Mustang

V Mustangu ide všetko proti prúdu životnej prirodzenosti. Neskrotné detstvo nahrádzajú lekcie domácich prác a státia pri sporáku. Rozvíjanie sexuality je brané za hriech a potláčané na bod mrazu. Manželstvo funguje na princípe vydaj sa a následne sa pokús zamilovať. A v tomto svete obrátenom naruby bojuje päť sestier o svoj kúsok šťastia a slobody. *Videné v rámci Lux Film Days. (28.01.2021)

Tento film ma utvrdil v troch presvedčeniach, na ktoré fakt nie som hrdý, upozorňujem vopred. 1) Ženy nevedia (poriadne) točiť (pribehy). Je to už asi moja x-tá skúsenosť a že sú v tomto menej univerzálne ako mužskí tvorcovia je badateľné. Ono mám pocit, že je to vždy nechcene orientované na ženské publikum. Za svetlú výnimku uvediem jeden príklad za všetky: S.Copolla a LOST IN TRANSLATION. Tam bolo sakra vidno ako sa to dá. No fakt v drvivej väčšine romantiky, či drámy z ženských rúk to (ne)funguje. Presne ako tu. 2) Neschopnosť si namontovať statív, či stabilizátor na kameru a vytriasť divákovi hlavu sa stalo tuším umeleckým zámerom. 3) a za toto sa obzvlášť hanbím, ale je to zistenie, že pedobear drieme asi v každom z nás. Teda vo mne minimálne. (22.07.2019)

Ďalší zárez v silnej tureckej artovej vlne. Debutantka Erguven dala dokopy medzinárodný tím a predviedla nám citlivý portrét piatich sestier žijúcich v úplnom zapadákove. Celý koncept toho, že z drobnosti sa celý ich doterajší život rozpadne na fragmenty je tu docielený bez výrazných sklzov do sentimentu. Situácia je nepríjemná, ale nie nervy drásajúca. Náznaky krutosti a ignorácie sú len naznačené a predostrené veľmi decentne. O to viac dokáže vyniknúť sila a prirodzenosť hereckých výkonov. Všetky sú absolútne skvelé. Mustang pôsobí ako výrez z určitej udalosti a je podaní s precíznosťou a dbaním na charaktery. Sledovať zmeny či už kultúrneho alebo vzťahového cez oči najmladšej sestry je skvelý ťah. A Ellisova hudba sa na Turecký vidiek náramne hodí. Nie je to žiadny wow film. Je úplne jednoduchý. Ale o to viac mi lahodil po všetkých stránkach. Filmový skvost. (25.03.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)

Turecké Virgin Suicides jak vyšité, o tom žádná. Nebudu říkat, že tu byla nějaká inspirace či co, je možná že režisérka Coppolino dílo nikdy neviděla, ale rozhodně dosahuje podobných kvalit a podobné síly příběhu. Myslím, že opravdu můžeme být rádi za to, v jaké části světa žijeme my, protože těch pěti děvčat mi bylo vážně neskutečně líto a jsem v celku rád, že to nebylo zakončeno kompletně tragicky. Z letošních zahraničních oscarových nominovaných mám za sebou pouze Theeba a toto, ale nebojím se dát 5 hvězd, protože mě to emocionálně rozsekalo možná ještě víc, než Virgin Suicides. (20.02.2016)