Stockholm
Kamera:
Alejandro de PabloVOD (1)
Obsahy(1)
Na počátku celého projektu stála myšlenka natočit příběh o únosu, do něhož by bylo včleněné téma Stockholmského syndromu. Nakonec se tvůrci rozhodli vybrat si méně přímočarou cestu a natočit příběh ze zdánlivě každodenního života. Sledujeme především čistě psychologický film, který je postavený na principu, kdy divák je nucen přemýšlet spolu s postavami o nich, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech. (La Película)
(více)Videa (1)
Recenze (34)
Konverzační dramata jsou dle mého vrcholem filmařiny. V žádném jiném žánru tolik nezaleží na dobře napsanych dialozích, kvalitních hercích a režisérském citu. Navic koukat na statický záběr konverzace dvou lidí třeba nekolik desítek minut a neusnout u toho je vážně úspěch. Ne pro diváka, ale pro tvůrce. Stockholm je to nejlepší z žánru co jsem zatím měl tu čest vidět. Zprvu klidné romantické drama o svádění přechází nenásilně do závažného problému, který asi každy čeká dle názvu, ale film samotný do toho jde nenápadným způsobem. Speciální plus za soundtrack. ()
Jako kdyby mně bylo osmnáct, plus mínus, tak jsem to cítila a v myšlenkách se tam párkrát ocitla, když jsem tu dvojku poslouchala. Některé situace byly jak přes kopírák, to postupné oťukávání, nedůvěra, zvědavost.........až, ano až tam. Jen jsem byla trochu zmatená tou poslední čtvrtinou příběhu, kdy jsem měla pocit, že se Rodrigo s Isabel opravdu nemohou dohodnout jak dál a tudíž se to odrazilo i na té dvojici, která začala jednat tak trochu iracionálně a ani prášky mi tentokrát nestačily zcela pochopit následné jednání. Škoda, jinak bych dala jasnou pětku, ještě o tom popřemýšlím....... ()
Dost zvláštní film, jenž mě zmátl už samotným názvem. Říkal jsem si pořád, kdy už ji teda sakra unese. Vždyť za ní pořád jen běhá, žvaní, dělá kraviny a balí ji všemi normálními i trapnými způsoby. Až mi došlo, že šlo o účel a netradiční pojetí Stockholmského syndromu, které mě ale úplně nechytilo za srdce. ()
Na začátku, typická hra na kočku a na myš, na konci docela haluz. Ještě, že jsem si nepřečetl obsah, o to bylo moje překvapení, ve druhé půlce příjemnější, mrazivější a ke konci překvapivější. Jsem moc rád, že tyhlety věci mám už dávno za sebou a můžu je v poklidu sledovat v televizi a kochat se, jak se postupně rodící vztah mění v drama se vším všudy. Tak a teď raději nějakou komedii a bez terasy, prosím. ()
Tak tento film sa nádherne pohral s mojimi pocitmi. V prvej polovici to boli dvaja ľudia, ktorí mi boli nesmierne sympatickí a bavili ma. V druhej polovici nebolo väčšej podivínky a väčšieho chrapúňa. Ani sama neviem, kto mi za svetla viac liezol na nervy ... ona či on ... a komu mám vlastne veriť. Nádherný vizuál, dobrí herci, výborné dialógy a zaujímavý príbeh, ktorý pokračuje vo vašej hlave. ()
Reklama