Křižník Potěmkin

Ač to vypadá paradoxně, můžu s klidem Křižník Potěmkin prohlásit za nejmodernější němý film. Je sice ideologicky zabarvenější než kterýkoli díl majora Zemana, ale vizuální forma je vyloženě strhující. Takhle dramatický střih bych jednou rád viděl i v českém filmu! Ozvučení dodalo i vysoce kvalitní hudbu, takže je to opravdu parádní podívaná, na které je vidět, že soudruzi na rozpočtu rozhodně nešetřili. (21.03.2006)

Dramatické černobílé restaurované dílo Sergeje Ejznštejna sleduje osudy vojáků na křižníku Potěmkin a hlavně osudy lidí z městečka Oděsa. Zde se nedá komentovat herecký výkon jakéhokoliv herce, ani komentovat prostředí nebo akci....zde je jenom děj a nádherná hudba. Vše je totiž podpořeno dílem Dmitrije Šostakoviče, což v původním snímku z roku 1925 není. Film je němý a proložený pouze ruskými titulky ( České jsou taky k mání ). V roce 1975 byl film zrekonstruován a jako hudební podklad byla použita hudba Dmitrije Šostakoviče. Konkrétně jeho Čtvrtá, Pátá, Desátá a Jedenáctá symfonie. Já viděl tuto " novější " versi, která má vloženy ty části filmu, které byly tenkrát cenzurované. Film je dělen na pět částí. Část první - LIDÉ A ČERVI - " Revoluce je válka. Je to jediná zákonná, oprávněná, spravedlivá, opravdu velká válka ze všech válek jaké dějiny znají.....v Rusku je tato válka vyhlášená a zahájená.....Lenin 1905. Část druhá - DRAMA NA KURTU (LODI ). Asi nejnudnější část filmu před katastrofou. Boršč jí vládne. Část třetí - MRTVÝ VYZÝVÁ ( SPRAVEDLNOST ). Oděsané !!! Před vámi leží tělo bestiálně usmrceného ( dále by to byl spoiler, tak nepíšu ).....smrt utlačovatelům !!! Část čtvrtá - ODĚSKÉ SCHODY - Zde je vložena ta největší část vystřižených scén. Hlavně ty z dětmi. V ty památné dny město žilo.... a v této části jsou i ty nejkrvavější záběry. CITÁT - Pojďte, uprosíme je. Slyšíte !! Nestřílejte !! Část pátá - STŘETNUTÍ S ESKADROU ( SETKÁNÍ ). Obyvatelstvo Oděsy čeká na osvoboditele.....a nastala noc plná neklidu. Bál jsem se tohoto snímku, ale nakonec jsem vydržel a nenudil jsem se. V tom filmu je část historie, jak filmové tak Ruské. (16.01.2010)

Pokrytci celého světa, spojte sei! Nejlepší film všech dob! Tolik křiku po jedné politické agitce! Vylhané až z morku kostí. Kostí přeživších jedno z nejzvrácenějších převrácení lidstva - a to nejhorší v dějinách mělo teprve přijít!!!... Čo Ti Pomo takto povedal? Trošku se mi tady z toho komentářství v(a)šeho navaluje. Tragédie levičackých intelektuálů, kteří potřebují své mýty, své ikony, své zatemění... Odporná relativizace... Pozdravujte Uljanova. Pozdravujte Bronštejna. Pozdravujte Džugašviliho. A pozdravujte jednoho s největších lokajů světové kinematografie Ejzenštejna... Teda - nikdy jsem nevěřil na žádná židozednářská spiknutí - ale... BEZ HODNOCENÍ! (12.01.2006)

Na svou dobu vynikající vizuální dílo podpořené nadčasovou hudbou nedoceněného génia ruského hudebního modernismu Dmitrije Šostakoviče. Přestože je Křižník Potěmkin ryze levicově orientovaný film, dokázal se v něm Ejzenštejn oprostit od laciné proleninovské agitace a soustředil se jak na vykreslení historických událostí roku 1905, tak na vyobrazení síly a nezdolnosti davu. Vrcholem a zároveň asi nejdiskutovanější částí filmu je masakr na Oděsském schodišti. Všechny naturalistické scény, jako davem ušlapaný chlapec, zastřelená matka s chlapcem v náručí, kočárek s dítětem řítící se po schodech mezi mrtvými těly, se mi na dlouhou dobu vryjou do paměti. (27.01.2010)

Dvojí verze slavného filmu doznívající leninské éry dvacátých let úzce souvisí s dnes již historickým rozmachem Ruska v první čtvrtině minulého století. Nejen Ejzenštejn, ale i Tatlin, Blok, Majakovskij, Mandělštam ... podlehli kouzlu sloganu sociálního experimentu a vložili do jeho prosazování z přesvědčení, dobrovolně své nejlepší síly a schopnosti. Právě tato verze vzmachu prvního období bolševického státu byla později buď cenzurována, nebo ikonizována ve své stalinské dezinterpretaci. Zhruba tak lze podat vysvětlení zázraku, který způsobuje, že film, vzniklý vlastně na základě tendenčního zadání, zůstává a zůstane vrcholnou uměleckou událostí nejen doby svého vzniku, ale i sto let poté. Zejména původní rekonstruovaná verze, přesně zachycující skutečný ráz první ruské revoluce, její demokratická východiska, je nenapadnutelnou apotéozou pokroku a revolučního zvratu jako přirozeného řešení excesů stále hloupějších a krutějších lumpenelit kolem carského dvora. Obrazová báseň - tak se jeví nevšední dílo i téměř nepoučenému divákovi - strhává od prvních obrazů, okének filmu. Opakovat opakované o slavných scénách, skvělé kameře, invenčním střihu, strhujícím hudebním doprovodu rekonstruované verze se jeví jako nošení dříví do lesa. Prospět hůře filmu, který si své diváky nachází - a nadále nacházet bude - by už asi nešlo. (02.12.2007)