Křižník Potěmkin

Ejzenštejn bol najvýznamnejší predstaviteľ ruského konštruktivizmu a Krížnik Potemkin jeho vrcholným dielom. To, čo dnes stačí odklikať na počítači, museli kedysi tvorcovia ako on nainštalovať v exteriéroch a zladiť davy v kompaktný herecký celok. Protiburžoáznosť diela a revolučný zápal už môže dnešné publikum trochu zneistiť, avšak film treba brať v kontexte svojej doby. Niekoľko scén, ktoré vošli do histórie, predovšetkým kočík na schodoch, by mu to malo vynahradiť. Film môže svojou prvou, subtropicko- exotickou (plachetnice) polovicou diváka uchlácholiť, nasleduje po nej totiž zmena atmosféry, keď prichádza na rad jeden z najbrutálnejších masakrov filmovej histórie a poŠtrajku (na rozdiel od neho tu už nepoužil grotesku) ďalší dôkaz, že Ejzenštejn nemal s usmrcovaním filmových detí a žien žiaden problém. Termín "deti vo filme násilne neumierajú" vznikol určite až po ňom. Záverečná pasáž na mori je stvrdením, že Krížnik Potemkin je skutočným veľkofilmom aj dnes a ako celok míľnikom svetovej kinematografie. Nielen láska, ale aj revolúcia ide cez žalúdok, alebo komu nechutil boršč. (12.06.2012)

Když jsem viděla Křižník Potěmkin poprvé, moc jsem nedokázala pochopit, proč je to tak uznávaný film. Teprve s odstupem času doceňuji jeho kvality. Když uvážím, že Ejzenštejn používal statickou kameru, musel umět předem odhadnout a vyplnit prostor, dramatičnosti dosahoval pouze sestřihem pasáží, střídáním celku, polodetailu a detailu. Pasáž na oděských schodech jsem si pouštěla několikrát po sobě. Ano, Potěmkin je přelomový film a v době vzniku patřil k tomu nejlepšímu. I dnes po letech je skvělou učebnicí montáže. S přidanou hudbou jde i dnes o strhující podívanou. (24.11.2016)

Ve filmu je jasně vidět rozvrstvená společnost - námořníci jako proletariát, námořníci buržoazie carovi vojáci. Vzpoura vznikne asi ve 25. minutě filmu. Potom co je Vakulinčuk mrtvý, nastoupí na jeho místo revoluční masa. Scéna na schodech "oděsské schody" je jedna z nejlegendárnějších scén světové kinematografie , stokrát probíraná. Film má sílu i po sto letech a to díky technice (vidíme zde všechny druhy filmové montáže). (23.11.2017)

Na svou dobu vynikající vizuální dílo podpořené nadčasovou hudbou nedoceněného génia ruského hudebního modernismu Dmitrije Šostakoviče. Přestože je Křižník Potěmkin ryze levicově orientovaný film, dokázal se v něm Ejzenštejn oprostit od laciné proleninovské agitace a soustředil se jak na vykreslení historických událostí roku 1905, tak na vyobrazení síly a nezdolnosti davu. Vrcholem a zároveň asi nejdiskutovanější částí filmu je masakr na Oděsském schodišti. Všechny naturalistické scény, jako davem ušlapaný chlapec, zastřelená matka s chlapcem v náručí, kočárek s dítětem řítící se po schodech mezi mrtvými těly, se mi na dlouhou dobu vryjou do paměti. (27.01.2010)

Ač to vypadá paradoxně, můžu s klidem Křižník Potěmkin prohlásit za nejmodernější němý film. Je sice ideologicky zabarvenější než kterýkoli díl majora Zemana, ale vizuální forma je vyloženě strhující. Takhle dramatický střih bych jednou rád viděl i v českém filmu! Ozvučení dodalo i vysoce kvalitní hudbu, takže je to opravdu parádní podívaná, na které je vidět, že soudruzi na rozpočtu rozhodně nešetřili. (21.03.2006)