Buena Vista Social Club

Pravdepodobne nie na úplne čistých 5*, v konečnom dôsledku niečo pod 4.5* , ale matematika sem nepatrí. Ako tu už veľa krát odznelo, z hľadiska dokumentaristiky to až taký prínos nie je, tu je však všetko postavené na hudbe a tá je hlavným elementom celého filmu. Charizmatickí a vytálni hudobníci ako Compay Segundo (v dobe nakrúcania už mal 90 rokov za sebou) alebo úžasný klavirista Ruben Gonzales vedia dokonale vtiahnuť diváka do rytmov tradičnej kubánskej hudby a ich elán a chuť do života im môže hocikto iba závidieť (bohužiaľ väčšina z nich už dnes nežije) . Zaujímavá je aj určitá súvislosť vnímania kubánskej ľudovej hudby, ktorá nielenže do posledného miesta zaplnila Carniege Hall, ale vďaka svojej rytmike a melodickosti má množstvo fanúšikov po celom svete. Oproti tomu naša ľudová, prípadne staršia populárna hudba má svoj fanklub len u príslušníkov skôr narodených a inak je vnímaná nanajvýš s hlbokou recesiou. Páčilo sa mi aj to , že film nezneužíval prostredie v ktorom sa nakrúcal na kritiku režimu ale naplno sa venoval len hudbe. Občasný pohľad do špinavých ulíc však veľmi dobre vypovedal o skromných nezmenených podmienkach, z ktorých títo bravúrni muzikanti vzišli. (23.11.2008)

Tento dokument sa Vám bude tak páčiť ako veľmi inklinujete k hudbe zoskupenia Buena Vista a vôbec exotickému kubánskemu folklóru. Jednoznažne najzaujímavejšie (pre európana) je pohlaď na komunistickú Kubu cez optiku sociálnej vrstvy, z ktorej vzišla tálo legenda (chvalabohu bez propagandy, je to v prvom rade film o hudbe). A aj keď toto nieje zrovna môj štýl, ku koncu filmu som sa načapal, ako si podvedome vyklepávam do rytmu. Veľmi podmanivo podané. A môj favorit ? Jednodznačne Barbarito. (25.06.2006)

Ještě jsem asi nehodnotil dokument - a nějak ani nevím, jak mám dokumenty hodnotit - jak poznat, kolik si asi zaslouží hvězdiček. Zkusím to nějak, jak to cítím - Buena Vista Social Club si tak zaslouží 4 (možná i více) hvězdiček. S hudbou nemám problém - naopak kvůli takové pohodové kubánské muzice jsem se na to koukal. Příběhy hudebníků, kteří i 10 let nedrželi v ruce hudební nástroje, i když by mohli být legendami, a kteří poté době zažívají koncert ve vyprodané Carnegie Hall, jsou zajímavé. Většina z těchto umělců si žije pohodovým životem, kdy nesmutní po zašlé slávě, ale radují se z toho, že jsou naživu. Z nich by si měly vzít příklad "hvězdy" českého showbyznysu, které když už dlouho nejsou vidět v novinách, tak jsou z toho celí nesví... (02.08.2008)

Americký multiinstrumentalista Ry Cooder vymyslel a zorganizoval projekt, ve kterém znovusestavil legendy kubánské tradiční hudby a Wim Wenders o tomhle projektu týkajícím se geniálního seskupení natočil dokument ... a tak vznikla (alespoň v ranku world music) legenda - Buena Vista Social Club. Je to archetyp, čistá krása a esence hudební i životní vitality, renesance těch nejlepších časů kubánské historie a vlastně ... oslava života! Smrt politice, ať žije hudba! ... Vivat La Cuba!!! Buena Vista Social Club... (05.06.2007)

To je snad nejkrásnější dokument natočený o lidech. Skvělá atmosféra staré Havany i koncertů. Chan chan je jedna z mých nejoblíbenějších skladeb vůbec, slyšela jsem ji už dávno před shlédnutím filmu od někoho jiného v elektroničtější podobě, to byli týpci tak z generace Rolling Stones. Teď mě napadá, že ti už taky pomalu spějí do věku seňorů a seňoras ze BVSC, tak doufám, že o Jaggerovi&spol k osmdesátinám někdo natočí něco tak pěkného a taky doufám, že se toho dožiju. Jinak mi zatrnulo, když byli pánové na výletě v New Yorku, stáli buď na dvojčatech nebo na ně koukali a jeden říkal, tuším pan Ferrer, že to letadlo, co proletělo kolem, vypadalo, jako by do toho mrakodrapu mělo narazit nebo tak nějak, už si to nepamatuji tak přesně. (08.03.2010)