Wolfskinder
Wolf Children
Režie:
Rick OstermannScénář:
Rick OstermannKamera:
Leah StrikerHrají:
Levin Liam, Til-Niklas Theinert, Helena Phil, Vivien Ciskowski, Patrick Lorenczat, Jördis Triebel, Jürgen VogelObsahy(1)
Dobové drama Wolf Children je inspirováno skutečným příběhem tlupy osiřelých německých dětí, které se mezi lety 1946 a 1947 toulaly po sověty okupované oblasti bývalého východního Pruska a snažily se dostat ke spřáteleným rodinám do Litvy. Dobové drama Wolf Children se odehrává v roce 1946 a sleduje skupinu válečných sirotků, kteří bojují o přežití v rozvalinách poválečné Evropy. Děj se soustřeďuje na čtrnáctiletého Hanse, který se po smrti matky rozhodne vydat se svým mladším bratrem Karlem do Litvy. Oba bratři jsou však na cestě nuceni prchat před sovětskými vojáky a neplánovaně se rozdělí. Hans, poháněný zdánlivě beznadějnou touhou svého bratra najít, se připojí ke skupině sirotků přezdívaných vlčí děti, jež na území cizí země svádějí nerovný boj s hladem, počasím i nemocemi. (Cinemax)
(více)Recenze (10)
Mám rád tieto malé - velké filmy. Netreba velký rozpočet, stačí nazrieť do vojnovej či povojnovej histórie a príbehov a námetov na film nájdete toľko, že nebudete vedieť kde skôr začať. Detskí herci zahrali na výbornú, depresiu, smútok a beznádej cítiť z každého políčka a hlavne pre ženské publikum to nebude ľahké sledovanie. Bohužiaľ aj taká bola história a určite písala i tragickejšie príbehy. Škoda, že v úvode nie je celkom jasné na akom území sa nachádzame presnejšie kadiaľ sa deti túlali, prípadne ako sa tam dostala nemecká matka s deťmi...Detailami sa film veľmi nezaoberal, čo je trochu škoda, pretože ma film i postavy zaulali a rád by som sa dozvedel podrobnosti. V skratke je to "len" túlavá road movie z povojnového obdobia. 80%. ()
Velmi silný film. Tak nějak to skutečně bylo. Válka sice dávno skončila, přesto se dál umíralo a zabíjelo obzvláště na územích ovládaných Rusy. Evropou táhly tisíce sirotků a lidí, kteří ztratili vše. Byly li děti Němci, měli to o to horší. Každý si hlídal tu svoji kůrku a nikoho nezajímalo, že za plotem zahrady vykukují zpoza špinavých obličejů hladové dětské oči. Naopak. Byly odháněny jako škodná a bohužel se tak často díky hladu i chovaly... Příběh Klause a jeho bratra je dojemný, je to jen kapka v moři milionů vyhaslých životů za války, kterou jak správně podotkl ve svém komentáři přítel Volodimir2 rozpoutalo Německo. A to už po druhé. Ale podobně jako v japonském Hrobu světlušek (1988) za válku a zvěrstva páchána během ní děti mohly nejméně. Často však nejvíce nesly na svých bedrech tíži činů svých krajanů či dokonce rodičů a příbuzných. Je to náročný film obzvláště pro každého kdo je rodičem. Pro každého z těch, kdo ty své miláčky vychovává, hraje si s nimi, večer je něžně uspává a v noci přikrývá v jejich postýlkách a někdy se jde na ně podívat jen tak, aby viděl jak klidně spí v bezpečí domova... To vše mne napadalo, když jsem viděl ta písklata čelit nástrahám na cestě odnikud nikam i absolutní otupění nepřipouštějící výčitky když bylo nutno něco nebo někoho zabít, nebo když někdo ze skupinky zkrátka odpadl... Ačkoliv Němci mají občas tendence (naštěstí ne tak brutálně jako Japonci) ve filmech zlehka otupovat ostré hrany historie, myslím si, že vznik takovéhoto filmu je velmi chvályhodný. Je to další kamének do mozaiky prvních měsíců a let poválečné Evropy a ukázka toho jak se Rusové chovali po válce. Škoda toho otevřeného konce... Dávám za 4 uvařené brambory. * * * * ()
