Minulost

Drama, co roste a kolísá s každou další minutou. Zároveň moje první setkání s íránským režisérem Asgharem Farhadim. No a musím říct, že s těmi postavami to nebylo vůbec jednoduché. Stejně tak, jako se samotnou délkou. Když se ale oko kamery zaměřilo na poslední moment tohoto filmu, ukápla mi slza, což jsem vůbec nečekal. (12.02.2015)

Tak toto mi moc nesadlo. Solídny námet totálne utopený v banálnych dialógoch, banálnych situáciách, čudnom jednaní postáv a úmornom naťahovaní deja. Chcelo by to riadne prekopať scenár, ale od základu, aby z toho pôvodného nezostal ani kameň na kameni. A to radšej nehovorím o tom, že mi postavy, až na Ahmada, boli totálne nesympatické, takže o vytváraní si nejakého vzťahu k nim a spoločnom prežívaní nemohlo byť ani reči. Proste Mária bola nevycválaná kravka, to je celé. 40/100 (01.12.2016)

Rozťahaná rozvodovka s pár silnými momentami. Užívateľ David´82 vo svojom komentári píše: "Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi.". Niektoré rozvodové diely Súdnej siene z produkcie televízie JOJ s amatérskymi hercami znesú, čo sa týka civilného poňatia porovnanie s Minulosťou. Dejovo sú ešte výživnejšie a zamotanejšie než Minulosť. Sú to také skomprimované príbehy nejednoznačnosti medziľudských vzťahov, filmovo síce nestojace príliš za veľa (limitácia priestorom súdnej sine a jej bezprostredného okolia príliš obmedzuje možnú variabilitu spracovania), príbehovo však občas ponúkajúce veľmi poučné príbehy z nekonečnej knihy Tisíca a jedného rozvodov tých, čo si pôvodne sľúbili nekonečnú lásku až po hrob toho druhého. (13.11.2013)

Kriste. Stará kurva čo to ťahá a jebe s každým, čo je aspoň trochu divný a potom sa čuduje, aky dojebatý ma život, deti a všetko okolo toho. Ne. Nebudem sa viac k tomu vyjadrovať, lebo toľko nadávok snaď ani nepoznám. Dajte mi späť niekto tie hodiny života, čo som pri tomto ohavnom dríste strávil. ODPAD!!! (25.08.2018)

Málokdo (pokud vůbec kdo) umí v současné kinematografii civilně zachytit spletitost, složitost a s tím spojenou nejednoznačnost mezilidských vztahů tak jako právě Farhadi. Svým postavám vstupuje "dokumentárně" do života jen na určité období, aniž by vysvětloval co bylo a co bude. Zarytě se vyhýbá vyřčení nevyřčeného či nabídnutí (roz)řešení. I přesto (či právě proto) se umí dostat postavám pod kůži způsobem nevídaným. Přijde, zachytí, zdrtí a zase odejde. Největší (a ostatně i jediné) zklamání je, že se Farhadi snaží, ať již cíleně či mimoděk, o takové intimnější navázání na Rozchod Nadera a Simin. Ostatně tohle by klidně z fleku mohlo být volné pokračování "po letech". Stačilo by vyjít ze situace, že Simin s dcerou na západ odešly... (19.10.2013)