Mrazík

Sovětská pohádka Mrazík z roku 1964 se usídlila na obrazovkách československé televize v období socialismu tak pevně, že byla vysílána každý rok o vánočních svátcích a její sledování se v naší rodině stalo jakýmsi rituálem. Pamatuji si, jak jsem si jako dítě třeba hrál venku (tehdy jsme neznali počítače, mobily ani tablety) a maminka na mne volala z okna pojď už domů, za chvíli začne Mrazík. A já běžel domů, abych se na něj po roce zase mohl podívat a když jsme si někdy okolo roku 1984 koupili barevnou televizi, pohádka natočená převážně v zimě prokoukla ještě více. Tehdy nebyla možnost stáhnout si něco do počítače nebo si film koupit na kazetě, protože videopřehrávače byly moc drahé a tak každoroční vánoční vysílání všech možných pohádek bylo pro nás opravdu vzácné a umocňovalo pocity štěstí o svátcích. A tak to šlo rok za rokem a to včetně období, kdy jsem chodil na střední školu. Teprve po revoluci v roce 1989 najednou měli lidé jiné možnosti a zájmy a když jsme od roku 1993 měli doma videorekordér, najednou jsme si mohli cokoliv nahrát a podívat se na to pak kdykoliv. Každoroční vysílání pohádek a filmů o vánocích tak poprvé ztratilo své kouzlo a úpadek pocitu štěstí nastal s příchodem dalších televizních stanic NOVA, Premiéra a jiných, které nás tak zahltily svými nabídkami, že jsem se na vánoční vysílání už nemusel těšit vůbec. Takového Mrazíka třeba v červenci bylo opravdu divné sledovat, ale pokrok nezastavíš. Pamatuji si, jak jeden rok v devadesátých letech 20. století Mrazík dokonce chyběl v nabídce TV a někteří lidé z toho byli nešťastní a málem došlo na další revoluci. Jak už jsem psal, Mrazíka jsem viděl osobně tolikrát, že to nejde ani spočítat na prstech obou rukou a hlášky z této pohádky se mezi lidmi šířily jako nějaká příjemná nemoc. Zejména z úst baby jagy nadabované vynikajícím Františkem Filipovským jich bylo hned několik - tak třeba si připomeňme její slova Tumáš sáňky jako loďky, krásné sáňky samochodky, samochodky samovodky, samy řídí, samy jedou, za Nástěnkou tě zavedou, nebo Teď poznáš odplatu za tu tvou lopatu! nebo Tu máš, mazánku, sladkou smetánku či legendární přetahování s Ivanem o vchod do chaloupky Baba Jaga: Ej jejejej! Pomoc u mě nehledej, radši rychle utíkej! Tak, chaloupko, otoč se k lesu vchod ať stojí, zadek k Ivanovi! Ivan: K lesu zády, ke mně vchodem! Baba Jaga: K lesu vchod, k Ivanovi zády! a nesmím zapomenout ani na její slova Ty máš svaly, já mám čáry!. Také rozhovor mezi Mrazíkem a Marfušou v lese - Mrazík: Je ti teplo děvče? Marfuša: Zbláznil ses? Ruce i nohy mi mrznou! se definitivně zařadil mezi legendární hlášky. O této ruské pohádce se toho také hodně napsalo v souvislosti s herci, kteří zde ztvárnili postavy Ivana a Nastěnky, ale to bych už nerozebíral a raději se věnoval příběhu krásné ruské pohádky, ve které byla opravdu zima jak na Sibiři. Vše začalo v malebné vesničce, v níž žila v chaloupce mladá dívka Nastěnka (Natalija Sedychová) se svým starým otcem (Pavel Pavlenko), nevlastní matkou (Věra Altajskaja) a nevlastní sestrou Marfušou (Inna Čurikova). Macecha měla ráda jen svou dceru Marfušu a skromnou a půvabnou Nastěnkou opovrhovala. Jednoho rána ji uložila, aby upletla ponožky dříve, než kohout zakokrhá. Nastěnka nakonec úpěnlivě poprosila slunce, aby ještě na chvíli zapadlo a měla tak na pletení více času, takže úkol stihla. Poté jí macecha přikázala nakrmit drůbež, dát napít dobytku, nasekat dříví a poklidit dvůr, takže chudák holka to měla doma opravdu těžké. Pak jsme se přenesli do jiné vesnice v širé Rusi, kde žil namyšlený krasavec Ivan (Eduard Izotov), který se toho dne vydal do lesů hledat nevěstu. Jeho matka mu dávala poslední rady na cestu: aby byl opatrný, aby na ni nezapomněl, aby pomáhal slabším a starším ustupoval, což se také zařadilo mezi legendární hlášky. Mezitím v lese skupina loupežníků se svým šéfem (Anatolij Kubackij) trhala lístky z květiny a přitom stále opakovali: „Loupit, neloupit, sežrat, nesežrat, …“ Pak uslyšeli přicházet Ivana, tak jej přepadli a vyhrkli na něj: „Jsi v pasti! A my tě teď oloupíme!