Bazén

,,Poškrábej mě!" Tak zní poněkud choulostivá první věta celého filmu, při níž se svlečená Romy Schneider už nějakou tu chvíli plně oddává sexuálním hrátkám se svým partnerem u bazénu. Z dnešního pohledu možná nic tolik šokujícího a odvážného (povážeme-li navíc, že Delon byl navíc Schneiderové skutečným životním partnerem pár let před tím filmem). Přesto mne těch pár erotických scén v první polovině skoro vyrazilo dech, protože na oblíbenou francouzskou kriminálku 60. let s velkými hereckými hvězdami bych něco podobného nečekal. Nebudu zapírat, že na Rominu v celé své kráse se mi dívalo skutečně hezky, ale to bylo asi tak všechno, co mne výrazněji dlouhou dobu zaujalo. Skoro hodina a půl prázdného plácání se dvou až čtyř lidí u bazénu, letními radovánkami tu zcela obyčejnými, tu pro změnu erotickými se pak v poslední čtvrtině změnila na brilantní psychologické drama na pozadí závažného incidentu, do něhož se navíc mezi mileneckou dvojici skvělým způsobem vkládá i postava vyšetřujícího inspektora. Tak, rozumím tvůrcům, že rozjezd k takovým vypjatým okamžikům musí nějakou dobu trvat. Ale v tom případě bych prosil vedle vší té erotiky napětí i někde jinde a to ve věci hlubší psychologii postáv, kterou jsem po většinu času před zvratovým okamžikem poněkud postrádal. 60% (19.06.2020)

Horké léto v čase dovolené, krásný dům, velký bazén s azurovou vodou, .... a dva milenci užívající si poklidné dny o samotě. Jedna náhodná návštěva dávného společného přítele s dcerou na několik dní, a ona nádherná idylka mizí v nedohlednu. Vytváří se podivná mozaika osudů čtyř lidí, domněnek, kradmých zkoumavých pohledů a žárlivosti. Klidným tempem splétají se podivné hříčky čtyř lidí, kteří jsou si blízko, ale současně tak daleko. Čtyři lidé, čtyři charaktery, čtyři osudy, jeden dům a jeden bazén. Děj plyne, ... osud se naplňuje. Zůstává dům, bazén a dva milenci .... (20.12.2008)

Koukat na Romy Schneider v plavkách a občas i bez plavek sice nemusí bejt pro někoho úplná ztráta času, ale vyplnit tim skoro celou první půlku filmu je fakt trochu moc. První půlka je opravdu nudná. Pak se začnou ty na první pohled přátelský vztahy mezi postavama komplikovat a konečně to nabere trochu na obrátkách. My, znalci detektivek jsme teda kroutili hlavou nad tim, jak někdo mohl takhle blbě narafičit vraždu jako nehodu, protože třeba Columbo by tady odhalil vraha maximálně za 5 minut. Tady sice detektiv má jakýsi podezření, ale překvapivě rychle to vzdá, takže případ zůstane nevyřešen a celej film dojde k nejasnýmu a otevřenýmu konci. Nemůžu tomuhle dílu upřít, že je to hezky natočený, hezky se na to kouká a myslim si, že by z toho šel třeba sestříhat nějakej parádní videoklip. K hercům taky nemám výhrady a dokonce mám pocit, že tady opravdu mezi nima fungovala ta pověstná "chemie". Jenže dějově to je docela slabota. (09.02.2021)

