniální pasáži už asi nic nepopsaného objevit nelze. (16.10.2007)