Kamera:
Jan MatiášekObsahy(1)
Korespondence Voskovce a Wericha je silnou výpovědí o životě dvou mimořádných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které např. u J. Voskovce představují vrchol jeho poválečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchovního světa V+W. „Forma zkratky, krátká spojení, divadelní narážky, privátní kódy, k tomu brilantní stylizace a neuvěřitelná oslovení i podpisy“ – tak velice výstižně charakterizuje tuto korespondenci kritika.
Souborná korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha u nás vyšla knižně v roce 2007 a o tři roky později se dočkala své divadelní podoby. Scénář napsala Dora Viceníková a nastudoval režisér Jan Mikulášek. Inscenace v brněnském Divadle Reduta se stala jedním z nejvýznamnějších počinů českého divadla posledních let. Vzácně se na tom shodují diváci i kritika. Svědčí o tom plné divadelní sály nejen v Brně, ale i všude na zájezdech a také řada prestižních ocenění.
(Česká televize)
Recenze (13)
Povedený přímý přenos, na den státnosti. Oslava jedněch největších umělců naší historie. Příběh/ nepříběh o přátelství překonávajíc, velkou vzdálenost a nelehkou dobu. Hlavně je zde také ukázána "druhá strana mince" W+V. Werich musel bojovat jako každý jiný člověk s nepřízní, ale protože byl optimista až dokonce a prostě Werich tak se na to zapomíná. Jsem rád, že jsou zde připomenuty i tyto nepřízně. Ostatně i život Voskovce, je ukázáno jak se vyvíjel a proč. Scénáři a zapracování korespondence poklona. Na zpracování bych možná nějakou tu výtku našel ale rád jí zapomenu. ()
Ačkoliv přenos ještě nezačal je nasnadě, že Mikuláškova inscenace z brněnské Reduty patří vůbec k absolutní špičce v českém divadle - nejen tohoto desetiletí, ale možná... století. Tahle dechberoucí výpověď dvou smutných komiků a jedné neméně smutné ženy je jímavým obrazem dvou gigantů (a Zdeničky) v toku podivných českých dějin. Víc než o nich je to však o noblese, nadhledu a hořké radosti génia. Čistá, smutná sic nepatetická krása. ()
Bohužel jsem neviděla celé vystoupení, ale to, co jsem viděla, mě velmi zaujalo! Tak osobité, originální a tragikomické zpracování korespondence dvou velikánů české komiky a velkých kamarádů mě naprosto nadchlo a asi si to budu muset ještě někdy pustit celé. Skvělá podívaná a ta krásná "werichovská" čeština si rozhodně zaslouží čtyři hvězdy. ()
Po všech stránkách precizní a cenami ověnčená transformace osobní korespondence legendárního tandemu Osvobozeného divadla Voskovec – Werich, jež vyšla knižně ve třech svazcích v letech 2007 a 2008, do podoby strhující a emočně silné divadelní inscenace brněnské Reduty. ~ Je zjevné, že již onen prvotní proces dramatizace byl nelehkým úkolem, jelikož vytvořit z monologických dopisů – byť plných vtipu, životní moudrosti i krásné češtiny – funkční divadelní kus vyžaduje notnou dávku citu i umu. Navíc, je-li původní látka takto rozsáhlá. Autorce scénáře se to povedlo! Vybrané pasáže dopisů z let 1948 – 1980 (období od Voskovcovy emigrace až do Werichovy smrti) v prvé řadě zrcadlí jejich mimořádně silné PŘÁTELSKÉ POUTO, jejich starost a zájem o druhého a zároveň stesk po druhém. Jejich korespondence spojuje dva lidi velmi si blízké, vytváří jakýsi pomyslný most naopak mezi dvěma navzájem tolik rozdílnými světy a politickými systémy. Zachycuje reakce a komentáře k věcem bytostně osobním, ale i veřejným a společenským. Je vzácným dokladem duchovního světa V + W. ~ Tato invenčně pojatá inscenace s množstvím svěžích nápadů těží z přirozených výkonů hereckého dua (Václav Vašák + Jiří Vyorálek), jemuž sekunduje ženský element v podobě Werichovy ženy Zdeničky (Gabriela Mikulková), která se čas od času převtělí do partnerky Voskovcovy. K tomu minimalistická scéna v bílé barvě s prostým interiérem třikrát překlopeným, v němž ještě více vyniknou nejenom dílčí výstupy, ale i barvy a další rekvizity. ~ Čistá / dechberoucí / radostná, hned však truchlivá výpověď dvou smutných komiků odloučených od sebe vinou politického rozdělení světa, jež v závěrečných desítkách minut přejde v hořkou a velmi syrovou (díky vhodně zvoleným uměleckým prostředkům i efektům) výpověď stárnoucích protagonistů, kdy atmosféra houstne, nemoci přibývají, naděje ubývá a svět černá. Až zůstane tma. A divákova deprese. Neobyčejně působivé. ()
Znám všechno od milovaných a ctěných V+W tedy i tyto dopisy, které bolí když si člověk připustí že zrovna tihle klauni na sklonku života museli tolik bolesti zažít,věřím že to má a mělo nějaký smysl....Dopisy jsou pro mne tak silné že vlastně nevím zda je k nim inscenace potřeba, a tak ji nehodnotím jen ty slova...Ale je dobře že vznikla, protože by se ke spoustě lidem korespondence nedostala... ()
Reklama