“ Zatímco se loupežníci prali o obsah jeho rance, on se zmocnil jejich kyjů a začal je vyhazovat do vzduchu s tím, že na jejich pád zpět si mají počkat až do zimy. Později potkal Dědečka Hříbečka (Galina Borisova), který ho rozpustilým hlasem vyzval, aby ho chytil; a pokud se mu to podaří, tak že jej odmění. Za použití kouzel, mizení a opětovného zjevování Dědeček Hříbeček vyhrál, ale protože ale Ivan přiznal porážku, dal mu to, co mu slíbil – pevný luk a hbité střely. Když ale Ivan odmítl projevit vděk a reagoval slovy „Nerad se klaním hned, to potom bolí hřbet. Ať se ti medvěd klaní až k zemi,“ tak dědeček Hříbeček dodal, že medvěd se mu skutečně pokloní až k zemi, ale Ivanův hřbet se přitom ohne - další hláška. Později se v lesích Ivan setkal s Nastěnkou, která měla od macechy nakázáno, aby zalévala suchý pařez, dokud na něm nevyrostou květy. Zaujatý její krásou se jí ihned zeptal, zda by si ho nechtěla vzít za muže a přitom se začal vychvalovat. Ona mu odpověděla, že se k sobě nehodí, protože se neumí chvástat. On chtěl svá slova dokázat, a tak se pokusil svým lukem zastřelit medvědici, co měla zrovna medvíďata. Nastěnka mu v tom zabránila nasazením vědra na hlavu a přihlížející Dědeček Hříbeček v ten samý moment proměnil Ivanovu hlavu v medvědí. Zděšený Ivan obvinil Nastěnku z čarodějnictví a utekl pryč. Ona začala ronit slzy na suchý pařez, díky čemuž na něm začali růst bílé květy. Potom Ivan opět potkal Dědečka Hříbečka, který mu vyčetl jeho sebestřednou povahu a že nikdy nic neudělal obětavě pro druhé. Ivan nabyl dojmu, že pro svou záchranu musí udělat dobrý skutek. Začal tedy hned shánět lidi a chtěl se jich zeptat, co pro ně může udělat. Jeho medvědí hlava však všechny jen vystrašila, až konečně potkal starou ženu (Varvara Popova) nesoucí otep dříví. Nabídl se jí, že otep i ji samotnou odnese k ní domů na zádech, ačkoliv to bylo velmi daleko. Když tam dorazili, poděkovala mu a nazvala jej krasavcem. On viděl, že je stále medvěd a myslel si, že si z něj dělá legraci, ale pak se dozvěděl, že je slepá. To byl také důvod, proč před ním nezačala utíkat. Později našel v lesích její hůl a zželelo se staré babky a chtěl jí hůl přinést. Dědeček Hříbeček byl touto jeho nezištnou obětavostí potěšen a navrátil mu lidskou podobu. Mezitím se zlá macecha pokoušela provdat svou vlastní dceru, ale Marfuša pokazila na co sáhla a nápadník (Valentin Brylejev) nakonec řekl: „Nastěnku chci za ženu, he he he …“ Po této hlášce jsme se přenseli v čase, do tuhé zimy. Macecha přikázala manželovi, aby Nastěnku zavezl do lesa a odložil ji tam. Zde se setkala s Mrazíkem (Alexandr Chvylja), který se jí ujal. Když byl Ivan opět člověkem, šel Nastěnku hledat a do cesty se mu připletla baba Jaga (Georgij Milljar). Po přetahovačce „K lesu zády, ke mně vchodem. K lesu vchodem, k Ivanovi zády,“ ji žádal, aby mu pomohla Nastěnku najít. Baba Jaga to rozhodně odmítla a po krátkém boji oživila kouzlem skupinu dřevěných bytostí „dřevěných bohatýrů“, kteří jej měli zabít. Měl být upečen zaživa, ale on babu Jagu napálil, protože nevěděl jak se na lopatě sedí, takže se v peci místo něj ocitla ona. Pustil ji ven pod podmínku, že mu poradí jaj Nastěnku najít. Mrazík ji během té doby vezl na saních do svého obydlí a pak se sám vydal na obchůzku do zasněžené krajiny, přičemž svou berlu Mrazilku si zapomněl doma. Nastěnka se jí nedopatřením dotkla a navždy umrzla. Tak ji nalezl Ivan a omluvil se jí za své chování, čímž ji přivedl zpět k životu. Mrazík jim na jejich svatbu daroval velké věno, se kterým se vrátili do vesnice. Její nenasytná nevlastní sestra Marfuša uviděla jejich bohaté dary a chtěla to samé. Nechala se tedy rovněž odvézt do lesa, ale Mrazík však byl zděšen jejím hulvátským chováním a poslal ji zpět na saních tažených prasaty s truhlou plnou vran, které uletěly, jakmile ji otevřena. Když Ivan s Nastěnkou jeli k němu domů, přepadli je na popud baby Jagy loupežníci, se kterými se již dříve setkal. Ty však nakonec skolily kyje padající z oblohy, které Ivan kdysi vyslal na cestu vzhůru. Babě nasadil na hlavu její velký moždíř, ve kterém přiletěla, a ta takto utekla pryč. Nakonec měli Ivan a Nastěnka velkou bohatou svatbu a pohádky byl konec. Musím sem napsat, že žádný jiný ruský film jsem dosud neviděl tolikrát jako Mrazíka a pochybuji, že by přišel nějaký jiný, který by ho předčil. Ale nikdy neříkejme nikdy. Suma sumárum, krásná ruská pohádka Mrazík ode mne po zásluze dostala pět zmražených hvězd *****. (31.12.2019) (méně) (více)