Vo filme ide o jednu oblasť histórie vojny, ktorú skôr tušíme, ale vôbec nepoznáme. Dej je realizovaný na základe historických udalosti aj keď na fiktívnom príbehu..Vlčie deti je nádherne citlivý a zároveň aj znepokojujúco brutálny príbeh o živote a smrti o moci a beznádeji o vine a nenávisti, deti ktoré sa zúfalo snažili prežiť v povojnovej anarchii a spoločne hľadali útočisko v začarovaných lesoch Litvy. Východné Prusko (dnešná Kaliningradská oblasť) pripadla na základe Postupimskej dohody Sovietskemu zväzu a práve tu Červená armáda sa chovala mimoriadne agresívne voči domácim nemeckým obyvateľom ale aj nemeckým sirotám. Ale záverom si musíme ujasniť podstatnú vec, že Nemci neboli obeťami 2. svetovej vojny, tak ako by sa dalo vyčítať z tohto filmu, ale boli jej pôvodcami.Deti ale nemôžu za činy svojich rodičov a zvlášť nie tak malé deti. ()
Co k tomuto filmu říct? Krutý příběh útěku opuštěných dětí před hladem, nemocemi, vojáky a smrtí. Je možné, že se ruští vojáci na osvobozeném (rozuměj okupovaném) území chovali tak jako ve filmu. Určitě se takové případy staly. Němci byli národem, který rozpoutal dvě ohromné světové války, ve kterých umírali hlavně Rusové. A byli napadeni. Nicméně válka se vždy nejvíc podepíše na bezbranných. Tak jako v tomto filmu, na ženách a dětech. ()
Nenápaditý režisér a stejný kameraman vyprávějí nudný příběh. 1) Vysoce zajímavé téma doplácí na nedostatek invence tvůrců. Výsledkem je setrvalá větší či menší nuda. 2) Nelze říci, že by se ve filmu nic nedělo. Ale z mně nejasných důvodů nejvíce času divák sleduje krajinu a pohybující se či odpočívající děti. Když dojde k akci, vypadá to, že to režisér chce mít co nejrychleji za sebou, aby se mohl znovu věnovat tomu, jak děti pomalu jdou nebo odpočívají. ()
Podle mě je to takové nemastné neslané a jednoznačně si mi nelíbí názor, jaký to celé propaguje, Němci prostě chtěli vytvořit svůj idealistický film, který by jim nějak odlehčil od nátlaku, který na ně svět klade po druhé světové válce, ale tady to nefunguje ani po filmařské stránce, hlavně režijně. - 3/10 - ()
Minimalistický snímek vypráví o (z našeho pohledu) méně známé poválečné historii německých "vlčích dětí", které přišly o rodiče nebo se jen ztratily a toulaly se v malých tlupách po celém území středo-východní Evropy „osvobozené“ Rudou armádou. Téma je pro Němce důležité i dnes a vracejí se k němu i ve filmech nejen díky vzpomínkám pamětníků. Jistě, scéna, kdy umírající matka apeluje na své syny, aby nezapomněly, kým jsou a jak se jmenují (Hans a Fritz), v nás může evokovat něco nepříjemně ideologického – ale i tohle k té složité době patřilo a kdyby před tím měl Ostermann zavírat oči, nemohl by podat tak syrové a problematizující sdělení, jaké jeho film přináší. Děti nemohou za hříchy svých rodičů, rozhodně ne takhle malé děti, které nesly na svých bedrech výhradně svou existenci a německý patriotismus byl zcela mimo jejich dětský obzor. Film naplněný tichem a zdánlivě útěšnými obrazy letní krajiny vytvářejícími pozadí pro kulisy poválečného chaosu, v němž sovětští vojáci nahánějí po lesích vyplašené malé děti, které mluvily "špatnou" řečí a jen se snažily přežít... ()
Zajímavý příběh,ovšem ne se zcela podařeným ztvárněním.Výsledkem je místy nudný a roztrhaný děj,který filmu brání se plně rozvinout . ()
Silný příběh postavený na skvělém výkonu dětských herců.Precizní kamera při zobrazení téměř neznámé historie západních částí poválečného Sovětského svazu. Tuto historii člověk spíš tuší, ale vůbec nezná. Nicméně, přátelé, jasně si řekněme jedno : Němci NEBYLI obětí 2.sv.války. Byli jejími původci a maximálně doplatili na vlastní hloupost ! Doplatili na to, že se nechali obelhat jedním čalouníkem ! Kde a jak zemřeli otcové dětských postav filmu, to už scénář jaksi pomíjí... Proto jedna hvězda dolů za jinak skvělou, opravdu skvělou filmařinu. ()
Smutný film, s velmi realistickými rysy děti na útěku. Samotný námět je skvělý, atmosféra taky a herecké výkony taky. Jen mi přijde, jako by tomu film chyběl jakýsi přesah. Něco navíc. Moc se mi líbí hlavní mladí představitelé, kteří v tomhle věku stále ctí hodnoty rodiny, bratrství a toho, že já jsem já. Nebo ne? Je skvělé vidět jak je mladá duše neotesaná a udělá vše jen proto, aby přežila. ()