Obsahy(1)
Skupina Coldplay vydává koncertní film s názvem Live 2012. Film režíroval Paul Dugdale, jenž má za sebou práce na koncertních DVD Adele nebo Prodigy. Záznam byl pořízen na vystoupeních v Paříži, Montrealu a Glastunbury 2011. “Chtěli jsme natočit film, který by byl tak intimní, jak to jen výpravná show umožní,“ svěřil se režisér. Základem celého nosiče je záznam nedávné show v pařížském svatostánku Stade de France, kde kapelu sledovalo 75 tisíc lidí. Kapelu na pódiu doprovodila například i zpěvačka Rihanna, která si s kapelou vystřihla jejich společný hit “Princess Of China“ (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Kdo byl, ten ví. Kdo nebyl, měl by alespoň zhlédnout. Coldplay je to nejlepší, co může dnešní pop/rock hudba nabídnout a ještě víc. ()
Famózne spracovanie koncertu... ()
Vím přesně kdy se to stalo, protože to mám docela dobře zdokumentované, jen si nejsem jistý tím jestli šlo přímo o tento živák, na tom ale moc nezáleží, hlavně že se to stalo. Byl první červencový večer, měl jsem dovolenou a z Harrachova jsem se vyškrábal na Voseckou boudu na krkonošském hřebenu, cca 22h, bylo nádherné počasí, úžasná viditelnost do dálky, ale dělala se zima, bouda byla stále otevřená a já se oproti plánu rozhodl zde přenocovat. V restauraci byli asi čtyři lidé, v TV běžel fotbal, utkání MS v Rusku, hrálo Chorvatsko a kopaly se penalty, a barman do repro pouštěl koncert z notebooku, hudba mi byla povědomá ale kapelu jsem podle jména neznal, tehdy jsem byl poměrně hluboko ponořen v Black metalu a dalších extrémních odnožích. Moc rád jsem ale usednul ke stolu, pil pivo, koukal na fotbal a.. poslouchal. Druhý den ráno jsem ve 4h vyrazil na cestu směrem ke Sněžným jámám, bylo asi -5°C a všechno bylo šedivé a pokryté jinovatkou, do toho jasná obloha, východ slunce a úžasná dohlednost. A k tomu mi v hlavě hráli Coldplay. Ta kapela se kterou jsem se večer předtím seznámil. Tak nádherně to všechno do sebe zapadlo a já objevil hudbu která se mi stala vlastní. Od té doby už nic nebylo jako dřív... ()
Hudební dokument zachycující poslední velkolepou koncertní šňůru britské kapely Coldplay...Ano jsem zaujatý. Jedna z nejlepších současných kapel na světě patří mezi mé srdeční záležitosti. Byl jsem svědkem pražského zářijového koncertu a zážitek to byl nepopsatelný. Kdo byl, může potvrdit. Toto DVD sice u nás nevyšlo ani s českými titulky ale to je úplně jedno. Komentáře, které jsou součástí filmu v prostřizích koncertu nejsou nikterak důležité. Hlavní je koncert a ten je úžasný. 100% ()
Nominácia na Best Music Film ocenenia GRAMMYs je jednoznačne zaslúžená. Absolútne skvelý zážitok, zimomriavky po celom tele, no jedným slovom fantázia. Toľko energie a emócií, ktorý tento hudobný dokument zahŕňa som pociťoval len u málo ktorého filmu a popravde si neviem momentálne vybaviť kapelu, ktorá by pre mňa spravila lepšiu šou ako Coldplay. Pre fanúšikov Coldplayu je tento film absolútna povinnosť! Neviem sa dočkať kedy zavítam na ich mega šou osobne. Nemôžem hodnotiť inak ako 5/5. ()
Tohle turné bylo... (domysli si jakékoliv superlativy tě napadnou)... Koncert v Edenu byl jedním z mých nejsilnějších live hudebních zážitků. Už po koncertě jsem říkal, že je to dokonalá ukázka toho, jak balancovat na hraně kýče a nespadnout do něj. Když jsem pak asi po roce šel na tento dokument do kina, jen mě to utvrdilo. A teď, když jsem si koncert s pár prostřihy do zákulisí pustil po několika letech doma, znovu bych se pod to podepsal. Nemluvě o těch emocích, které ve mně film s několikaletým odstupem vyvolal. Pěkně jsem osolil repráky a užil si to opravdu ve velkém. Takže nejen jeden z mých nejsilnějších live hudebních zážitků, ale zároveň i jeden z mých nejsilnějších TV hudebních zážitků. Samozřejmě jedno by nemohlo existovat bez druhého a těžko říct, jak bych tento sestřih hodnotil bez živé zkušenosti. Ale to je teď jedno. Viděl jsem živě, viděl jsem v kině, viděl jsem v TV... a nemůžu hodnotit jinak než za plný počet. ()
Byla jsem na nich v Edenu a potom i v kině na jedinečném promítání a možná právě proto musím hodnotit pěti... Jejich nejnovější deska mi asi nikdy nezalezla pod kůži, ale i teď, po roce a čtvrt, mi leze mráz po zádech, když si vzpomenu, jak ty náramky začaly při prvním songu svítit. ()