Osm smrtelných ran

Byl jsem připraven na dlouhý ponurý a depresivní zážitek plný psychologického náhledu do života notorického alkoholika a masového vraha policistů... psychologické a místy i depresivní na hraně smutně zdrcujícího prožitku to bylo dost, ale jaké překvapení mě zároveň čekalo, když jsem např. první hodinu sledoval až příjemně poetický a lidský příběh dvou přátel sousedů, kteří těžce fyzicky pracují na horách se dřívím a ve volném času si užívají v přírodě či pálí lihovinu s vidinou kšeftů mezi známými... po hodině se začíná ukazovat Pasiho obliba alkoholu, která rozhodně nespočívá jen v jeho výrobě. Velký prostor Mikko Niskansem ale věnuje autenticky zachyceným scénám kolem manuálních prací drvoštěpa a jeho kolegy traktoristy v lese, u vody, s koňskými záprahy a dalšími nástroji – fascinovalo mě sledovat pohltivé nasnímání pracovních činností, z nichž jsou mnohé prolnuté napětím (např. překážový průchod s koněm a plným záprahem v těžkém sněhu přes úzké stromy)... také nám film pak představuje Pasiho rodinu se ženou a několika dětmi, na něž si stále i přes zapálené pracovní nasazení a častá přátelská sezení najde čas. Tedy hlavně do chvil, dokud nezačne alkoholismus nabourávat rodinný klid. Co do prostoru dlouhodobě zůstává závislost na alkoholu, k němuž se Pasi dostává přes jeho výrobu a také zábavu, jakoby pouhé jedno z témat v životě Pasiho. Vzbudí konflikt, větší či menší, ten je záhy na čas utišen, vracíme se do normálu a mysl očisťující práce, ale ten vliv na nitro a proměnu směřující postupně až k rozkladu vrcholícího sebevražednou bolestí a náhlým obratem k útoku zanechává silný. Hodně se mi tedy líbilo zpracování, které dokáže skloubit jistý naturalismus s nebývalou poetičností, ba vyprávět takto pohnutý děj na způsob prakticky obyčejného příběhu jednoho obyčejného člověka. Mikko Niskanen, který se tu podílel jako režisér, scenárista a současně herec, má můj obdiv i za ztvárnění hlavní postavy, jednou v zářivě charismatickém světle, jindy posléze se uvnitř lomící a (s každým dalším zlomem stále více) nechutně se měnící v zuřící i zoufalou trosku. [85%] (14.01.2024)

Mikko Niskanen si zašel do vězení vyzpovídat hlavního hrdinu, napsal scénář, chopil se režie a ještě onoho hrdinu sám ztvárnil. Všechna čest. Pomocí pálenky na dno, zpátky ani krok. Moc mě tady bavilo zachycení pracovních činností – tahání stromů z lesa, opracovávání dřeva, odpalování zeminy, výroba pálenky... Celkově hodně silná minisérie. (18.03.2020)