Upstream Color

Přiznávám, že jsem se do Upstream Color asi neponořila tak, jak bych měla. Potřebovala bych k tomu návod. Často jsem se ocitala v situacích, kdy jsem nevěděla jako Kris, která právě bije. Do toho prasátka, červíčci a orchideje, které mně asi zaujaly nejvíc, plus poslední záběr, který neměl chybu. Asi to bylo i tím vedrem, ale na druhou stranu mně tam několika způsoby připomněli, že mám v těch dnešních čtyřicítkách dodržovat pitný režim. Viděno v rámci Season Challenge Tour (10.08.2015)

Nádherná vizuálna poézia. Ani po niekoľkých hodinách sa nedokážem zbaviť toho fascinujúceho a rozčarovaného pocitu plného pochmúrnych emócií. Bolo to ako sledovať Jodorowského bez násilia, brutality a enormnej satiry. Bolo to krehké ale zároveň aj chladné... presne ako život samotný. Trocha mi vadil prílišný INDEPENDENT obraz ale obsah mi to všetko vynahradil. Viac skrytejší a lepší cyklus života som za svoj život v kinematografii nevidel ! (19.09.2014)

Unikátní zážitek, který s chutí mění pravidla filmového vyprávění. Po uchvátně zašifrovaném a vizuálně opojném rozjezdu poodkrývajícím roušku podivné nákazy hlavní hrdinky, ovšem následuje snaha zobrazit její začlenění do vyšší organické formy společně s dalšími jedinci a narace se už spíše setrvačně plouží k povrchní ezoterické bajce s vepři. I přes čím dál větší bizarnost, která ve mě přestávala zbuzovat hluboké zaujetí, náleží Upstream Color koruna nejvíce vizionářského díla za rok 2013. Opravdu je ostudné, že k českému divákovi se tato poutavá prapodivnost nedostala žádnými distribučními kanály. (02.01.2014)

Romantický body horror v ktorom mäsožravý parazit nepožiera iba telo, ale i dušu. Nenápadný, malý, pomerne lacný, no nesmierne citlivý a kreatívny filmový trip. S nejasnou, až "novovlnovou", voľnou štruktúrou rozprávania plnou jemnej symboliky, no emočne súdržný, melancholický. Po všetkých smeroch "iné". Carruth je citlivý intoš (a asi trochu i narcis) a ja chcem viac jeho filmov. (20.03.2021)

Není těžké pochopit o čem Carruth ve svých filmech vypráví, jeho útoku na všechny smysly se ale brání už těžko. Tohle je podstatně jiný film než devět starý let Primer, mnohem pocitovější, dynamičtější a střihově epileptičtější. Spojuje je velice kryptický příběh, který prozradí přesně tolik, aby vás zaujal po celou dobu filmu, a neprozradí přesně tolik, aby po zhlédnutí mohla přijít správně vyostřená diskuze. Je to strhující podívaná, náročná na sledování, přesto ale po jejím absolvování budete mít pocit, že to musíte vidět znovu. A to rychle. 90% (Berlinale 2013) (15.02.2013)