Režie:
Ji-yeong JeongScénář:
Ji-yeong JeongHrají:
Won-sang Park, Kyeong-yeong Lee, Cheon-hee Lee, Bang-woo Dong, Byeong-gil Kwon, Dong-soo Seo, Seong-geun Moon, Ee-seong Kim, Seong-geun Park, In-hyeong Kang (více)Obsahy(1)
Aktivista Kim Geun-tae byl v roce 1985 před očima své rodiny unesen a dvaadvacet dní mučen. Neblahá kapitola korejské historie se v tomto tísnivém a sugestivně zahraném filmu před očima odvíjí ve vší bolestnosti a vedle otevřeného odhalování brutálních policejních praktik vyzdvihuje též sílu vůle. (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (13)
Tohle hodnocení je problém. Na jednu stranu se jedná o závažné téma a vynucená přiznání k nespáchaným politickým zločinům prostřednictvím mučení by měla být veřejnosti připomínána pravidelně, aby se zvedl dostatek iniciativy k jejich vymýcení a důsledné likvidace, kdekoliv na světě se dějí. Dále je tu psychologická rovina, která předvádí předělání vzpurného člověka, chovajícího víru v zákony a lidská práva, na zdeptanou trosku, která ve finále podepíše vše, co se jí předloží - i to je určitým způsobem působivé. Sice odstrašující, ale působivé. Ale pak je tu ta příšerná repetitivní nuda, která se objevuje právě ve chvílích, kdy by měl snímek vyeskalovat a rozdrásat divákovy nervy - během mučení samotného. Film selhává v jakémkoliv pokusu vtáhnout diváka do děje a od začátku do konce nedává naprosto žádnou motivaci, proč by mu mělo na Kimovi záležet, kromě toho, že mu ubližuje banda blbečků. Proto je hodnocení problém. Chtěl jsem dát 3, kvůli zvolenému tématu a kvůli démonizaci Oh my darling Clementine, která byla výborná, ale nakonec dvě. Co se imerze týče, byl by to odpad. ()
Nejvíc mě vyděsilo, že tohle, co u nás dělali komunisti v padesátých letech, se v Jižní Korei odehrávalo v roce 1985 a jen o tři roky později tam proběhly 24. Letní olympijské hry. Ať mi nikdo neříká, že vedení tehdejší junty nebylo nijak spjato s následující vládou a nebylo napojeno na už tehdy velké firmy jako například SAMSUNG. Myslím si dokonce, že bývalí diktátoři nebo jejich spolupracovníci či rodinní příslušníck jsou dodnes ve vedení těchto firem. Jenže geopolitická mapa světa říká, že Jižní Korea je strategické místo, navíc na severu velký Kim, takže USA nad lecčíms zamhouřily oči. ()
Postavy v tomto politickém filmu o mučení působí bohužel dosti karikaturním dojmem - buď jde o jasné klaďasy (hlavní hrdina), jasné zloduchy (Funebrák a další šéfové) nebo o komické postavičky (stále usínající strážce tlusťoch, jiný strážce, co má permanentní potíže s holkou atd.). S absencí hlubší psychologie postav tak bohužel bere věrohodnost děje za své. To vše prolnuto s kýčovitými snovými výjevy z hrdinovy idylické minulosti a neustálou slzopudnou hudbou, která podkresluje i scény fyzického násilí, dává v kontrastu vzpomenout na zdařilejší filmy s obdobným tématem - včetně Costa-Gavrasova Doznání. ()
Ta magická slova "založeno na skutečných událostech" jsou zde naprosto nezbytná a chtě nechtě posouvají film z plytké, téměř dvouhodinové grotesky o všelijakých možných způsobech mučení k těžké, náročné a autentické podívané. Absence příběhu mi zde nechyběla. Nicméně zaujala mě charakteristika dozorců - zvláštních postav, kteří balancují mezi parodickým dojmem a až šokujícím znázorněním té specifické skupiny lidí, která "drží hubu a krok". Těžko říct, jestli i tyto postavy jsou skutečné nebo fikce. Národní bezpečnost je film, po kterém je člověku těžko, ovšem filmy, připomínající podobné události jsou důležité. ()
V podstatě se můžu podepsat pod to co napsal Vilg. Problémem tohoto filmy je jeho ubíjející monotematičnost a kdyby tvůrci zkrátili mučení na polovinu a více se soustředili na minulost hlavní postavy, rodinu, případně pozadí popisované vojenské diktatury jistě by se to pozitivně podepsalo na zábavnosti filmu. ()
Reklama