Křižník Potěmkin

Zde asi nemá cenu nějak polemizovat. Vzhledem k tomu, že patřím k tomu úzkému okruhu podivínů, kteří mají rádi staré černobílé, popřípadě i němé filmy, není co řešit. Tento film je dnes něco jako učebnice. Počátky filmové řeči v praxi. Mě osobně se moc líbila scéna vzpoury na palubě. I přesto, že se jednalo o neherce, je zde dokonale vystižena tíha jejich rozhodování prostřednictvím pár záběrů a střihů. Asi nemá cenu se rozepisovat o velmi působivé scéně na oděsských schodech, v této geniální pasáži už asi nic nepopsaného objevit nelze. (16.10.2007)

Dvojí verze slavného filmu doznívající leninské éry dvacátých let úzce souvisí s dnes již historickým rozmachem Ruska v první čtvrtině minulého století. Nejen Ejzenštejn, ale i Tatlin, Blok, Majakovskij, Mandělštam ... podlehli kouzlu sloganu sociálního experimentu a vložili do jeho prosazování z přesvědčení, dobrovolně své nejlepší síly a schopnosti. Právě tato verze vzmachu prvního období bolševického státu byla později buď cenzurována, nebo ikonizována ve své stalinské dezinterpretaci. Zhruba tak lze podat vysvětlení zázraku, který způsobuje, že film, vzniklý vlastně na základě tendenčního zadání, zůstává a zůstane vrcholnou uměleckou událostí nejen doby svého vzniku, ale i sto let poté. Zejména původní rekonstruovaná verze, přesně zachycující skutečný ráz první ruské revoluce, její demokratická východiska, je nenapadnutelnou apotéozou pokroku a revolučního zvratu jako přirozeného řešení excesů stále hloupějších a krutějších lumpenelit kolem carského dvora. Obrazová báseň - tak se jeví nevšední dílo i téměř nepoučenému divákovi - strhává od prvních obrazů, okének filmu. Opakovat opakované o slavných scénách, skvělé kameře, invenčním střihu, strhujícím hudebním doprovodu rekonstruované verze se jeví jako nošení dříví do lesa. Prospět hůře filmu, který si své diváky nachází - a nadále nacházet bude - by už asi nešlo. (02.12.2007)

Když budu objektivní, musím na Potěmkinovi nechat všech pět hvězd. Jedná se o obrazově naprosto odzbrojující majstrštyk, po technické stránce nesmírně vyspělý a scénicky natolik dobře vystavěný, že i bez dialogů dokáže opakovaně vyvolat mrazení a evokovat odpovídající, velmi okatě propagované emoce i myšlenky. A aby bylo úplně jasno - scénu "masakru na schodech" stavím stylisticky na stejnou úroveň jako to nejlepší od Kubricka a Spielberga.. 90% (09.04.2014)

V rámci svého studia jsem byl nucen zhlédnout strašlivá představení klasických děl filmového plátna, během této doby jsem viděl nejslavnější pilíře filmové historie jakými byly Dobrodružství 6tihodinový film (pro mě) Michelangela Antonioniho, Satyricon od Felliniho, ale především však klasiku mezi klasikami Křižník Koťonkin, 18 kotoučů. Mé pocity přesně vystihl účetní Calponi, který při oznámení, že musí zhlédnout toto mistrovské dílo znovu padl v mdlobách k zemi. Tento film by měl být postaven na roveň palečnici či železné panny, neboť sledování tohoto opusu mi přinášelo neskutečná muka a jen při představě režisérského sestřihu mi vstávají vlasy hrůzou. Svůj komentář chci završit slovy velkého znalce umění Huga Fantozziho: "Pro mě je Křižník Koťonkin velkolepá sračka." (11.06.2010)

Dechberoucich scén a "vrcholů filmu" obsahuje Potěmkin dost. Proto se jedná bezpochyby o skvělý filmový zážitek, i když některé scény jsou přece jen ještě divadelní a pomalejší, než jsme dnes zvyklí. Naposledy jsem film shlédl s novou elektronickou hudbou Christopha Pajera (který představení i živě doprovázel) a kombinace filmu s touto hudbou se mi líbila - před představením jsem se obával, jak bude spojení moderní hudby a klasického díla působit. Hudební pasáž doprovázející scénu s červy v mase je nepříjemná a skvěle doprovází zobrazovanou skutečnost, závěr je pak strhujícím způsobem velkolepý. -- Při sledování Křižníku Potěmkin by ale člověk neměl zapomínat, že jde o propagandu režimu, který zahubil nesmírné množství lidí. Scéna, ve které obyvatelé Oděsy s nadšením vezou námořníkům Potěmkina potraviny, je povznášející, dokud si člověk nevzpomene na hrůzy kolektivizace ruského zemědělství a třeba na Ukrajinský hladomor, v němž zahynuly miliony!! lidí. Myslím, že je třeba na to pamatovat a uvědomit si společenský význam tohoto díla. Je možná formálně dokonalé, ale pokud bychom zapomněli na jeho politický význam, účel, ke kterému byl natočen a kdo ho natočil, oddělujeme obsah díla od jeho formy. To nechci dělat. 7/10 (13.01.2006)