Romy Schneider jasně kraluje tomuto filmu. Její Marianne je šarmantní, okouzlující, sympatická žena a Romy vypadá, že to ani nemusí hrát, že je taková i ona. Její charisma a talent jsou jasně zřetelný. Spolu s Delonem vytvořila dvojici, jejíž jsem vše věřila a chemie mezi nimi je skoro dotknutelná. Možná je to dáno tím, že spolu v minulosti tvořily partnery i v soukromí a prostě jim to spolu sedne. Naproti tomu Delonova postava Jean-Paula mi nebyla moc sympatická. Nebo možná byla, nevím a nevyznala jsem se v něm. Maurice Ronet byl skvělý ale Jane Birkin mě nebavila, naopak spíš nudila. Film má mnohá plus, která mě na filmu bavila. Atmosféra, přestože zalitá sluncem a léto plném proudu, byla nepříjemně tísnivá. Prostě víte, že se stane něco špatného. Film je rozjetý od začátku a postupně děj graduje, je to napínavé. Pohledy očí hlavních postav řeknou více než kdejaká slova (hlavně u Romy). Jsem spokojená. (12.05.2022)

Bazén jsem viděl již mnohokrát a vždy se k němu znovu a rád vracím. Je to film, který je ve svém základu jednak z režisérského a také z hereckého hlediska perfektně odveden. S přihlédnutím na jednotlivé prvky, které se zde sešly a skvěle do sebe zapadly, je tento film unikátní. Začnu tím, že film má skvělý scénář, který vychází z užasné psychologickopatologické hry, kterou díky závisti spolu začali hrát Alain Delon a Maurice Ronet. Postupem času se do toho, byť jakýmsi nevědomým a mírným způsobem, přimíchává i Romy Schneider. Alain Delon postupně poznává, jak se jeho neblahá předtucha naplňuje zejména v tom, jak ho jeho bývalý přítel nenávidí, a tím se sám dostává do situace, kdy jeho rozum je naprosto oslepen, jeho agresivita a emoční nestabilita je sebevědomím a přetvařováním se jeho přítele postupně stále více stimulována. A tak ho nakonec v záchvatu vzteku utopí v bazénu. Následný střet s jeho družkou je přirozený, avšak jejich závěrečné vzájemné pochopení se je grandiozní. Skvělý scénář filmu ovšem zdaleka není vše. Naprosto nutné považuji zdůraznit, jak nesmírně vydařená zde je typologie postav. Alain Delon, Romy Schneider, Maurice Ronet a Jane Birkin zde díky této skvělé typologii nevytvořili jen pouze něco zdánlivě věrného a uvěřitelného. Společně zde vytvořili obraz lidské duše, která je tak snadno náchylná k tomu, aby se nechala svést ze své cesty, ať už v dobrém či zlém slova smyslu. Film má v sobě díky nádhernému prostředí, ve kterém se jeho děj odehrává jisté prvky symbolismu. Nikdy nezapomenu na krásnou ústřední éterickou píseň, při které se v záběru objevuje obraz stromu na hladině bazénu a odlétající holubice.Toto byl okamžik přímo průzračné esence romantiky šedesátých let minulého století. Film není zdaleka určen jen pro hloubavé povahy, zabývající se samotnou psychologií postav. Film je naprosto dobově stylový a jeho celkové obrazové a hudební podkreslení přímo mistrným způsobem zachycují končící dekádu šedesátých let západní evropy, která se nesla v jakési mystické atmosféře, jejíž úkolem bylo shrnout a zakončit události let minulých. A právě v této atmosféře zde spatřuji okamžiky čisté nadčasovosti. Bazén je podle mého názoru jedním z režisérských vrcholů Jacquese Deraye. V kariéře Alaina Delona se Bazén hrdě vyjímá a on se k němu pyšně hlásí. Pro Romy Schneider byl tento film naprosto neoddiskutovatelně, co se její herecké budoucnosti týkalo, existenčním mezníkem. Bazén osobně považuji za jeden z moderních vrcholů francouzské i evropské kinematografie vůbec. Stal se jistým překlenujícím mostem mezi starou a novou nastupující generací, má neuvěřitelnou výpovědní hodnotu, co se mnoha věcí týká i dnes. Ale opět zdůrazňuji! Téměř vše je otázkou vkusu a citu, takže kdo chce, má v tomto filmu, co nacházet, o tom jsem přesvědčen.Tento film se stal jedním z důvodů, proč jsem se zamiloval do filmového plátna, děkuji. (15.11.2011)