Svět na houpačce

Veľmi zľahka poňatá dráma o otcovi, manželovi, ktorý bojuje s bipolárnou poruchou. Maya Forbes sa sústredí skôr na tie humorné momenty a aj keď to vytvára veľmi príjemnú atmosféru, tentokrát je to práve to, čo by som filmu vytkla. Samozrejme, sú tu aj scény zamerané na Cameronovu chorobu - a predsa sú akési urýchlené a riešené s veľkým nadhľadom. Na jednej strane oceňujem, že režisérka neskĺzla k citovému vydieraniu, na tej druhej sa tu jednoducho žiada viac vážnosti. A tak mi zostáva len sklamaný úsmev, pretože si viem brilantného Marka v tých vyhrotených situáciach živo predstaviť. (28.12.2017)

Mark Ruffalo je prostě borec. Představuje složitý lidský příběh s takovou lehkostí, že se s ním musím smát, ale zároveň s ním musím klesat na samotné dno deprese. Ono to s člověkem, co má maniodepresivní psychózu vlastně ani jinak nejde. Jenže to, jak sympatický on je, Vám tak vleze pod kůži, že to z ní nesundáte ani po týdnu, natož pak po zbytek života. (07.03.2017)

Klasická arto-drámo-komediálna ruffalovina. Dobre zahraná, i keď na prvý pohľad obyčajná, ale to boli aj takmer oscarové DECKÁ SÚ V POHODE i takmer romantický LOVE SONG. Výborné sú rozhovory mániodepresívneho otca s nadmieru inteligentnými deťmi, v čom film pripomenie AS COOL AS I AM, ale tu je práve Ruffalo tou pridanou hodnotou, vďaka čomu na tento nenápadný filmík tak rýchlo nezabudnete... (29.03.2017)

Mark zase raz výborný a veľmi presvedčivý. Citlivý film o jednom sakra dobrom otcovi. V maniodepresívných poruchách správania nie som vôbec doma, ale myslím si, že to tu bolo zabalené do takého pekného obalu, na ktorý sa v pohode dalo pozerať, no v živote sa to ale určite ťažko žije. Atmosféra a muzika veľmi podmanivá. (25.01.2016)

Vypukne při dlouhodobém extrémním stresu, projevuje se nečekanými změnami nálad (Proč nepřivedete kamarády k nám?), výbušností, zrychlenými pochody (Vezmi to po Wilbur Cross Parkway! Stromy jsou tam dvakrát zelenější.), sníženou potřebou spánku (ideální pro šití sukně pro malou tanečnici flamenca soutěže talentů), nebo tím, že nemocný důležité informace oznamuje jen tak mimochodem (Holky, na pár hodin si odskočím ven. Dobře se prospěte. x Co se stalo s Valiantem? - Já ti to neříkal? Shořel.). Dle mého nedoceněný Mark Ruffalo má maniodepresivní psychózu (jeho, zatím, nominace na Zlatý glóbus je na místě – jen letos má sakra konkurenci: DiCaprio, Redmayne). Velmi rád schraňuje staré věci, má milující manželku a dvě dospívající dcery. A právě prodělal docela těžký záchvat. Návrat do rodinné pohody bude obtížný, urychlí ho ovšem manželčina touha po lepším vzdělání, tudíž se hlavnímu hrdinovi naskytne zajímavá příležitost být s dcerkami sám. Nejde tady ani tak o příběh, který si to příliš nekomplikuje, ale o humorné/dramatické situace, které tvůrci předkládají. Ve výsledku tu tak máme takový ten feel-good kousek, kterému se dá vytknout jen máloco. (10.01.2016)