Režie:
David HindsRecenze (16)
Film, na který jsem původně v plánu neměl nikdy kouknout a k jeho profilu jsem se dostal jen náhodou a jen náhodou jsem se dostal k němu na diskusi a tím k jedné zajímavé debatě o tom, jak by film neměl být nikde sdílen a to z xy důvodů... Někdo naštěstí (?) nesouhlasil a nahrál film na jedno místo, odkud se dostal i do mých ploutví. Ač chápu, že se sháněním takového filmu muselo být dosti práce, jsem rád, že se někdo uvolil a poskytl film i nám, tupým masám, které ho nedokáží ocenit (pche!). O filmu samotném: Půlku filmu jsem se bavil nad zajímavými záběry, půlku jsem se zas docela nudil, bohužel hlasový doprovod je velmi špatný jak zvoleným hlasem, který na mě působí dojmem mnohokrát slyšeného, tak i kvalitou, kde jsem se při vší snaze nedozvěděl, o čem že to vlastně hovoří. Jinak je ovšem hudba a všechny porůzné pazvuky věcí, která dokáže výsledek ozvláštnit. Bohužel opravdu zajímavých scén je tam pro mě málo, tvrdím, že když už psycho, nebo surrealismus, chcete-li (rozhodně nechci tvrdit, že bych ho někdy byl pochopil), tak totální a v podobě nekončícího náhulu, ne takhle. Navíc je ta "tajemnost" dost přeceňovaná a osobně bych viděl datum vzniku max. 30 let zpátky a klidně i z před pár let. ()
Memory Hole mínus ha-ha. A to jsem k setupu přistoupila maximálně zodpovědně: nezjišťování detailů, noc, tma, sluchátka. Byla jsem pokakaná ještě před zapnutím. Což vyprchalo během (doslova) pár minut. A nic nepomohli ani ochotní sousedi seshora se svým laskavým občasným dupnutím, které (ta)jemně rezonovalo ve sluchátkách. Z nelásky k bizarDnostem mě nikdo obvinit nemůže, no akosi. Nudný studentský pseudoexperiment (jsem ne/ráda, že po pročtení faktů můj dojem sedí). -30 min = 3*. ()
Je to bizarné a hrôzostrašné... avšak ani nie obsahom, ktorý je samozrejme tiež desivý, ale zvukom a spracovaním. Práca s kakofonicky znejúcim hlukom do ktorého nie práve najkvalitnejšou technikou rozprávač hovorí príbeh. (nie je mu dobre rozumieť čo je možno dobré) ma hneď uvedomila že pôjde o film s iného sveta. Hrôzostrašné okamihy sa v tomto diele naskytujú keď je hovorcov hlas pustený rýchlo a zároveň pomaly či pretáčaní od zadu ! Spracovanie je na tomto filmu dosť amatérske (držanie kamery, strih, uhol niektorých záberov) a kvalita so starej ošúchanej VHS ešte horšia, ale v tom tkvie tá desivosť. Neviem ako ostatným ktorý to videli (čo bude asi iba hŕstka) ale vo mne to vzbudzovalo nehorázne negatívne pocity. Nemyslel som si že by ma mohol znepokojiť film ktorý ukazuje iba jeden starý zbúraný a čiastočne vyhorený dom a pár ľudí vo zvieracích maskách. Ale stalo sa. ()
Tenhle snímek jsem viděl před pár lety ( nechápu proč jsem ho tady neohodnotil ) a nyní jsem se k němu opět dostal. Tehdy byl obestřen tajemstvím o jeho vzniku. Dnes už se však ví, že šlo o chytrý tah tvůrců. I přesto mě tahle experimentální podivnost opět pohltila. Má v sobě totiž něco nepopsatelnýho co mě neskutečně přitahovalo. Vypravěč je jediným faktorem, kterej kazí výsledný dojem. ()
O tomhle bizáru se ví velmi málo a je zahalen rouškou tajemství. Ne, není náhoda, že tu v popisu řada informací chybí a možná tomu bude i nadále. O co přesně jde? Jedná se o sekvenci záběrů z rozpadlého (vyhořelého?) baráku ve kterém se prolínají převážně lidské postavy se zvířecími/bezobličejovými maskami. Pod tím vším slyšíme podivného vypravěče, který je prokreslován obskurní hudbou a různými ruchy, nářky, řvaním atp. Experiment, který buď bude nudit, otravovat, děsit nebo něčím působit zajímavě. Nutno říci, že to byl zážitek, který u běžných filmů jen tak nezažijete. Trochu jsem si při sledování vzpomněl na Begotten, ale zde je obraz o dost čitelnější. Forma je jako z amatérské rodinné kamery z počátku 90. let, a o to je atmosféra intenzivnější. To samé kombinování černobílé s barevnou projekcí nebo jejich vzájemné prolínání. Všimněte si, že záběry v interiérech mají povětšinou černobílý charakter, zatímco v exteriérech barevný. O interpretaci by se dalo sáhodlouze polemizovat, ale mě napadaly spojitosti převážně s "nezvladatelným lidským chtíčem" a "lidskou zvířecí povahou" A možná i "nevěrou". Rozbořený barák by symbolicky mohl představovat místo, kam se člověk bojí vstoupit. Nutno chápat jako konfrontaci se svojí odvrácenou vnitřní stránkou. Možná i na to poukazuje použití černobílé v interiérech. Takže tím pádem se prohlídka domu může pocitově jevit jako prožívaná noční můra. Každopádně, pro milovníky surrealismu a divností se jedná o povinnost a já s hodnocením, podobně jako u Begotten musím opět naplno, protože tohodle si moc cenním. ()
Galerie (12)
Reklama