Upstream Color

Tentokrát ani šílené schema nepomůže... Populární šifrovačka ze Sundance ale naštěstí způsobuje snové ochrnutí ve kterém detaily ani linearita nejsou zas tak zásadní. Carruth záměrně dezorientuje diváka a ač by bylo vhodné za nekonvenční vyprávění děkovat, jsem vděčná spíš za záchranný vizuál (ač primárně plní tutéž matoucí funkci). Na hodinové debaty a analýzy je to jak dělané. Hardcore art. (25.06.2013)

Ak ste náhodou vo vážnej životnej kríze a už neviete ako von z tejto beznádeje nezostáva vám nič iné len sa postaviť pred zrkadlo a dať si pár po papuli, ak to nepomôže treba zobrať stan, a odísť niekam do Laponska, možno to mal spraviť aj pán režisér, myslím, že pre jeho duševnú rovnováhu by to určite bolo prospešnejšie, ale ak sa raz vydá nech vezme zo sebou aj pána Terrenca Malicka ktorý vyprodukoval dačo podobné ale aspoň vizuálne a hudobne lepšie. POZOR! ak sa predsa len rozhodnete to pozerať dbajte na svoje duševné zdravie .... (29.12.2013)

Jedna kamarátka čo vyštudovala divadelnú vedu, mi raz povedala, že akékoľvek umenie by malo mať kontakt s divákom/čitateľom/... A teda, že umenie, ktoré je bezkontaktné sa stáva skôr zlyhaním autora. A hádajte pri ktorom filme som si na to spomenul! Jedna vec je snažiť sa nasilu nachádzať známky symbolov v každej scéne a skúšať si z toho vyvodiť nejaký zámer, prípadne záver. Ale na druhej strane, povedzme si úprimne, celé to bolo nekoherentné asi ako zlý sen autistického narkomana. Jedine, že by som sa mýlil. A v tom prípade dúfam, že ak v ďalšom živote budem prasaťom, aspoň ma občas nakŕmite. (09.01.2014)

Není těžké pochopit o čem Carruth ve svých filmech vypráví, jeho útoku na všechny smysly se ale brání už těžko. Tohle je podstatně jiný film než devět starý let Primer, mnohem pocitovější, dynamičtější a střihově epileptičtější. Spojuje je velice kryptický příběh, který prozradí přesně tolik, aby vás zaujal po celou dobu filmu, a neprozradí přesně tolik, aby po zhlédnutí mohla přijít správně vyostřená diskuze. Je to strhující podívaná, náročná na sledování, přesto ale po jejím absolvování budete mít pocit, že to musíte vidět znovu. A to rychle. 90% (Berlinale 2013) (15.02.2013)

není to ode mě asi úplně fér, ale nejde to prostě jinak.. když totiž nejsem po 100 minutách sledování něčeho schopen v tom guláši, co z toho mám v hlavě, najít ani jednu jedinou indicii, která by mi napověděla, o čem to sakra vlastně bylo, tak odmítám hrát hru "dám tomu neutrálních 50% a hotovo".. tohle jakýmsi zvláštním způsobem působivé symbolické smysl nedávající nic totiž absolutně postrádá dějovou linku a soustředí se zejména na (na první pohled?) nesouvisející výjevy všemožných šíleností, jako je rozkládající se mrtvé prase a podobně.. naprosto rozumím všem, kterým to sedne, ale já prostě na až takhle moc nestravitelné a neuchopitelné mysteriózní záležitosti asi nejsem (a to mám třeba Lynche hodně rád).. P.S.: hudba je hodně povedená a dodává tomu tu správnou atmosféru, to ale nic nemění na skutečnosti, že to pro mě ve finále bylo spíš utrpení než filmový zážitek.. (07.06.2013)