Ten chlap je magor!

Takový chodecký film. Skutečně mě časem spíše zajímalo, kam si zase pěšky ten polda ve městě zajde, než děj, který je takový tarantinovský, ale bez dialogů, s podivným střihem a s depresivním závěrem ve stylu "po mně přijde lepší, ten se nezakecá". Trochu jsem doufal, že to pojede spíše v linii bronsonovských Přání smrti, nebo aspoň Francouzské spojky, ale ono je tady podobných evropských a amerických krimi a thrillerů spojeno dohromady povícero (včetně Manna), takže jsem v každém záběru jeden z těch filmů viděl, a ne že by mi to přišlo povedené. Popravdě, jestli tohle vzniklo v roce 1989, tak to nemohlo zaujmout ani brutalitou. Btw, přišlo mi nelogické, že knírače nestřelil taky. (05.05.2023)

Drsná škola podľa Takeshi Kitana. Všestranný tvorca vo svojej prvotine z nezvyčajnou ľahkosťou( hlavne preto, lebo sa jedná o pekne temnú krimi) miesi humor z brutalitou. Sám stvárnil hlavnú postavu - detektíva Azumiho. Tento málovravný, brutálny policajt, dokáže poriadne zavariť nie len malým zlodejíčkom ale aj väčším rybám - ktoré majú podobu pašerákov drog. Dve dejové línie - Azumiho ako policajta snažiaceho vyšetriť vraždu svojho priateľa, ktorá sa javí ako samovražda, a druhá línia - Azumiho vzťah k jeho sestre sú krásne prepletené aby sa mohli vo finále spojiť a vytvoriť tak poriadne krvavý masaker za ktorý by sa nemusel hanbiť ani John Woo. Film, ktorý rozhodne nesklame fanúšikov drsnej ázijskej školy a už vôbec nie tých čo zbožňujú tvorbu Takeshi Kitana. Nejedná sa síce o jeho autorský film, ale je ho cítiť z každej jednej minúty filmu. A rozhodne nesklame. Niektoré scény ako naháňačka mestom, finále alebo prepadnutie pred kinom sú pamätné. (27.02.2011)

Ve svém režisérském debutu nám T. Kitano bez jakýchkoliv servítek představil nezapomenutelný rukopis, díky němuž spolehlivě charakterizujem i jeho pozdější filmy. Violent Cop je příběhem mlčenlivě samotářského policisty, který leckdy brutálními postupy bojuje proti zločinnosti. Zdánlivá fádnost děje je tu však umocněna právě režisérovým přístupem. Tam, kde by americká produkce nasekala bezpočet výbuchů a jiných triků, Kitano nechává promlouvat hlavně postavy, dává veliký prostor jejich utváření, vede jejich chování do nejzazších mezí. Nevypomáhává si bezúčelnými akčně zvratovými scénami, ale naopak ději nechává volně plynoucí tempo, v němž násilí dostane ty nejjasnější kontury. Násilí se prakticky prolíná celým obsahem filmu. S ním si režisér opravdu dokázal vyhrát. Na jedné straně staví poeticky bojové souboje s jemnou hudbou (bez předimenzovaných kung-fu tanců), aby v dalších scénách ukázal až přílišnou syrovou brutálnost, často hnanou do absurdnosti (což se nejvíce projeví v závěru). Morbidně krásné, zvrhle poetické. (01.02.2004)

Takeši Kitano ve své první režii představuje špatného poldu jménem Azuma, který běžně kašle na svoje povinnosti, pujčuje si od ostatních peníze a nevrací je, hraje hazardní hry a neposlouchá rozkazy. Když ale dojde na chytání zločinců, tak se nebojí podezřelé zmlátit tak, aby se sami šli přiznat nebo zločince rovnou přejet při jeho zatýkání. Násilná povaha Azumy se projevuje prakticky ve všech činnostech, které provádí, což z první poloviny filmu dělá docela komickou parodii na dirty harryovské poldy, protože Azuma se slušně chová jen ke své sestře a k lidem od kterých chce peníze. Od začátku vyšetřování nového případu spojení drog a vražd se ale příběh pohybuje spirálou stupňujícího se násilí až k velmi brutální variaci na příběhy o pomstě a druhá polovina filmu už neobsahuje prakticky žádný humor. První kitanův film se nezaobírá zrovna nějakou velkou životní pravdou krom té, že dva se perou se stupňující se intenzitou zatímco třetí se na konci dost cynicky zasměje, ale i přes očividné začátečnictví v režírování filmu je to dost zdařilý a zábavný snímek, který navíc dokáže překvapit jak hlavní postavou tak samotným vývojem příběhu. Už v prvním filmu ale člověk může vidět ty klasicky kitanovské absurdní vtípky a s příběhem nesouvisející komické záběry a scénky jako v tomto filmu třeba prvňáci házející plechovky z mostu na loď a nebo Azumovo setkání prakticky s jakoukoli vedlejší postavou. Takže určitě za to violent cop stojí. (04.12.2010)

Výskyt chlpatého mikrofónu v obraze či jeden desne neprofesionálny strih (pohovor u šéfa) sa dá ospustiť, Kitano sa tu učil režírovať :-) Pohodové tempo fimu, ktoré hlavná postava symbolizuje chodením po meste, je adekvátne k prehladnosti zápletky a orientácii medzi postavami. Violent Cop je jednoduchá krimi s tradičnou žánrovou story, ale netradičnou hlavnou postavou. Tá je jej alfou a omegou, vytvára 80% divákovho pôžitku z filmu, robí ho osobitým. Kitano vytvára postavu, ktorá v tvári neprejavuje žiadne emócie a jej reakciou na okolie je buď ignorácia, alebo útok. Postavu, ktorá úspešne uživí tucet ďalších filmov s ním a zadefinuje nový kult osobnosti. Ak vám tento kult nič nehovorí, na štyri hviezdy tu zabudnite. (22.01.2012)